FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Do soutěže o Krtka dramaturg Michal Jupp Konečný vybral 18 skupin, menší počet, než tomu bylo v minulých ročnících. Počet v písničkářské kategorii, tedy pouhých 6 obsazených míst, se nezměnil, nezměnilo se ani místo konání dvou krtečkovských koncertů - scéna Kaplička. Nabízíme vám několik postřehů a dojmů z průběhu soutěže a připomeneme jména několika krtkolapačů, kteří se divákům na Kapličce představili.

Moderátoři: Nemyslím, že je dobré, aby soutěž probíhající ve dvou dnech moderovali dva spíkři rozdílného typu. Ve čtvrtek informacemi nabitý, spolehlivě a přesně informující, byť bez jakýchkoliv emocí Miloš Keller a o den později v mluveném slově i jazyku českém zkušený Jiří moravský Brabec, který však přiděloval informace o interpretech naprosto vyčerpávajícím způsobem, ovšem pouze v případě jemu známých skupin a písničkářů.

Zvuk: Tradičně výborný Honza Friedl opět zaslouží pochvalu.

Dramaturgie: V soutěži těžko dramaturgii dodržet. Časově nižším počtem soutěžících už program není tak nabitý a plný skluzů, dokonce se objevily i pauzy.

Úroveň soutěže: Setrvalý stav. Řada instrumentálních velmi dobrých výkonů. Jediný, a ne malý, výrazný objev - Xindl X. Více jsem očekával od moravské části soutěžících, které předcházela o něco větší mediální a v druhém soutěžním dnu i moderátorská podpora. Krtci se ale nakonec rozběhli na trasu mezi Prahu, Plzeň a Blovice.

Kdo vítězí? Letos poněkud teoriemi o výhodném rozlosování zamíchala skupina Přelet M.S. Ač byla jedním z prvních soutěžících prvního koncertu, na Krtka dosáhla. A to se ještě děvčata potýkala s nepříjemnou indispozicí.

Belmondo

Hlasování: Poprvé se hlasovalo každý den zvlášť, barevně odlišenými hlasovací lístky, pro obě příslušné kategorie. Sláva! Bohužel, nápisy na krabicích měly barvu jednotnou a v první den někteří diváci vhazovali písničkářská hlasovadla do krabic skupin a opačně. Takové lístky byly při sčítání neplatné. Ovšem, stačilo na tento fakt upozornit na štábu a druhý den stály bedny se jmény písničkářské kategorie již odděleně. Splést se mohl snad jen dyskalkulik. :-)

Divácký zájem: Zatímco čtvrtek soutěž provázelo tropické vedro, pátek z poloviny intenzivně propršel. Přesto nárůst zájmu o soutěž. Již během první kapely Zhasni se hlediště zaplnilo ze dvou třetin. V pátek předskakoval Lístek a návštěvnost byla přibližně stejná. Po jedenácté hodině už bylo plno.

Moderátoři: Zde doplním Belmonda: Miloš Keller (na Zahradě poprvé) sloužil věci. Představoval podrobně účinkující, během delšího zvučení přidal všeobecné informace o Zahradě, případně o právě probíhajících programech sousedních scén. Jiří moravský Brabec sděloval spíše vlastní zážitky či komentáře se soutěží nesouvisející a diváky odkazoval na Zahradní zpravodaj s profily účastníků. Kolik diváků časopis podrobně studovalo? Viz chyby při hlasování. Brabcovy renesanční vědomosti, vtip, pohotovost a bohatá čeština se lépe uplatnily na recitálové scéně.

Dramaturgie: Rozvržení soutěžních skupin: první den bez bicích, druhý den s bicími. Z hlediska co nejkratšího nazvučování výhodnější, pro diváka druhého dne náročnější. Dojem z několika po sobě následujících v podstatě rockových sestav se začal slévat v jeden nerozlišitelný rytmický nářez.

Písničkáři a dvojice: V porovnání s loňským rokem byl letošní výběr žánrově pestřejší, pro posluchače na "neklubové" Kapličce přitažlivější. Zajímavé bylo i dvougenerační zastoupení - kategorie "otců", kteří překročili padesátku (Jiří Míža, Michal Knébl a polovina dua Svitky Jiří Kyncl) a "dětí" do třiceti let (Xindl X, Hořký kafe a Terezie Palková). O úspěchu letošního objevu Xindla X jsem byla přesvědčená, jeho rapovaná generační výpověď boduje u posluchačů všech žánrů bez rozdílu. Z těch, kteří na Krtka nedosáhli, se mi líbilo Duo Svitky pro životní nadhled a neotřelý humor, se kterým přijímají realitu středního věku (např. píseň 600 měsíců: "Naslouchadlo, div mi ucho neupadlo, inhalátor, vibrátor a stimulátor, dialýza ledviny i játra vylízá") a pro odhodlání stále držet krok s dobou (Rep - na R, který v repetici Kyncl řepuje). Rapuje i Michal Knébl, přírodní úkaz v používání nástrojů (současně housle a foukačka). Drsný vypravěč pohádek (o Karkulce a "poblitém myslivci") v 15timinutovém představení všudypřítomný erotický náboj nostalgicky a v závěru cudně zjemnil. Oba pánové jsou členy Panelákových fotrů (mimochodem letošní banjový projekt Panelfotrů mi v Náměšti velmi chyběl).

Skupiny: Z českého kola Konkursu byl pro řadu publicistů nepsaným favoritem Jananas, s přirozeným projevem a lahodným altem autorky textů Jany Infeldové, ale jak mi sami řekli, open air scénu ještě nemají "zmáknutou" a lépe se cítí v klubech. Výborné prognózy měli i berounští Půl dechu do měchu s výtečnou zpěvačkou a autorkou Šárkou Pexovou, vyzrálá jazz-folková sestava jistě zaujala příznivce náročnější muziky. Bossorky, objev loňského českého Konkursu, s hravým "krkonošgrassem" a prořízlou pusou dovedou vyprávět, jsou zvyklé hrát pro děti. BlueGate bodují přesně tím typem bluegrassu, přístupným i pro diváky žánr nevyhledávající. Zmíním ještě acapellový Šestet, interpretačně přesný v několikajazyčných převzatých písních, ve srovnání s ním má téměř acapellový kvartet Přelet M.S. v sobě nejen profesionalitu, ale navíc i esprit a ženský šarm.

O moravské části Konkursu jsem si čerpala informace z Kuřimského reportu Milana Tesaře na webu Proglasu: "?příliš mnoho zaměnitelných folkrockových skupin, překvapivě málo world music, žádný bluegrass, nepříliš mnoho akustického folku a trampské písně, jen nepatrně country." Krátké a slibné navštívenky od J.m.Brabce byly uveřejněny na webu F&C a v Krtkovi. Za pravdu jsem dala Tesařovi, převážně zaměnitelný folkrock ovládl i zahradní boj Moravanů o Krtka. Výjimkou byl "hradrock" Quanti Minoris díky Zdeňkovi Němečkovi, který loutnou a sadou dechových nástrojů atmosféru středověku přesvědčivě navozuje. Zaujal mě i Bandaband (Ostrava), rock s bluesovým nádechem, a také slovenský, teprve půl roku starý Kofein, především pro nástrojovou interpretační linii. Valašská Tabáskova partyja bohužel nepříliš šťastně vybraným repertoárem nevybočila z běžné folkrockové šedi. Pražští My3.avi, kteří následovali po moravském rockovém bloku, si získali ještě nerozhodnuté diváky osobitostí a pestrostí v autorských zpěvných písničkách z různých žánrových soudků. Vzpomněla jsem si na slova pana Mirka Kováříka na adresu textů My3.avi ve vztahu k poezii: "?to je zas kouzlo, jak vdechnout celkem jednodušším textům básnivost v hudebním oparu" (rozhovor s Honzou Řepkou v KOM Vol.3, 2007). V duchu tradice hostujících avi, My3 zavedený soutěžní rituál "nabořili" i pozváním "dětského sboru" do závěrečné vypalovačky na Volze a ve svém dnu suverénně zvítězili.

Jak již napsal Belmondo, v soutěži jsme slyšeli řadu velmi dobrých instrumentálních výkonů a já dodávám i příslibů do budoucna (kromě již jmenovaných např. Netřísk, Dobrá poloha). Uvidíme, kam se posunou, a kdo je příští rok doplní.

Džexna