|
25. 2. vystoupilo v kulturním a zábavním středisku Radost dámské uskupení Sunny girls. Ryze žensky šarmantní kapela vnesla do únorového pošmourna sluneční svit předzvěstí alespoň podle stránek kalendáře se již blížícího jara. Dámy oděné ve stylových úborech s třásněmi a nepřehlédnutelných kovbojských kloboukách, navrch ozdobené šperkem svých hlasů, předvedly s okouzlujícím půvabem reprezentativní průřez posluchačsky atraktivním repertoárem složeným z originální směsi v široké škále převážně country a trampských písní, většinou českého původu, a navíc i výběr pár skladeb v angličtině vesměs žánru bluegrassu. Společnými silami hráčky (ve složení: housle, basovka, mandolína, banjo, po dvou kytarách a zpěvy), zvládly na výbornou během 3 hodin s vloženými třemi pauzičkami publikum pobavit měrou vrchovatou. A to nejen
 |
|
Sunny Girls na snímku Petry Zděnkové © | zásluhou toho, že při poslechu je zároveň na co se na pódium zálibně dívat. S dívčí něhou ale přesto razancí průběžně držely nasazené tempo, a jednotlivé písně, propojené vtipnými glosami, střídaly jak v pomalém, tak rychleji energickém tempu, takže jsme si na přilehlém parketu rovněž výborně zatančili.
Slibný počáteční dojem vyvolaný hned úvodem s nefalšovaně Radostným (hodným názvu sálu, kde se nacházíme:-) ) nadšením předneseným hudebním přivítáním adekvátně naplnily následným průběhem koncertu. Zaslouží poklonu za neotřelé zařazení odvážné reminiscence - kupříkladu složily hold Michalu Tučnému - a vězte, že slyšet jeho píseň z úst zástupkyně něžnější poloviny lidstva, disponující natolik silným hlasem, aby ji takříkajíc utáhla, což v tomto případě zpěvačka splnila, je opravdu pozoruhodná na naší hudební scéně jinak momentálně nevídaná možnost, jak si naživo zavzpomínat na legendárního barda. A věřím, že autorovi osobně, pokud by byl ještě mezi námi, by se ta podívaná jistě líbila. Je až s podivem, jak provedení textových významů i muziky, určené původně mužským interpretům, v nezvyklém podání dívek působí takto svěže inovované pojetí autenticky. Pouze občasné rušivé technické výpadky sice vadily na zvuku, ale ty je snadné omluvit, vždyť neubraly zhola nic kráse výjimečného večera. Nestává se dnes již přece zase tak často, aby předložená mozaika skládající se z tónů, not a akordů, v níž každičký kamínek má své nepostradatelné místo, chytila prostřednictvím zahraných songů diváky za srdce. Lidé, než aby se hřáli zalezlí doma u krbu, raději nelenili a přišli, a rozhodně toho ani na okamžik nelitovali, protože skupině se díky nespornému talentu podařilo rozehrát partii, ve které jsou všichni vítězi: účinkující dámy si z této hry odnášely trofej v podobě aplausu spokojených a přídavků se dožadujících diváků - a ti zase recipročně nezapomenutelný zážitek. Sdílet na...
|
Na to není nikdo zvědavej?
Rok 2025 a my stále posloucháme kundu Zaňákovou, x...
Druhé semifinále Notování – říje...
Řekl jsem si, že jako vtip stačí to Brno, ale vidí...
Druhé semifinále Notování – říje...
Takže znovu k názvu MandalaBanda. Sice už jsem to ...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Dušan řekl spoustu mnohem horších věcí
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Haló... to je omyl... Dušan to rozhodně neřekl o H...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Tak Madam v tričku jde za mnou, v tom jsem jako ko...