FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Když přijede Freegrass se zpěvačkou Lenkou Krausovou, je jistě nablízku i redakční kolega a jmenovec Tomáš Hrubý s jejich stále rostoucím Danielem. Kromě Lenky tvoří kapelu ještě Jarda Buksa (nepřehlédnutelný dobrista, zpěvák a hráč na foukací harmoniku), Michal Horký (mandolína a zpěv), Jindra Zindl (kytara a zpěv) Tomáš Moravec (banjo a dříve Pouta). Jak vyplývá z názvu kapely, nemůže hrát nic jiného než bluegrassovou muziku. Hrála ji i tentokrát.

Večerní trojkoncert zahájila BG kapela Drive v čele s kapelníkem Davidem Němečkem (kytara a zpěv), jemuž v životě i na jevišti stojí po boku  jeho žena a zpěvačka, i hráčka na mandolínu, Veronika. Půvabná Veronika nemá sice výšku manekýny, ale o to víc je slyšet její výrazný hlas, který je v roce 2003 a 2004 vynesl v anketě Bluegrassové Asociace ČR titul zpěvačka roku. V kapele dále hrají Martin Stehlík (akustické a elektrické banjo), Antonín Vondruška (kontrabas a zpěv) a Pavel Šatný (dobro). Drive hraje především současný bluegrass, ale přesahuje i do jiných žánrů. Včera se pokusil vylepšit zmrzlou náladu diváků českou verzí písně The Everly Brothers All I have to do is Dream přebásněnou jako Sním. Nešlo o snění, ale o jídlo. Kapela se dost líbila a zahřála nás.

Již podruhé zářil na zámeckém pódiu milý úsměv Káti García. Jenže tentokrát se na nás spolu s Káťou smála její kapela Dún an Doras. Káťa zpívá irské, anglické a skotské písně, většinou z vlastní dílny kapely.  Její hlasový projev je přirozený a  tryská přímo ze srdíčka. Vedle sebe má vynikající muzikanty, zejména skvěle improvizujícího  flétnistu Radvana Markuse, Filipa Klinického (kontrabas), Dana Malczyka (housle),  Jakuba Severina (irská rytmika) a kytaristu Petra Košumberského. Koncert  Dún an Doras pokládám za jeden z nejlepších, které jsem tady dosud slyšel. Jako host vystoupil s kapelou i houslista Pepa Malina.

Nevím už kolikrát jsem  slyšel Roberta Křesťana, ale pokaždé se mi zdá, že zase může přijít něco nového. Roberta Křesťana nelze bezesporu označit za veselého člověka. Stejně jako on jsou zadumané a vážné jeho písně a nad básnickými obraty v jeho textech nepřestávám žasnout obdivem. Jenže tentokrát stál na jevišti, navzdory zimě, usměvavý Křesťan a bylo znát v jaké je pohodě. Hostujícího Pepu Malinu označil za syna Luboše"Máči" Maliny a stále se usmíval. A pak do nás spolu se svou vynikající kapelou pálil jednu nádheru  za druhou. Došlo i na  Ještě jedno kafe bych si dal, Good morning friend a další, které není třeba představovat. Kaťa García pomohla pěvecky a Lubošovi Malinovi i na flétnu v instrumentální skladbě. Čtyři vytleskané přídavky pak zakončily můj předposlední večer v Telči.

Deset koncertů v deseti dnech způsobuje únavu i u takového folkového blázna jako jsem já a tak jsem se v duchu Irish Dew na nocturnu omluvil a šel se opít čajem.   

Vše má svůj konec a letos bylo pro mě posledním dnem Prázdnin v Telči pondělí 8. srpna.

Vloni jsem ocitoval Houbařskou Franty Vlčka, že nezaprší a nezaprší. Letos platilo, že střídavě nepršelo.

Před pátou odpolední stál pod deštníkem na kocouřím pódium osamělý Láďa Černý "Jepťák" a koukal, jak padají i drobné

Žalmana a spol.

foto: Tomáš Pohl ©

Druhá kapela v pořadí Eagles and Horses vznikla z podnětu Vládi Caseyho Růži, velikého ctitele Johna Denvera. Z tohoto důvodu má v kapele přední místo vysoký tenor Radka Nováka a v ženských hlasech mu pomáhá především Ajka Troníková a dříve sestry Zaňkovy, další z "folkáčů" usilujících o superstar v Česku. Na sólovou kytaru hraje kapelník Petr Havrda, se kterým je předběžně počítáno i s jako možným nástupcem Tomáše Hofrichtera v Devítce. Uvidíme, zda to Honzovi Brožovi vyjde.

Hlavní hvězdou večera byl stálý účastník Prázdnin Pavel Lohonka Žalman. Honza Brož absolvoval letošní  vodu (spolu s ním  kromě jeho  ženy Jindřišky jeli vodu například i Pavlína Jíšová a Magda Brožková) bez úrazu. Honza mi řekl, že loňský úraz se

Dámská sekce Pout

foto: Tomáš Pohl ©

Poslední tváře z pódií Prázdnin, které jsem letos viděl, byli herci a herečky z  K.Ú.D., což je zkratka pro Krátké a úderné divadlo z Liberce. Jedinou  známou tváří na jevišti pro mě byla tvář Martina Kadlece z Disneybandu. Martin spolu s ostatními členy souboru divadlo studoval na střední škole. Představení bylo tvořeno řadou scének a písní, většinou šlo o zdařilé parodie včetně závěrečného chorálu z playbacku na téma Brontosauři. Členové souboru hrají velmi profesionálně, hraný text má spád a vtip. Jen jsem si říkal, kolik je v naší republice takových mladých lidí, kteří hrají pro radost svou a lidí, kteří je znají zatím jen v lokální měřítku? K.Ú. D v sobě nezapře, že určitým vzorem mu bylo o generaci starší divadlo Sklep, jehož jednotliví členové se dostali z počátečního "školního blbnutí pro potěchu" až na vysluní slávy.

Za mého mládí hrála podobnou roli divadla malých forem, ale vše se vyvíjí a v případě K.Ú. D. jistě k lepšímu. Představení ve sklepě bylo pro mě v éře vulgárních laciných bavičů velmi hezkým zážitkem a bouřlivý potlesk dosvědčil, že nejen pro mě.

Takže: "Milá a krásná Telči, uteklo to jako vždy. Jenže za pár měsíců dohoří vánoční svíčky (v mém případě po vypnutí proudu) a pár milých tváří z letošního léta uvidím znovu. Zbylým dnům Prázdnin přeji hezké počasí a spoustu hezkých zážitků. Na Vánoce nashledanou, Telči."