FOLKtime - Vaše brána do světa folku

A tak jsem ve dnech 27.  až 29. prosince zahříval jedno ze sedadel ve sklepním útulném klubu před miniaturním pódiem a barem v zádech.

Ale v Telči jsem byl kvůli muzice a nikoliv kvůli demografii.

První den 27.12. zahájila pardubická Pouta, tedy kapela  víc než rok hrající nejen jako stenografická zkratka Poupat.

Pouta, to je především krásný a nosný hlas Radka Nováka a krásný a nosný hlas Ajky Troníčkové. Ale vedle nich  se stále více prosazuje Pavla "Žába" Bělíková, u níž ostatní členové kapely narážejí na její budoucí povolání paní učitelky. Zkrátka, Pavla zapadla a umí.

Novou tváří v kapele byl nepřehlédnutelný Jarda Buksa, objevený jako bluesman v hospodě. Jarda sólově za velkého potlesku vystříhl bluesovku s názvem Josef má novou pípu, kde je rým: ".. Ema má mísu, táta má žížu, my máme bídu.."

Pouta autorsky získala především u jednoho ze zakladatelů Nezmarů Luboše Hrdličky, jehož Písek jistě vejde do dvorany slávy. Ale skladba Ještě dýchám s úžasnou melodií v podání Radka tam jistě míří rovněž. A to Luboš Hrdlička předal Poutům CD s asi třiceti dalšími písněmi "ze šuplíku".

Jako vždy jsou v pozvánce na Vánoční prázdniny nevyplněné tečky, tedy dárek a překvapení.

Tím prvním byla Lucka Redlová. Lucka vystoupila i v létě jako host Žambochů.

Je těžké být dítětem slavných rodičů. Nejinak je tomu i u mladičké Lucie Redlové. Lucka zpívá své melodie s texty své kamarádky Radky Bzonkové. V jedné písni Lucka vyjádřila krásnou vzpomínku na čerstvé rohlíky získané po propité  noci. Mně zaujalo blues s názvem Milenky dávno nemluví. Jedním z mých hodnotících kriterií je schopnost absolvovat koncert bez pohledu na hodinky, v mém případě spíše na mobil. U Lucky bych si na celý koncert ještě chviličku počkal, ale ta chvíle jistě přijde.

Po "vyplněné tečce" nastoupila osvědčená značka z Českých Budějovic s názvem Nezmaři.

Zářící Šárka oblečená jako ze žurnálu, opálený Tonda Hlaváč, Pavel Zajda Zajíc s novým "lyrickým" výrazem a nepostradatelný Pavel Jim Drengubák čelící narážkám na svůj zpěv, který je víc než ojedinělý.

Nezmaři před léty uzavřeli v hospodě ve  Lhotě s Medvědem smlouvu, kdy se Medvěd zavázal umožnit doživotně Nezmarům hrát v Telči 27. prosince.. Smlouvy je třeba dodržovat, i když s komentářem Zajdy, kdo dřív umře?

Nezmaři hráli především ze své nové CD .. než  tóny doznějí, vybavené především skladbami jednotlivých členů kapely.

Byť bylo po Vánocích, Nezmaři přidali pár koled.

Bezefšeho

foto: Tomáš Pohl ©

V koledě Pásli ovce Valaši jsem však dost zřetelně slyšel lehce pozměněný refrén zpívaný asi jako.. zajdom, zajdom špidlidom.. Tak nevím. Celkový i umělecký dojem: díky Nezmaři.

V úterý 28. 12. zahájila pražská kapela Bezefšeho, tedy s jasným posunem z náměstí směrem na nádvoří. Není divu, CD s názvem Libo-li svědčí o velikém kusu práce kapely a je radost ji poslouchat.

Vzhledem k malému pódiu mělo publikum zakrytý výhled na taneční kreace Zdenála, ale i tak se tento velmi nepokojný kontrabasista dokázal prosadit.

Michalovi a Peetersovi se postupně dostala trsátka do kytary, ale oba si poradili, byť za vzájemných neuctivých poznámek.

Při písní Veď mě dál i tentokrát zapracovala dvoučlenná dechová sekce, tj. hra na dvě cyklistické hustilky.

V přídavku pak pochopitelně zazněla Skořápka, která byla v soutěži Bonanza v pražském Country radiu poražena určitě  nějakou skladbou "countrymana" Milana Drobného či někým podobným, jehož podporují hlasy paní Maruš a paní Zdenky ze Stodůlek.

Tak, Bezefšeho, ahoj v létě na zámeckém nádvoří.

První "tečku" vyplnila kapela Jen tak tak z Jindřichova Hradce vedená Mildou Vokáčem, autorem hudby a textu a mimo jiné i ředitelem gymnázia V. Nováka v Jindřichově Hradci. V kapele hraje i druhý češtinář z gymnázia, zpěvák a kytarista Pavel Jarčevský. Ozdobami kapely jsou Nela Mládková a Míša Rysová (letos maturuje), obě zpívající. Na kytaru dobře a nenápadně hraje Petr Pokovba.

Kapela vydala zatím dvě CD a koncem ledna je připraven křest třetí, na kterém bubnuje Jarda Krupička, který krom hraní s pražskou kapelou Schoenfelt zvučil celé léto s Honzou Friedlem v Telči.

Mezi jinými mě zaujala píseň Po paprscích na slova Josefa Václava Sládka. Milda ji věnoval třem letošním mrtvým - Karlu Zichovi, Zuzce Navarové a Pepovi Blažejovskému.

Jindřichohradečtí Jen tak tak

foto: Tomáš Pohl ©

Po koncertu jsme se s češtinářem Mildou shodli, jak málo víme o literatuře devatenáctého století, kterou jsme většinou je memorovali před hodinou. Milda si pak v šatně vyměňoval názory na pedagogiku se svou libereckou kolegyní Hankou Skřivánkovou. Studentům s gymnázia v Hradci mohu pány profesory jen závidět.

Zkrátka krásný návrat další kapely s geniem loci Liberec s názvem Jen tak.

Liberecký zvuk pak vyvrcholil nástupem Jarretu. Před koncertem promítl jeden z četných synů Medvěda, myslím že Ondřej, krátký film. Na záznamu z roku 1992 bylo první vystoupení Jarretu, zkrátka osmnáctiletý Marek Štulír, asi tak stejně mladý vlasatý Michal Kadlec a někde v publiku tělocvičny gymnazia seděl i mladý Bohouš Vašák.

Kromě smíchu jsem si uvědomil, co lze dokázat za dvanáct  let spojením talentu a poctivého hraní.

Jarret jsem viděl zhruba před týdnem, ale Jarret je pro mě "chleba", protože se nepřejí.

Z novinek mě zaujal Příběh Váni, což je píseň Bulata Okudžavy s českým txtem Ondřeje Suchého. Píseň zpívala Hana Hegerová a teď ji zpívá "nejlepší zpěvák" Jarretu, bubeník Honza Noha ve velmi originální úpravě.

A pak "venku zuřilo jaro", doznívala nádherná Bouře nad Bílou a byl konec. Jarret byl podle mého názoru vrcholem těch tří dnů, které jsem v Telči absolvoval.

Ve středu 29. 12. zahájila  trampská kapela z Brna s názvem Přístav. V kapele jsou tři Alešové: Aleš Hrbek - kytara, zpěv ,

Markéta Jirglová

foto: Tomáš Pohl ©

mandolína, Aleš Marša - kontrabas a zpěv, a Aleš Macků - kytara a zpěv. Zpěvákem číslo jedna je Vít Buriánek (kytara) a ozdobou je štíhlá a půvabná Martina Strnadová - zpěv a perkuse.

Kapela je ověnčena řadou Port , samozřejmě včetně Trampské.

Středeční "tečka" byla pro mě velmi příjemným překvapením. Na židli usedla útla a křehká Markéta Jirglová z Valašského Meziříčí. Markéta krásným hlasem a krásnou angličtinou zpívala táhlé a smutné písně na irské motivy. Jenže všechny písně si píše Markéta sama. Jak mi řekla, nemá zatím ani webové stránky ani CD, má jen další tři kamarádky a dohromady si říkají Siren a má velkého kamaráda jménem Glen Hansard. Hansarda jsem letos bohužel v Telči neslyšel, což byla má velká chyba. A právě G. Hansarda letos Markéta doprovázela. O Markétě zcela jistě ještě uslyšíme.

Koncert uzavírala kapela, o které snad ví i ten, kdo jinak folk neposlouchá. Zkrátka Žalman a spol s dalmatinem Bardem, kterého podle slov Jindřišky Brožové dva opilí trampi nazvali "březovcem".

Členové kapely si chlubili vánočními dárky. Petr Novotný dostal veliké náramkové hodinky a Jindřiška chtěla Honzovi dát něco zhotoveného vlastníma rukama a tak se neúspěšně pokusila vypálit CD.

Psát o repertoáru Žalmana a spol pokládám za zbytečné. Standardně výborná hudba, pohoda včetně závěrečné Aby nás pánbůh miloval a Nezacházej slunce.

Takže ty tři krátké dny utekly jako vždy. Poslední den 30. 12. byla na programu Zuzana Lapčíková a Draga banda. Ale o těch ať napíše zas někdo jiný.

Tak ahoj v Telči, léto je za rohem.