Vánocní Prázdniny v Telci

09.01.2002 Vánocní Prázdniny v Telci (Jeroným Lešner)

Do vánoční Telče jsme dorazili na poslední dva dny. Až metr vysoké sněhové jazyky na jindy rychlé silnici z Jihlavy přes Třešť dávaly tušit, že kdo nepřijel jako my, v neděli 30.12. podvečer, už nepřijede.

Intr byl vytopený (rozuměj teplem) a v příjemném nepořádku a-lá lyžařský kurz zde posedávalo a polehávalo na sto unavených folkáčů a folkaček. Vetšina duší se chystala k odchodu na podvečerní koncert Nataliky. Konání podvečerních koncertů od 17 hodin na zámku bylo letos, myslím, novinkou. Jak jsme správně usoudili, nehrálo se na nádvoří (65 cm sněhu), ale v sálečku. Bohužel nás silniční drama z Jihlavy na intr zmohlo natolik, že jsme na podvečerní koncert nedorazili, ale zamířili na Kopeček, kde vaří dvakrát větší porce, než jaké platíte. To by se v Praze opravdu stát nemohlo. Večeřet na Kopečku je pro opravdové jedlíky.

Šli jsme až na koncert hlavní, večerní. Po loňském zajímavém vystoupení Jarretu, kdy předvedl divadlo a koledy, namísto leckým očekávaného repertoáru, jsem se těšil, čím nás Jarret dostane letos. Koncert začal překvapením, Lubošem Javůrkem se Šany. Byli tak dokonale utajeným překvapením, že ani pořadatelská služba u vchodu je neviděla přicházet. Zahráli několik Marušek, Šany vystoupila i jako sólistka. Vcelku netypickou podívanou bylo, když po Uzenářském blues donesla divačka Míša muzikantům ke svačině uzené. Umělci ztratili zábrany a pustili se do koleček, jak by půl roku maso neviděli. Po vystoupení skorobokomary následovalo překvapení č. 2, resp. dvě až tři. Na pódium přišel bravurní Jan Matěj Rak a vycházející mladá písničkářka Martina Trchová. Vystoupení bylo milé, publikum bylo spokojené. A nastoupil Jarret. Vynikající texty, aranže, drajv, pódiová přesvědčivost... prostě paráda. Během koncertu zahráli snad čtyřicet písní a pár koled navrch.

Po koncertě se dav zpravidla trousí na intr, kde bývá pařba. Nejinak tomu bylo i v neděli. Po zastávkách ve dvou prodejnách s nápoji jsme na intr dorazili i my. V podkrovní společenské místnůstce už to žilo. Viděl jsem mnoho zelených flašek, Mattoni nebyla ani jedna. Zato všude mísy plné uzeného, jitrnic, jelit, drůbeží sekané... Mezi rozmrzajícími lidmi se tísnila i Poupata. Celé odpoledne je prý péroval Petr Novotný, jenž má na starost aranže jejich právě natáčené desky. Nebylo divu, že po setkání s tímto mistrem jim večer již chyběla známá neutuchající vitalita zpívat a zpívat. Večírek se i přesto jak se patří rozvíjel a nesporně díky horám uzeného se nikdo neopil.

Ranní neklid nás probudil v poledne. Někdo se chystal na běžky, většina Jihlavanů odjížděla na nějakou chalupu. Stali jsme se původci nové legendy: o nasycení celého intru jedinou kulajdou. Obsah hrnce totiž v nestřeženém okamžiku uprchl na elektrickou ploténku, kde vykrystalizoval v jednoklonné soustavě s dvojčatným srůstem podle 001 v pěknou černomodrou drůzu, resp. hrůzu. Vůni si dovedete představit. Takže měl celý intr té naší polévky tak akorát dost. Posnídali jsme proto raději opět v prodejně s nápoji, a to v půl druhé. Co by to bylo za silvestr, nevidět nějakou českou nebo sovětskou pohádku?! Tak dlouho jsme hledali televizor, až jsme jej našli. Po 24 hodinách v zasněženém historickém městě pod patronací UNESCO jsme si mohli v klidu pustit Novu. Opět jsme si zopakovali některé podařené hlášky, jako třeba: "...Synáček rád husí játříčka...", "...Ať si ženich sám rozhodne, kterou nevěstu si vybere, tuhle nechceme!...", nebo píseň "...Vyrostla malá jedlička tam mezi modříny...", při které prochází Děd kolem olší, bříz a smrků. Dobrá. Dobrá! Dobrá!!! Ach jo, zase jsme nestihli odpolední koncert (Devítka), tentokrát kvůli Nově. To je asi ta krize folku.

Večerní koncert jsme naopak stihli docela dobře. Začínala Poupata. Diváci je přijali zaslouženě vřele a Poupata to s odchodem neměla lehké, musela se na pódium několikrát vracet a přemlouvat rozvášněné diváky, aby už netleskali. Pak jsem nastoupil jako překvapení já. Jak se zhodnotit? Hrál jsem tišeji a klidněji než v létě na velkých scénách, zejména proto, že v komorním prostředí není třeba to tak hrnout. S vystoupením jsem byl spokojen, tečka. Závěr večera patřil Žalmanovi a spol. Není tajemstvím, že téměř čtvrtinu sálu obsadil Žalmanův fanklub, který se sem sjel z celé republiky. Žalman zpíval, co mu hlas stačil, Jindřiška vyprávěla veselé příhody, až jsem ji nepoznával, a všem bylo fajn. Honza Brož odehrál vystoupení na kytaru Stamar za 3 000 Kč. Zaujaly mě nepatrně nové aranže např. ve Vojandě. Po skončení koncertu následovala krátká oslava narozenin Františka Linhárka, který objednal - hádejte co - uzeniny! Pro změnu lahůdkové sýrové párky, po kterých se samozřejmě ihned zaprášilo. Posíleni párečkem a dobrým André jsme se rozesadili po pódiu a začal džem. (Poupata, Žalman a spol a další) Ryvolovkami a starými hity od Nezmarů jsme se prozpívali až k půlnoci. Příchod nového roku proběhl podle očekávání: nový rok přišel v 00:00. Skončil session a asi hodinu jsme si říkali různá originální přání. Přípitky jsme prokládali uzeným, salámem, klobásou či bůčkem. Eurotel byl přetížen, alespoň jsme ušetřili.

Oproti loňsku byl letos telčský silvestr nesrovnatelně klidnější. Dalibor Štrunc nedostal petardou do hlavy (protože v Telči nebyl), městská radnice nekoupila šampaňské pro všechny (starosta už není starostou). Nikdo nikomu nevymlátil okna od auta, protože do Telče žádná auta nedojela. Ohňostroj, pokud vím, také nebyl. Tím líp. Kdo by se na něj vydržel v té kose dívat?

V podloubí jsme si dali raději horkou volební čočkovou polévku, kterou uvařila místní ODS, a musím říct, že při mínus sedmnácti stupních přišla rozhodně vhod. Po několika průzkumných nahlédnutích do otevřených prodejen s nápoji a shledání, že jsou überfühlt, jsme zapadli zase na intr. Zábavu měl pod vedením Matěj Rak s kytarou a s klávesami kapelník Voxtetu (???). Žalmanův fanklub odešel do nedaleké hospody řešit záhadu tetičky unesené marťanskou vesmírnou lodí a sociální dopad jejího nedávného navrácení. Také zůstává zásadním tématem, jestli se vesmírný talíř v budoucnu vrátí.

Chvilku jsme se zdrželi na Matějově párty, dali si trochu krůtího nářezu a uzeného boku a ve tři šli spát. Dopolední cesta domů probíhala, až na ceny jízdenek ve vlaku, hladce.

Závěr? Škoda, že na "Velikonoční Prázdniny v Telči" asi nebudu mít volno. Takže - ahoj v Telči v létě! Medvěde, díky!

Sdílet na...

| Více...