Že by byl pražský palác Akropolis zrovna Mekkou folku, se říci nedá. Mnohem častěji sem zamíří obecenstvo zraku poněkud skelnějšího, obleku nedbalejšího a uší decibely poznamenanějších. 9. prosinec byl ovšem vyhrazen hudbě podstatně lahodnější. Na zdejším podiu se objevil Jarek Nohavica.
Usadili, či spíše "ustavili", jsme se zcela v zadních řadách a nízký balkon, lemující shora náš výhled, vytvořil z koncertu širokoúhlý film. Film o jednom herci, kytaře a heligonce. Zdánlivě skromný co do obsazení i rekvizit. Přesto plný emocí, střídavých nálad, poetiky. Mám ostatně dojem, že Jaromír by to vše dokázal najít i ve zmutovaném černobylském ježkovi.
Ono je těžké psát dojmy z Nohavicova koncertu. Ačkoliv šlo o více než dvě hodiny inspirace, v superlativech může být člověk už jen ztěží originální. Jarkův koncert je totiž skutečným představením. Představením v tom smyslu, že nejste odkázáni jen na hudbu. Vnímáte více než jindy text, atmosféru, průvodní slovo, při němž muselo např. Karlu Plíhalovi v uších houkat jako při zkouškách výstražných systémů civilní obrany.
Nohavica ve vztahu k Praze rozhodně neškudlil. Nejenže zahrál většinu svých hitů (která z jeho písní jím ostatně není), ale přidal i několik chuťovek v podobě "nestandardních verzí" pro heligonku ("Přelezl jsem plot"), vložených veršů, jež na albu nenajdete ("Před dveřmi") a dokonce i premiéru úplné novinky - "Sestřičky ze špitálů" (jako by tušil, že na oddělení vinohradské hematologie jeho koncert prostřednictvím Reginy poslouchá při noční službě po decentní SMS zprávě i celá skupinka slovenských sestřiček).
Měl jsem dobrou vůli zaznamenat pořadí veškerých písní, ovšem tma, potvora, vedla mou ruku při poznámkách prazvláštními směry, takže význam psaného sdělení by nerozluštilo ani zkušené oko lékárníků, zvyklých na lékařské recepty. Přesto mohu uvést skladby Dokud se zpívá (buď šlo přímo o úpravu žižkovskou, nebo je zdejší folklór se slezským v dosti těsném příbuzenském vztahu), Až zítra ráno v pět (zpívanou stejně jako většina ostatních celým hledištěm), Cukrářskou bossanovu, Svlíkni si košilku (mou nejoblíbenější, po které zjihnu i já - ženáč). Zatímco se koupala bláznivá Markétka, prošli jsme Babylonem k Sarajevu, pobyli s kámoškou v bídě, mizející dříve, než jsme si popovídali s prezidentem, vinou Naděždy Ivanovny pochodovali za stodolami s Eskymáky (du du du, du po ledu, dopředu du, du dozadu, du du du - toť tuším celý text, jak si ho vybavuji a luštím). Šli po nás, když jsme zpívali kuplety o ženách a kdybychom se narodili před sto léty, mohli jsme přijít i na to, kam jsme se to poděli? Není to výčet všech písní. Jen malá procházka slovy?
Nechyběla ani další novinka (alespoň pro mne - nevím jestli ji už Jaromír někdy dříve hrál). Píseň o dělnících, pozorujících podivné existence, natáčející v jejich fabrice jakési "umění". Nohavica zkrátka dostál svým úvodním slovům, že "dnes bude hrát to nejlepší, co umí". Jediné, co mohlo diváky mrzet, je, že zkrátka nestihl všechno. I když někdo přišel na Darmoděje, píseň Pro malou Lenku či Divoké koně, rozhodně zklamán neodcházel, ačkoliv tyto kousky neslyšel.
Jako nášup jsme nakonec dostali Kometu, v Praze "politicky nekorektní" Fotbal a zcela na závěr se nás Jarek snažil "uspat" Ukolébavkou. Jestli se mu něco toho večera nepodařilo, pak právě toto. Jarek Nohavica je zkrátka vedle nejmenovaného Rakušana další, komu "jeho Pražané rozumějí"?
Sdílet na...
|
Koncert kapely Fo3 v Balbínce
Jirka Kyncl nám napsal: Tak mi haxna po pádu z kol...
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...