| 07.06.2007 Vyhrálo nejen pocasí (Džexna a Tomáš Pohl) |
 |
 |
 |
| Reportáže | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
(reportáž z 16. ročníku soutěže Folkový kvítek 2007) Jestli se letošnímu 16. ročníku festivalu Folkový kvítek 2007 něco podařilo, tak to bylo nádherné počasí. Pláštěnky zůstaly na dně batohů, deštníky, celty a další ochranné prostředky proti vodě padající shůry byly zbytečnou přítěží. I letos vám přinášíme reportáž z finále autorsko-interpretační soutěže dětí a mládeže do osmnácti let, které proběhlo 19. května, netradičně až třetí sobotu v měsíci. Pořádalo jej už tradičně sdružení KVĚT, sdružující kluby dětí a dětských domovů v ČR, ve spolupráci s Městským kulturním střediskem a Městským úřadem v Benešově, za finanční podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Hlavním "hybatelem"a dramaturgem festivalu byl opět jeho zakladatel Jirka Hopp, okulacený (zakulacený?) padesátinami. Smyslem reportáže není podrobný popis, natož recenze jednotlivých dospělých účinkujících. Ostatně autoři reportáže všechny účinkující ani neviděli a neslyšeli. Připomeňme, že se o výborné zvučení postarali Jarda a Hanýška Horynovi, a stejně jako vloni programem provázeli a z přítomných si lehce utahovali Radek Havel a Vláďa Casey Růža. Cílem autorsko-interpretační soutěže je hledání nové folkové krve v kategorii kapel a jednotlivců. V uplynulých několika ročnících se na folkovém nebi neobjevily nějaké zářící meteory. Ty by se ostatně objevily i na jiných soutěžích, například na Dětské Portě. Autorům reportáže tedy nezbývá než čekat, že přijdou nové úrodné roky a novodobé hvězdy v zárodku typu Lešner, Trchová či Kabelková na sebe nedají dlouho čekat. Ale abychom nebyli nespravedliví a zbytečně skeptičtí, vyskytla se i letos mezi soutěžícími jména, nad kterými se vzdáleně může blýskat na lepší časy.Soutěžící plní trémy, často provázení rodiči, kteří se podobně jako ve sportu vidí ve svých dětech s určitou dávkou nekritičnosti, to jistě nemají lehké. Lehké to každoročně nemá ani porota. Po patnácti letech předala Pavla Marianová předsednictví Františku Linhárkovi, zakladateli legendárních Poutníků. V porotě dále
Zahájit legendární dámskou kapelou Schovanky, založenou v roce 1971, byl dobrý dramaturgický tah. V kapele se za dobu existence vystřídalo přes 30 děvčat, ale Schovanky mají pořád našlápnuto, ať hrají klasickou country nebo rock and roll. A housle Věry Kočišové jsou stále setsakramentsky ďábelské. Totéž platí o brněnských Poutnících, hrajících tentokrát bez Zdeňka Kaliny, zotavujícího se po těžké autohavárii. Kromě čerstvého padesátníka Jiřího Karase Poly tvoří kvarteto mládenci, z nichž nejmladšímu banjistovi Peterovi Mečiarovi je teprve dvaadvacet let. Svůj bluegrass představili zejména v písničkách z posledního autorsky plodného období, ale vystřihli i instrumentální lahůdky, Rondo alla Turca, Telegraph Road a divácky vděčnou Panenku v podání Jirky Macha "Macháčka." Taxmeni v roce 1971 vystoupili poprvé veřejně a poprvé byli letos i na konopišťském festivalu. Military country, která se vám asi v souvislosti s jejich jménem vybaví, střídali se staršími songy, amfiteátrem duněl nezaměnitelný hluboký hlas Vráti Vyskočila. Zahráli i Dědečkovy hodiny ve volnějším tempu, aby vprostřed zrychlili, jako když je v mladších letech pod vynuceným názvem Krajánci pěkně švihali. Liberecký Jarret se posílil dechovou sekcí v čele s Markem Ottlem. Popisovat vynikající výkon kapely a hlasový projev Hanky Skřivánkové by bylo opakováním několikrát vyřčeného. Jenže v každé radosti je i kapka hořkosti, protože podle ověřených zpráv kapelu opouští bubeník a zpěvák Honza Noha. Českobudějovičtí Nezmaři vydali novou desku Kdo si zpívá, má do ráje blíž s řadou dobrých melodií, a jako vždy nezmarovský standard diváky potěšil. Písničkář a Anděl 2005 Jiří Smrž měl podle programu vystupovat se svým spoluhráčem z poslední sestavy Minnesengrů Vojtou Zíchou, ale nakonec byl na forbíně sám se svými písněmi, které se ale hodí spíše do intimního prostředí klubu, než na velký open festival. Ivan Hlas, bard z Hanspaul City, vystoupil v triu s Olinem Nejezchlebou na violoncello (jak jinak?) a s kytaristou Norbertem Norbim Kovacsem. Ivan Hlas umí napsat písničku a je stálou hodnotou bluesové a rockové scény. Wabi Daněk dostal od moderátorů starý montgomerák šitý na drobnou postavu maršála Montgomerryho, zvaného Monty. Zněly zejména klenoty z desky Rosa na kolejích včetně titulní písně a Skunkovy songy z cédéčka Nech svět, ať se točí dál. Wabiho tradičně doprovázel na kytaru Miloš Dvořáček. Posledními účinkujícími, pro nás slyšitelnými většinou ze zákulisí, byli Noví Brontosauři, jejíchž duší a zakladatelem je Milan Schmidt, moderátor Country rádia. Na původní sestavu navazuje František Nedvěd mladší, kytarista Ondřej Paska a dívčí část je tvořena Martinou Spurnou, předtím Lístek a Kvokál, ženou s dynamitem v hlasu. Kapela na festivalu vsadila na reprodukci hitovek "Brontíků" zpívaných ve vlacích a u táboráků, ale na koncertech uvádí i řadu skladeb Honzy Nedvěda nikdy nenatočených. Je otázka, jak dlouho tento retro styl dokáže poutat diváky. Tím autoři "příděl" hostujících kapel vyčerpali a ve zbylé části odkazují na ty diváky, kteří měli výdrž až do časných ranních hodin. Další část reportáže již bude věnována soutěži. Výsledky již znáte (viz odkaz), Pojďme si soutěžící jednotlivě představit. Jako první soutěžily skupiny, do této kategorie byly zařazeny i dvojice. Kapela z fonetickým názvem Barbekjú je z Hradce Králové. Kluci hrají bigbít, něco mezi Katapultem a Olympicem. Malý zpěvák a frontman se svěřoval, jaké to bude, až mu bude dvacet, klávesista se dospěle svíjel nad keyboardem a bubeník do toho mlátil ostošest. Nebyl to vůbec folk, ale kluci mají odvahu a snaží se do toho šlapat. Publikum je odměnilo velikým potleskem.
V dobrém úmyslu jistě vystoupilo dívčí duo z Pardubic, Lucka Kvapilová a Simona Šarochová, které s kytarou a flétničkou zahrály dvě zádumčivé písně a ve třetí se pustily do boje s angličtinou. Poněkud rušivě působilo vibrato ve zpěvu dlouhých tónů, jaké například známe od Oskara Petra. Zpočátku se zdálo, že to způsobila tréma, ale když se podobným způsobem zpěvu přidala i druhá z dívek, zpívaly tak jistě ne náhodou, ale v dobrém úmyslu. Sourozenecké Duo D z Jablonce nad Nisou - kytaristka, patnáctiletá Anička a baskytarista, třináctiletý Honza Drápkovi spolu hrají již pět let a posbírali za tu dobu v soutěžích řadu ocenění. Duo je velice schopné interpretačně, hrají a zpívají s drivem, ale v písničkách se pouští na tenký led protestsongu, discipliny, která se nedaří zvládat daleko starším autorům. 16 strun a šmytec ze Šternberka, tři sedmnáctiletí chlapci, urazili od roku 2003 kus cesty, lemované mnoha cenami, včetně loňského diváckého Krtka zahradního. V kompozicích se odráží vliv domácího a irského folkloru, výkon po instrumentální stránce byl bezchybný, zpěv lehce nejistý. Ale jakoby chlapci tušili, že nemají větší konkurenci, chyběl jim bezprostřední loňský náboj. Kategorie jednotlivců byla letos zastoupena pouze dívkami. Chlapci zřejmě nabírají síly pro další ročníky. Markéta Berousková, sedmnáctiletá dívka z Prahy, se na Ježkově konzervatoři věnuje hře na violu, ale stejně jako vloni se doprovázela na kytaru. Na kytaru hraje Markéta dobře, její bývalá upovídanost se někam ztratila a předvedla solidní výkon, i když na úvod soutěže i svého bločku zařadila poměrně nešťastně dvě typově podobné pomalé písně. Kateřina Šedivá, čtrnáctiletá dívka z Jablonce nad Nisou, stejně jako kluci z Jámy a některé další účastnice soutěže, se učí v Ciskotéce Dalibora Cidlinského. Písně s názvy Letní, Noc a V myšlenkách působily svěže, Kateřina má dívčí projev, pěkný hlas, nestylizuje se, a počkejme si, jak se bude rozvíjet dále. Jana Věnečková z Litomyšle, kterou si pamatujeme z dřívějška jako roztomilou malou holčičku s houslemi většími než ona sama, má dnes 13 let. S sebou si krom tatínka, který pomáhal na pódiu, vzala Jana i nápadné žluté housle a kytaru. Jana je jistě nadané a šikovné děvče, ale zejména v záři jejích zdáli viditelných houslí, zakryl efekt repertoár. Jana roste a na dětskou roztomilost již sázet nestačí. Tereza Kosová je z Vratislavic a je jí 14 let. Na Kvítku byla poprvé, ale jinak hraje v kapele Hanky Šedivé. Její písně patří do škály nedospělých dívčích písní včetně dospělého povzdechu "už vedle tebe nechci ulehnout". Na vítězství či čelné místo je to zatím málo. Veronika Polívková z Lokte má 13 let a vloni Kvítek vyhrála. Zpívá za doprovodu kláves a jestli někdo dostal dar silného hlasu, je to ona. Již dnes je možné si ji představit v muzikálových kantilénách. Projev je téměř dokonalý, možná nám roste nová muzikálová hvězda, ale folk to není a asi nebude. Sedmnáctiletá Zuzana Vrbová z Jablonce nad Nisou pochází také z líhně Ciskotéky, v roce 2003 v duu Amulet vyhrála 2. místo v soutěži Brána. Sólově s kytarou to zkouší od loňského roku a letos se dostala do finále Kvítku poprvé. Vysoká štíhlá dívka v pruhovaném tričku s temnější barvou hlasu předvedla ve všech složkách, tedy v písních, zpěvu i interpretaci vyvážený výkon a přání, aby se divákům její písničky líbily, se splnilo. Získala od nich třetí místo. Šestnáctiletá Adéla Lounková z Českých Budějovic na Kvítku také soutěžila poprvé a její zpěv a projev byl nejdívčejší ze všech přítomných interpretek. Adéla se ve zpěvu nestylizuje do módního frázování popových hvězd, jak to u dětských interpretů bývá, v textech se netrápí a přirozeně využívá svých hlasových předpokladů. Bezesporu velmi slibný talent. Adéla je otiskem podoby své maminky, ale pozor, není její kopií. Maminka se jmenuje Pavlína Jíšová. Radek Havel nesplnil přání obou a příbuzenskou vazbu divákům prozradil. Pan moderátor co neví, nepoví... Po vyhlášení výsledků, losování diváckých cen a moderátorském propírání zlých kritiků z FOLKtime.cz přímo na scéně, pokračovala v programu Lenka Filipová a po ní další pozvaní interpreti. Ve večerních hodinách byl vyhlášen také vítěz internetového hlasování na webu Folkového kvítku o Řád rytíře Českého a Moravského folku pro rok 2007. Z trojice Jim Drengubák, Robert Křesťan a Pavel Žalman Lohonka se v pořadí sedmým nositelem titulu stal posledně jmenovaný, věčný romantik Žalman. Ačkoliv jsme Kvítek opustili ještě za stmívání, z první části dramaturgie festivalu jsme si odváželi dobré pocity. Zejména se vydařil countryový a bluegrassový rozjezd. Soutěž sama přinesla několik příslibů do budoucna, jen v kategorii skupin chyběla větší konkurence. Diváckým nezájmem Kvítek netrpěl, i když posunutí tradičního termínu na shodné datum s konáním jiného žánrového festivalu jen několik kilometrů po proudu Sázavy, zkomplikoval některým z nás rozhodování, kterému dát přednost. Ovšem byla-li tentokrát změna termínu sázkou na pěkné počasí, jak jsme v úvodu zmínili, tak pořadatelům rozhodně vyšla. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
)Přihlášení
Diskuze
 |
kamagra jelly here
Na to není nikdo zvědavej?
Rok 2025 a my stále posloucháme kundu Zaňákovou, x...
Druhé semifinále Notování – říje...
Řekl jsem si, že jako vtip stačí to Brno, ale vidí...
Druhé semifinále Notování – říje...
Takže znovu k názvu MandalaBanda. Sice už jsem to ...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Dušan řekl spoustu mnohem horších věcí
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Haló... to je omyl... Dušan to rozhodně neřekl o H...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Tak Madam v tričku jde za mnou, v tom jsem jako ko...