Jeroným Lešner - písnickár

01.10.1999 Jeroným Lešner - písnickár (Šaolín)

Jak hodnotíš uplynulou festivalovou sezonu, ať už jako divák, nebo jako účinkující?

Myslím, že folk se od loňska zase výborně obrodil, a to v tom smyslu, že na festivalech hraje víc mladých kapel. Diváci je začínají brát vážněji a zřejmě všem dochází, že až Kamelot jednou skončí, bude tady prostě muset být někdo další, čí písničky se budou zpívat. A jako muzikant vnímám, že publikum víc naslouchá a přestává se tolik zajímat o stánky s nápoji.

Co by, podle tebe, měli dělat mladý muzikanti, aby se dostali do povědomí diváků ještě víc?

Asi musejí počkat, až ti staří vymřou (směje se). A teď vážně. Můžou pořádat své pravidelné večery a zvát si tam jako hosty jiné kapely, které pořádají zase něco jinde, a tak si všichni navzájem zahrajou a představí se co nejširšímu počtu lidí, které folk opravdu zajímá. Taky by se měli snažit hrát i jen tak mezi lidma. Když skončí festival, vždycky někde na lavičkách dvě stě lidí zbyde. Já tedy nechci moc mluvit o sobě, ale určitě polovina lidí, co mě zná, si mě pamatuje i proto, že si rád zahraju i takhle. Můžeš tak sehnat nejedno pozvání na slušný festival...

Myslíš, že by si měli nové interprety na pořadatelích vyžádat sami posluchači?

Myslím, že to může pomoct. Nepochybuji o tom, že když budou diváci mladý kapele tleskat a neodzívají ji, že si toho pořadatel všimne. A to se právě poslední dobou děje.

Ty jsi písničkář. Jaký je vývoj na písničkářském nebi? Zaujal tě letos někdo nový?

Přímo v letošním roce jsem asi nikoho nového neobjevil. V amatérským podhoubí se, podle mě, zase letos až tolik nestalo. No, že jsou Jan Matěj Rak, Petr Pololáník a Ivo Cicvárak čím dál lepší - to mě překvapí vždycky... Takovým trochu ještě objevem je právě Jan Matěj Rak a jsem rád, že se s ním znám ještě z doby, kdy na Zahradách nehrál. Jinak jsem se letos účastnil několika písničkářských festivalů a plno lidí jsem poznal, takže se těším, jak se kdo do příštího roku změní...

A když už jsi je poznal, udržujete spolu dál nějaké kontakty?

Kontakty, že bychom si psali dopisy, to asi ne, ale když se někde na festivalu potkáme, tak si spolu sedneme a zahrajeme. Někdy je to těžký, protože hodně lidí přišlo k folku třeba přes divadlo nebo poezii a nemají hraní pro lidi moc rádi, ale radši se někam uklidí do ústraní, kde si improvizují. Druhý tábor jsou hudebníci, kteří vzešli od ohňů a hromadnýho zpívání a hraní pro lidi bytostně potřebují. Klasický příklad z profesionální ligy je srovnání Samsona se Slávkem Janouškem. Řekl bych, že je lepší, když se hraje lidem, ale pak tomu nesmíš podlehnout a zbulvárnět.

Můžeš nám přiblížit, jak to vypadalo na Zahrádce písničkářů? Měli jste třeba možnost nějakých seminářů a konzultací s Jirkou moravským Brabcem?

Myslím, že čtrnáct dní před festivalem byl sraz ve vinárně. Samotná Zahrádka pak probíhala na zámku v Kuřimi, kde jsme se sešli většinou už v pátek. Jirka donesl vína a připravil tuny štik a paštik, umí. Když už nás přijelo asi deset, hrály se dokola vlastní písně, většinou každej zahrál to, co druhej den v soutěži. Moc se o písních nediskutovalo, přeci jen nějaký strach tam byl. Jenže poblíž bylo taky to víno, který nakonec vyhrálo, a pak už se zpívalo všechno možný. Je zajímavý, že na folk moc nedošlo, jak se na moravských folkových festivalech stává. Ale to by bylo asi na dlouhý úvahy.

Byla tam cítit nějaká řevnivost a konkurence, nebo si spíš všichni navzájem fandí?

Někteří si navzájem nefandí. No, asi záleží na tom, jak se člověk sám se sebou srovná. Ale celkově to byla výrazně skvělá akce a doufám, že se tam ještě někdy podívám.

A co chystáš do budoucna?

Průběžně doplňuju repertoár, abych mohl hrát už jenom to, co mám rád. No a ve výhledu je i spolupráce s různými zajímavými hudebníky pražského folkového podsvětí.

děkuji za rozhovor

Sdílet na...

| Více...