FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Se Silviou Fledderus jsem se poprvé setkala v roce 2015, kdy jsem s ní dělala rozhovor pro knihu High Lonesome Below Sea Level: Faces and Stories of Bluegrass Music in the Netherlands ("High Lonesome pod hladinou moře: Tváře a příběhy bluegrassové hudby v Nizozemsku"). Tehdy právě převzala po svém otci vedení organizace Boet'n Deure, což v místní nářečí znamení "venku", která pořádala bluegrassové koncerty v lese. V roce 2022 se Silvia rozhodla vyměnit zákulisí za pódium a založit vlastní kapelu The String Beans. Pro svůj projekt D'oale folklaidjes, v místní nářečí "staré lidovky", pátrá v archívech svého rodného kraje a píše i vlastní písničky. Píseň "As ik die weer zai", na které jsem se skromně podílela, vyjde 7. června jako singl a bude vysílán v rámci písňové soutěže provincie Drenthe Pop in 't plat ("popová hudba v nářečí").

Hledat hunebedy
Kdybyste měli tři dny volna a mohli byste být turisty ve své vlastní zemi, co byste dělali? Pro mě to znamená pohybovat se mezi tím, co je „typicky holandské“ a tím, co je „klišé“, dívat se na věci z jiného úhlu a jíst spoustu chutného, nezdravého jídla. Najednou mě napadlo, že Honza v životě neviděl hunebed (nizozemské slovo pro megalit), protože ty se v Česku moc nevyskytují (jenom možná tenhle jeden?). Hunebeden jsou prehistorické pohřební komory z obřích kamenů a právě jimi obvykle začínají nizozemské učebnice dějepisu, takže mě napadlo, že by bylo zábavné vyrazit s Honzou hledat, co nejvíc hunebedů (v Drenthe jich je 52 a v Groningenu 1). Kvůli nedostatku času jsme si však mohli vybrat jen jeden, a tak volba padla na ten nejdelší: D27 v Borgeru. Vlastně velmi příjemná krátká (a bezplatná!) aktivita pro muzikanty na turné v této oblasti.

Nikdy nesuď knihu podle obalu

Téhož večera jsme s přáteli pozorovali ptáky (rock 'n roll!) v Lauwersoogu v provincii Frísko a jedli čerstvé ryby. Následující den jsme se vydali přes dlouhou a úzkou hráz Afsluitdijk do Enkhuizenu, kde jsme byli nadšeni krásou Zuiderzeemuzea a historického centra města. Trochu napjaté to začalo být, když nás na ulici začal sledovat muž, který na nás pokřikoval „Hej! Psst! Pojď sem!“ způsobem, který Honzu velmi znervózňoval. Utekli jsme do hospody, muž tam šel také a sedl si na druhý konec baru. Chvíli nás nechal být, až asi po půl hodině najednou položil Honzovi ruku na rameno a řekl: "Hej! Jen jsem ti chtěl říct. Viděl jsem tě, jak fotíš všechny baráky v té ulici. Jenže jsi úplně promeškal nejstarší budovu ve městě!" A tak vidíš. Nikdy nesuď knihu podle obalu.

Irská zábava v Mulligans Irish Music Bar
A pak přišel čas na další vystoupení: ve čtvrtek 22. května večer v Mulligans a v pátek 23. května večer v divadle Torpedo. Obě v centru Amsterdamu. Poznámka pro muzikanty, kteří tam budou hrát poprvé. Pokud nemusíte nutně jet autem, nedělejte to! Parkování je drama, stará dieselová auta do centra stejně nesmí a policie může být na místě velmi rychle. Tip: zaparkujte u P+R a do centra se dopravte veřejnou dopravou, pak zaplatíte jen 6 € za 24 hodin místo 36 €.

Mulligans znám už dlouho a s Honzou jsme tam už jednou hráli. Je to irská hospoda známá po celé Evropě díky vysoké kvalitě irských sessionů, které se tam konají. Nedávno převzal hospodu po Miriam Feuth Michael Sweeney (rodák z Donegalu) a pod heslem „Neopravuj to, co funguje“ zůstal interiér, atmosféra i hudební program beze změny. Stále tu narazíte na známé tváře, jako je Miriam a zvukař Barry. Protože v Mulligans máte vždycky šanci vidět smetánku nizozemských hráčů irské hudby, která sem zrovna přišla na pivo, tak jsem zpočátku trochu váhala, jestli je vůbec vhodné tu hrát „Whiskey in the Jar“ a „Drunken Sailor“. Ale na druhou stranu, když si to publikum přeje, kdo jsem já, abych si hrála na snoba a odmítala jim to? Náš mix irských hospodských písní a starých popových hitů, jak je hrajeme „doma“ v Irish Times v Praze, byl přijat s nadšením. Mladá Irka se mnou zpívala „Grace“ od začátku do konce z plných plic, a to je vždycky skvělý pocit.

Větší není vždy lepší: Divadlo Torpedo

Zdálo se, že jsme jen mrkli a druhý den jsme se ocitli na poslechovém koncertě s Paulem van Vlodropem v nejmenším amsterodamském divadle. Do divadla Torpedo se vejde maximálně 35 lidí, pokud se mají opravdu rádi a nevznikne požár. Proto nám nevadilo, že se prodalo jen 15 lístků, aspoň si všichni mohli pohodlněji sednout. Tento maličký prostor, kříženec obývacího pokoje a loutkového divadla, je neuvěřitelně fotogenický, má skvělou akustiku, dobré španělské pivo na čepu a majitele se silným amsterdamským přízvukem, který je srdcař. Na představeních, jako je toto, nezbohatnete. I když v přeneseném slova smyslu ano.

Tajná zahrada 7. domu (číslo 15)

Stejně jako Karel, provozovatel divadle Torpedo, i Helga a Johan z Het Zevende Huis (Sedmý dům) v Gorinchemu nás přivítali s otevřenou náručí. V roce 2017 koupili dům z roku 1880 a obecní stodolu, která se nacházela v jejich zahradě, přeměnili na malou divadelní a hudební scénu. Byla jsem jedním z prvních muzikantů, kteří tam vystoupili (tehdy jako duo s Joramem Peetersem), a proto jsem už věděla, jak jsou to milí lidé. Protože Helga a Johan se aktivně podílejí na kulturním životě Gorinchemu a dobře se starají o své hosty, je místnost téměř vždy plná lidí, kteří se rádi nechají překvapit neznámými písničkáři. Kdybych znala takové místo ve svém okolí, chodila bych tam taky pořád!

Známé tváře v Aalsmeeru
Jen zkouším vaši paměť: Říká vám něco "High Lonesome Below Sea Level"? Pokud ne, vraťte se prosím na začátek tohoto článku. Společný koncert s Paulem van Vlodropem v neděli 25. května odpoledne v De Oude Veiling ("stará aukce") v Aalsmeeru vypadal téměř jako sjezd lidí, kteří jsou v té knize. Je tam nejen sám Paul a Pieter Groenveld, který pro De Oude Veiling zajišťuje booking a zvuk, ale k mé radosti jsem potkala i Elly, Bruno a Kate! Honza se hned dal do řeči s Moosem Roversem, který v roce 1986 hrál na českých festivalech Porta a Banjo Jamboree (tehdy ještě v Kopidlnu) s kapelou Uptown Grass. A já si celou dobu myslela, že jsem v roce 2021 byla druhý holandský interpret, který kdy na Portě vystoupil (po Smokey Mountain Rangers v roce 1969), ale teď se ukázalo, že zas tak výjimečná nejsem!

Pieter nám dal dárek na cestu: 2 živá CD z vystoupení Kierana Halpina a Chrise Jonese na Trouble Tree Folk v roce 1997. Perfektní soundtrack pro naši cestu do Irska. A publikum nám také dalo několik dárků v podobě dobrých rad a upřímných komplimentů. Z Nizozemska se nám vlastně vůbec nechtělo, ale v Hoek van Holland už na nás čekal trajekt do Harwiche v Anglii.

Příští týden bude tento seriál pokračovat reportáží o našich „britských zkušenostech“ a dvou koncertech, které nás tento týden čekají. Znáte někoho v Dorsetu (29. května: festival Freezone) nebo ve Wiganu (31. května: Brian Boru, Ashton-in-Makerfield)? Vyřiďte jim tip!

Tulipánová toaleta v Edamu Foto: Loes van Schaijk	Kulečník Carambole, oblíbený v tradičních holandských hospodách Foto: Honza Bartošek.	„Borrelplank“ pro 2 osoby (?!). Holandské pivní pochutiny: leverworst, sýr, olivy a ossenworst Foto: Honza Bartošek
Ti, kteří nenahrávají ve studiu, jamují venku Foto: Honza Bartošek	Trasa turné, 2. týden	Edam je proslulý svým sýrem. Takže si ho tam můžete koupit. Foto: Honza Bartošek.
Ulice Rokin v Amsterdamu s „grachtenpanden“ (monumentálními domy na kanálech) a turistickými obchody Foto: Honza Bartošek	Díky tomu se cítíme vítáni! Foto: Honza Bartošek	Moje kamarádka a její děti pro nás upekly sušenky na cestu. Jsme klikaři. Foto: Honza Bartošek

 

 

 

 

Komentáře pro tento článek

Přidat Nový Hledat RSS

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."