Jednu takovou má i časopis FOLKtime – pracovně se jí říká hvězdičkování (snad po slavných hvězdičkách Melodie a puntících časopisu Folk a country) a je jediným průběžným hodnocením stavu a kvality českého folku a příbuzných žánrů. Můžete ji sledovat průběžně a tak hned k 31. březnu (lhůta pro hodnocení kalendářního roku je o čtvrt roku prodloužena) víte, co je na naší folkové scéně podle mínění týmu FOLKtime nejlepší a můžete si to srovnat s festivaly, hraností v rádiích a podobně. A můžete si to naštěstí i za loňský rok srovnat s jiným hlasováním odborníků, částečně jiných, částečně stejných – s cenou žánrových Andělů. Proto také toto zhodnocení a sumarizace letos vychází na konci května, protože dlouho nebylo jisté, zda hvězdičkování FOLKtime nakonec nebude jediným reprezentativním Hot college blonde on real homemadepřehledem toho, co se v žánru děje.
1. místo FT, nominace Anděl 2017 za F&C
Nyní ale můžeme konstatovat, že mezi odborníky panuje shoda v tom, co bylo v loňském roce opravdu dobré. A taky můžeme konstatovat, že umístit se v horní trojce bylo v roce 2016 mimořádně složité, na rozdíl třeba od předchozího roku. Anděl: Trchová, Řepka, Jablkoň (a škoda, že neznáme všechny tipy odborníků v tomto hlasování), FOLKtime: Řepka, Jablkoň, Jananas, Trchová. Tihle čtyři také získali 9 a více bodů. Ale obecně platí, že i osmibodové desky jsou špička naší scény: The Tap tap, Jarda Svoboda, Žalman, Odd Gifts, Zhasni, Xindl X, Spolektiv, Iamme/Cermaque. Pokud se zamyslíte nad styly interpretů s osmi či devíti body, zjistíte, že žánrově pokrývají nejen folk, ale zasahují i do alternativy a world music.
2. místo FT, nominace Anděl 2017 za F&C
Zajímavý je ale i pohled na dolní část škály. Nejhorší průměr 3,60 je sice trochu níže, než aby se dalo hovořit o uspokojivé kvalitě i dolního konce, ale pokud se podíváme na hodnocení odspoda do 6 bodů (mimo), tak mezi sedmnácti hodnocenými je naprostá většina sólistů (dokonce skutečně mužů, do pěti bodů včetně dokonce takřka bez výjimky), výjimečně dvě dua a čtyři skupiny. Svědčí to o tom, že dneska už není problém desku natočit, ale spíše dát jí obsah a odlišit se od ostatních. Na druhou stranu tento fakt můžeme vnímat i jako slibné podhoubí, když z té sedmnáctky za pět až deset let vyroste jedna – dvě osobnosti. A to je perspektivní.
Trocha statistiky: Bylo hodnoceno 57 desek, na obou koncích bylo 29 interpretů, a tedy 38 jich je v tom velmi příznivém standardu kvality. Nejvyšší hodnocení, 10 bodů se poprvé objevilo u sestavy Iamme/Cermaque (jedenkrát, průměr 8,00, zde byl ale také v bodování největší rozptyl – 7 bodů, protože u jednoho z hodnocení byly jen 3 body), pak u Jardy Svobody (jedenkrát, průměr 8,40) a pak až u horní čtyřky ve větší míře. Svědčí to i o shodě hodnotitelů, nebyl patrný žádný velký rozptyl. Ideální shoda nastala u Spolektivu, který dostal jedenáctkrát 8bodů.
4. místo FT, cena ANDĚL 2017 za F&C
V hodnocení převažovalo 7 a 8 bodů, méně bylo dáváno 9 a 6 bodů. První pětka se objevila až u 9. patra (jedenkrát, průměr 6,90). I v dolní části tabulky panovala vesměs shoda, nebyly uděleny žádné jedničky mimo jedné u Ondřeje Herzána, dvojku měl v jednom případě Vláďa Šunda a Mike Perry. I dole se rozptyl hodnotitelů omezil na 3 body, výjimečně 4. Rozdíl pěti bodů byl u Ondřeje Herzána. V jednom případě se hodnotitel přiznal, že neví jak hodnocení uchopit (domácí úkol: hledejte). Větší diskuse může vzbuzovat byť i průměrný rozptyl 3-4 body tam, kde je hraniční, například u 2 a 5 bodů, kdy podle hodnotitelů deska patří do naprosto odlišných výkonových skupin (pro srovnání 5-8 nebo 9-6 není tak rozporuplné). Jednotliví hodnotitelé, pokud dali 10 bodů, tak jednou nebo dvakrát, pouze Belmondo třikrát a Dušan Trličík udělil desítku dokonce pětkrát. Dvojku a nebo jedničku dali Karel Fred Vodňanský a Tomáš Hrubý.
A trocha osobních dojmů: V horní trojce jsem se ke dvěma deskám dostal až po termínu, zejména u Jananasu to vnímám jako chybu interpreta, u Jablkoně jako mou. I The Tap-Tap by mohli dělat více pro svoji propagaci, zejména když jsem tu desku slyšel – nikomu z těch, které jsem neslyšel v termínu a jsou do průměru 8 bych hodnocení nezhoršil, spíše možná vylepšil (snad mimo Jablkoně). Mým velikým favoritem byl Honza Řepka, protože to je nový svěží a hlavně široce srozumitelný a vtipný, přitom přiměřeně angažovaný vítr ve folku, byť z převzatých zdrojů (o to více mravenčí práce překladatelské a editorské to muselo ale dát). Jablkoň je jistota už desítky let stejné vysoké kvality, Jananas je znakem moderní mladé kolektivní tvorby, také nepostrádající nadhled a vtip. Martina Trchová natočila desku, o níž některý z mých kolegů napsal, že přesahuje do jazzu, což je asi ta nejlepší definice – masová popularita u ní asi nenastane, o to více si ji budou hýčkat odborníci a zasvěcení posluchači. Ale i spodní část tabulky přinesla potěšení, jakkoliv bodově třeba nevyjádřené – úroda sólistů, kteří se nebojí jít s kůží na trh. A moje soukromé lásky, byť třeba jsem byl nucen nějaký ten bod ubrat: Přelet M.S., Šoulet, Choroši, Pohřební kapela. Nu, a vzhůru na hodnocení v roce 2017! Budiž to výzvou i pro interprety. O kom se nemluví, jako by nebyl.
Sdílet na...
Kam dál? » Nejlepším albem roku 2016 je Rozjímání o sendviči Jana Řepky (FOLKtime.cz)
|
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...
Duben v táborské Univerzitě
Milý Spolektive, chválím tě, že své koncerty zapis...