Večery S - to je už několikaletý seriál koncertů objevů, či už trochu známých nejen jihočeských interpretů v českobudějovickém Divadle U kapličky. Objevovatelem takovýchto muzikantů je Jaroslav Hnízdil z kapely Spolektiv.

Festival Okolo Třeboně je ještě více víceletý, a právě tady se obě tyto série protnuly. A to ani nebyl večer, ale celé odpoledne v pondělí 4. července na louce u Zlaté stoky, která je pro takovouto komorní akci jako stvořená.

Zahájila držitelka divácké Porty z roku 2019, Eliška Kotlínová a kapela z Vodňan. Bezstarostně zpívat, bezstarostně hrát, tak lze nejlépe popsat toto těleso s mladou dámou v popředí. Tak toto vlastně i zaznělo v úvodní písni vlastní tvorby. To Já, písnička od Pavlíny Jíšové byla Eliškou zazpívána za smeknutí klobouku. Velmi procítěné. Střídala pomalejší a rychlejší písničky, jako třeba asi nejrychlejší A já taká děvočka. I na lidovú notu. Eliška, občas se doprovázející na ukulele, udržuje svou akčností publikum v pozornosti. Ale žádný Peklo, (spíše) ráj pro uši. Pokud se na jihu Čech budou rodit takto zdatní muzikanti, můžeme bezstarostně spát.

Autorská písničkářka z Českých Budějovic (ač původem z Moravy) Katka Hajná, měla s sebou devítičlenný doprovod. Prý díky nim může šetřit čas. Její texty vůbec Nevadí poslouchat. Stojí za to se do nich hlouběji ponořit a zjistit jejich smysl. Třeba Dialogy na vodě o dialogu dvou lodí či Slib, v němž se dozvíme, co si sobě slíbit, když se nastupuje do psychoterapeutického výcviku. Tato mladá dáma se neztratí na půli cesty, ještě o ní určitě uslyšíme.

To o kapele Drc (rovněž z krajského města) je slyšet dlouho. Už 30 let. Tady není zpívající projev jen v podání zpěvaček, jako u předchozích účinkujících, kromě Hanky Švejkarové zpívá i její manžel Honza. Stihli po 9,5 hodinové cestě dorazit z Chorvatska ještě - dle jejich slov - špinaví od much. Většina odehraných písniček byla z jejich nového CD Káva ve dvou. Bůh to ví, že z jejich tvorby je cítit klid, životní zážitky i touhy, a že občas je třeba se i zamyslet nad správným smyslem života. Něco jako Zpravodaj duší, kde se stíny z duše vyhání a kráse nikdo nebrání. I Láska ví.

Samotná pánská pěvecká jízda nastala až u českokrumlovského Kuby Lukáče. Působí i ve sboru Medvíďata, s nimiž úspěšně vystupuje v různých koutech Evropy a zároveň studuje i lékařskou fakultu. Nejraději bere kytaru do ruky v době, kdy má málo času. Střídal starší písně (například Med - lehce naivní ještě z doby, kdy mu bylo 13 let) s novějšími, jejichž názvy nevím. Bylo z nich cítit hodně lyrických prvků, které se ne každému mohou líbit. Tady však obstál.

Odpolední Večery S zakončil Spolektiv v čele s Jardou Hnízdilem, který tuto hudební sérii zároveň bravurně moderoval. Jako 5. člen tentokrát alternovala Anička Hájíčková. Její housle (mimochodem velmi žádané v jihočeských končinách) zjemňují někdy až drsnější (v dobrém slova smyslu) projev kapely. Je to rozhodně oživení. Tradičně bylo slyšet folkové, rockové či bluesové prvky s velmi minimálním průvodním slovem. A co například zaznělo? Až se příště narodím, Blankvers či Nežárlím. Vyřiďte doma, že to byly prostě samé spolektivní pecky.

A tak proběhlo povedené pondělní odpoledne.

Protože na louce u Zlaté stoky vůbec nikdo nefotil, nedoprovází reportáž žádná aktuální fotodokumentace)