FOLKtime - Vaše brána do světa folku

K rozhovoru s klukama z Načasu jsem vybral stylové prostředí mé oblíbené internetové kavárny. Bylo to v pondělním dopoledni, takže kolem nás byl relativní klid a my usrkávali kávu a vyhlíželi z okna na zimní Vltavu.

No to to trvalo! Je mi jasné, že příznivci téhle pražské kapely už čekali na její v pořadí druhou desku jako na smilování boží. I já se v duchu ptal, proč Folklok s jejím vydáním tak otálí, a odpověď jsem našel už po prvních taktech úvodní písně. Skupina se zde představuje v novém a řekl bych daleko živějším hávu.

Nemám vůbec chuť psát tuhle nerecenzi. Napadají mě totiž pouhá dvě slova - ABSOLUTNÍ ŠPIČKA. Tahle třetí deska Bílé nemoci je pro mě jasně nejlepší. Možná je to tím, že na tapetě se zde opět výrazně objevuje František Stralzynský, tedy, bohužel, už spíš jen jeho texty.

Když jsem poprvé slyšel debut pražské skupiny Auris - Město..., říkal jsem si, že možná díky své žánrové superpestrosti bude asi těžko hledat věrné posluchače. S odstupem času dnes můžu zodpovědně prohlásit, že jsem se spletl. Uplynul nějaký ten pátek a já mám opět v přehrávači něco podobně rozmanitého.

Tenoučkou folkovou košilku a lehkou countryovou vestu nosí už téměř třicet let trampská písnička pražských Cestářů a to jí dodává podobu tak osobitou, že při nahrávce jejich prvního (!) alba nepotřebovala žádné hudební hosty. Zvuk kapely je tím pádem stejně bezprostřední jako na scéně

Ještě před pár lety jsem si pod pojmem folklórní hudba uměl představit maximálně tak Jožku Černého nebo Jarmilu Šulákovou, v typickém valašském kroji a se sklenkou červeného v ruce. Bylo to v dobách, kdy jsem měl k téhle muzice spíše negativní postoj. Nepovažuji se za folklórního odborníka ani v dnešní době, ale jedno jsem pochopil.