FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Představujeme velmi silné zastoupení amerického kontinentu na letošních Folkových prázdninách:
Latinos jsou v současnosti hodně trendy a španělsky zpívaná hudba začíná být sexy. Důležitou roli v tom sehrála kolumbijská zpěvačka Lucía Pulido, ke které se dnes hlásí mladá generace sledující ten samý cíl: převést starou tradiční latinsko-americkou hudbu do moderní podoby. Třeba jako venezuelský a cappella smíšený sbor Ensamble B11. Banjistka Nora Brown s houslistkou Stephanií Coleman zase odmítají myšlenku, že old-time music vymírá na nezájem a písničkáři Kelly Hunt a Micah P. Hinson pak dokazují, jak široké řečiště dnes představuje americana.

Pouze značný věkový rozdíl vám brání považovat Noru Brown se Stephanií Coleman za dvojčata. Tak srostle jejich hraní a zpívání vyznívá. Dobře se znají z old-time music komunity newyorského Brooklynu, kde obě žijí, a v posedlosti ze stejných banjistů spolu už něco odehrály, vše dokonale zůročily ale až na loňském epíčku Lady of the Lake a během fantastického koncertu pro Tiny Desk. Příval nadšení si zasloužily a chválou nešetřil ani producent Peter K. Siegel, chlapík s kariérou zahrnující jména Neil Young, Doc Watson nebo Bob Dylan: „Slyším u nich víc, než součet virtuozit. Ta hudba má hluboké kořeny v americké tradici, ale vzrušení z jejich společného hraní už jde za Norou a Stephanií.“ Neskládají a se starobylým a nesčíslněkrát přehraným repertoárem z Kentucky, Virginie a Severní Karolíny zacházejí jako s darem, nutným předávat ho dál a tak jako mnozí před nimi, berou v potaz nároky dnešních posluchačů, kterým pouze patina nestačí. Do současnosti proto skladby průkopníků old-time music Nora se Stephanií uvádějí sice s pokorou, nicméně s daleko větším švihem a dokonce s houslovým drone.

Od Micaha P. Hinsona se dočkáte temné americany a gotického folku neboli noir písní téměř výhradně zaměřených na lidi, kterým dělá dobře vědět, že na světě žije někdo, komu trápení stele postel častěji než jim. Natočil mnoho alb, takže máte před sebou dost práce, budou to ale příjemně strávené chvíle, i když na vás občas padne pořádná depka a někdy půjdete pro jistotu zamknout barák, aby vám do něho nevlezl nějaký ten Micahův ztracenec, který „by nejraději stiskl spoušť, než aby žil další den“ nebo kazatel s výhodnou nabídkou apokalypsy. Ne, písně Texasana Micaha P. Hinsona nejsou z těch, co by vás měly rozesmát, tak to prostě je, a protože na světě žije hodně lidí, kterým nevadí, že z jeho černé oblohy povětšinou prší krev, patří k vyhledávaným a obdivaným světovým písničkářům.

Zpěvačka s banjem a osobně laděnými písně ve stylu americany Kelly Hunt si prý nepamatuje jedinou chvíli v životě, kdy by nepotřebovala hudbu. Alba považuje za knihy s písňovými kapitolami, které neokázale sestavuje do nádhernosti a potvrzuje tím, že v jednoduchosti je největší síla. Nepřekvapuje proto, že se dnes řadí k nejsilnějším ženským autorkám svěžího druhu americany. A pokud byste o umění Kelly Hunt třeba zapochybovali, zkuste se zeptat, proč by zrovna jí měl produkovat album Dick Powel. Ano, ten Dick Powel, instrumentální hvězda apalačské hudby měnící alba Loretty Lynn, Joan Baez nebo Rhiannon Giddens v klenoty a velmi pečlivě volící, za koho dá ruku do ohně. S Kelly Hunt na novém albu Ozark Symphony popsané jako „ryzí banjo nádhera“ to prý udělal bez dlouhého přemýšlení.

Po čtvrté na Folkovkách a znovu jinak. Magické rozměry hlasu Lucíe Pulido však zůstávají stejné a nepopsatelné. Jde totiž o umělkyni, u které máte sto chutí dát za slovo zpěvačka otazník; nebo dva, protože takhle, skoro jako o život a přímo z duše, se běžně nezpívá a už vůbec ne s tak nesmírnou představivostí, extrémní dovedností a radostí. Nejspíš to bude tím, že vstřebala snad všechny tradiční kolumbijské styly, přetransfromovala je do svého vokálního umění překypujícího improvizací a našla pro ně nové uplatnění v jazzu, experimentální a současné moderní hudbě. V novém projektu Two Peoples One Root se u Lucíe Pulido střetává hluboký a nostalgický vztah k lidové kolumbijské hudbě a nově nalezený klid v malém městečku na jihu Mexika, kde přišla na myšlenku vést se skupinou muzikantů kulturní dialog mezi hudebními tradicemi Kolumbie a Mexika. Za tím, že každý koncert přináší nečekaná překvapení, stojí členové mezinárodního souboru, jejichž instrumentální hravost, hledačská povaha a velké mezinárodní zkušenosti si nezadají s Lucíí Pulido. Společně nás uvádějí do mexicko-kolumbijského magického hudebního časoprostoru lidové hudby, ve kterém svobodně poletuje její hlas.

Tradice ano, nosíme ji v srdci, ale jsme mladí a máme rádi hip hop, pop, calypso a reggaeton, takže si starou hudbu přebereme po svém, prohlásilo devět zpěváků venezuelské skupiny Ensamble B11, vzniklé na půdě kulturní instituce Bigott Foundation. Zůstávají sice oslněni bohatostí afro-venezuelských rytmů, nicméně bubny originálně nahradili beatboxem a vokálním drajvem. Přestože před vámí stojí a cappella sbor nutně to neznamná, že byste během koncertu měli zůstat sedět a zapomenout na tanec. Ve skutečnosti vás k němu Ensamble B11 občas vyloženě svádí a když se k hlasům nakonec přece jenom občas přidají opravdoví bubeníci a muzikanti, nemáte vlastně na vybranou.

Folkové prázdniny nabídnou také oblíbený „divadelní den“, rodinami s malými dětmi a dospělými hojně navštěvované výtvarné a hudební workshopy, celou řadu doprovodných akcí, výstav, happeningů a nečekaných překvapení.

Další informace najdete na webových stránkách www.folkoveprazdniny.cz.