Finále Notování 5. června 2014 a semifinále před pár dny

29.05.2014 Finále Notování 5. června 2014 a semifinále před pár dny (Rada Notování)

Dámy a pánové, vážení čtenáři FOLKtimu,

je nám ctí pozvat vás již pojedenácté na finále písničkové soutěže Notování, jenž proběhne ve čtvrtek 5. června 2014 od 19:30 v sále Music City Clubu v Praze 9. Ve finále se o putovní Harfu kněžny Libuše, palmu vítězství a další zajímavé ceny střetnou následující formace:

Skupina Alternativa z Plzně, jejíž postup je výsledkem hlasování diváků na písničky,

skupina Čáry Máry z Plzně, jejíž postup je výsledkem hlasování diváků na písničky,

skupina Choroši z Čech, jejichž postup je výsledkem diváckého preferenčního hlasování,

skupina Josephine z Prahy, která postoupila na divokou kartu Rady Notování,

písničkářka Saša Niklíčková z Mladé Boleslavi, která postoupila na divokou kartu Rady Notování,

a skupina Rendez-fou z Jihlavy, jejíž postup je výsledkem hlasování diváků na písničky.

Hostem večera bude skupina Berušky z Jablonce nad Nisou, která v hlasování diváků vyhrála minulý, jubilejní desátý ročník.

Spolu s pozváním k osobní účasti na tomto koncertu vám připomínáme, že svým hlasováním můžete rozhodnout o tom, kdo bude vítězem prvního ročníku druhé dekády naší soutěže. O to více se na vaši návštěvu těšíme!

O tom, kdo postoupí do finále, se rozhodovalo v závěru 3. semifinále. A protože májové svátky posunuly první pracovní čtvrtek v měsíci až na 15. května, proběhlo toto teprve před pár dny. To ovšem vůbec nepřekáží tomu, abychom vám zde předložili výsledky diváckého bodování tohoto večera s komentáři na téma jednotlivých vystoupení od Petra Balíka Vohnouta:

Skupina Josephine
foto Rejka Balcarová

5. místo: Jsme v tom - Plzeň, 32 body; 4 preferenční hlasy
Balík: Jsme v tom nastoupili do semifinále jako náhradníci za zaniklou kapelu Flender & spol. V základním kole byli triem, v semifinále jich bylo pět: vedle kapelnice Jany Golianové (kytara, zpěv) a Martiny Markové (housle), nastoupili noví členové kapely Míra Procházka (bicí, cajon), Honza Hattori Koukolík (baskytara) a Jirka Mucha (el. kytara; do Notování se takto vrátil jeden z vítězů devátého ročníku, tehdy v duu s Janou Balejovou). Ve výrazně a velmi čerstvě pozměněné formaci se Janiny písničky, zejména díky bicím, překulily v docela příjemný bigbošík, podporující Janin příjemný hlas, kterým opět potěšila. Vystoupení zahájili písničkou Mrakodrapům, druhá byla Stín a pak si zopakovali Věci. Písnička však byla ve zcela jiném kabátě, změna soundu kapely oproti základnímu kolu je velmi diametrální. Závěrečná Na chvíli nemyslet Janě místy intonačně trochu nesedla. Na to, že spolu hrají velice krátce, to nebylo vůbec špatné.

4. místo: Josephine - Praha, 36 bodů; 4 preferenční hlasy
Balík: Josephine je povedená hudební sešlost, ve které trojici muzikantů, Lucii Kaletovou (zpěv), Vláďu Vocáska (sólová el. kytara) a Karla Nohavu (percusse) z legendární Minehavy, výborně doplňují Mirek Sebera (ak. kytara, zpěv) a Michal Winter (bezpražcová a pražcová baskytara; Notování ho zná též ze skupiny Flender & spol.). V jejich vystoupení Lucka nasadila hned od začátku laťku hodně vysoko. Těžký kalibr v podobě písně Kamenný kůň musel zaujmout - fakt hodně slušný blues a fakt slušnej folk-rock! Temná chvilka podtrhuje první dojem. Lucie je výborná jazzová zpěvačka s hodně dobrou doprovodnou kapelou. Karel Nohava potěšil mé percussionistické srdce. Seděla každá rána! No, a jestli ne, tak jsem se přeslechl - v tom případě to ovšem umí skvěle schovat. Velmi solidní. Po bok jejich velmi sympatických písní se zařadila i Pomalu a Na druhým konci času jen podtrhla už

Skupina Strunovrat
foto Rejka Balcarová

vyslovený dojem. Tak dnes to bylo od Josephine celé bluesové. A výborné!

3. místo: Strunovrat - Slatiňany, 45 bodů - z toho 14 bodů za písničku Strunovrat na 2. místě v soutěži písniček; 2 preferenční hlasy
Balík: Téměř jako klasická komorní hudba vyzněly první takty písně Návraty, jíž otevíral své vystoupení Strunovrat. Již minule jsem vyslovil obdiv a složil poklonu Sašovi Freiovi za to, jak skvěle ovládá bezpražcovou basovou kytarou a rád ji opakuji. Má poklona patří též Jitce Šottové za její podmanivou hru na housle. Výborní muzikanti jsou i Petr Šotta (kytara, zpěv) a Zita Petříčková (zpěv a drobné percusse), klobouk dolů. Další příjemná, pohodová a výborně podaná píseň se jmenovala Strunovrat. Nedělní mi připomněla nejen textem časy, kdy jsem míval vlasy a měl holou bradu. Vokály bez vady, promyšlené aranže, zvládnuté nástroje a ta bezpražcová basa, ách… Městečko Cobh vykreslilo atmosféru irského pobřeží, irských bájí a příběhů. Jen bodhrán jsem si musel přimyslet, ale ani jsem se o to nemusel moc snažit. Skvělé!

2. místo: Saša Niklíčková - Mladá Boleslav, 45 bodů - z toho 17 bodů za písničku Lednice na 1. místě v soutěži písniček; 8 preferenčních hlasů
Balík: Saša Niklíčková, kterou zaniklá soutěž Česko hledá písničku pamatuje jako Čedíkovou, je písničkářka s akordeonem, pohodovým projevem a s chytrými texty. Píseň Banální situace to s humorným nadhledem dokonale potvrzuje. Pochopením mě naplňuje a maně mi kanou sliny při písni Lednice o drsném a marném souboji ženy s temným, i když nejčastěji na bílo natřeným zařízením plným jídla. Ač muž, velmi dobře jí rozumím! Příjemným kontrastem předchozím byla nostalgicky vyznívající, poněkud zamyšlená až zádumčivá píseň Panáček plná „závažných obav“ o frťana: opět nadhled a chytrá hra se slovy a myšlenkami. O pocitech štamgasta městských pohostinských zařízení nižších cenových skupin vyprávěla s úsměvem i čtvrtá píseň Pan Šmeral a celé se mi to zase líbilo. Sašin hlas sice občas nezněl zcela křišťálově čistě, jenže i to k tomuhle druhu písničkaření, si myslím, docela určitě patří.

Duo My tři
foto: JIrka Esser

1. místo: Duo My tři – Plzeň, 50 bodů - z toho po 13 bodech za písničky Nechceš, Dálnice do štěstí a Svatební na 3. - 5. místě v soutěži písniček; 6 preferenčních hlasů
Balík: Manželé Marta a Petr Soukupovi, čili kytarové Duo My tři, přijeli bez kapelníka. Ten byl, pokud jsem dobře poslouchal jeho maminku Martu, zrovna v době tohoto semifinále na školce v přírodě. Rodiče Jindříška Soukupa patří do početné tlupy solidních plzeňských muzikantů, prezentujících se v letošním ročníku Notování. Ona hraje v Čáry Máry, on v Alternativě. Jako Duo My tři rozezněli skladbou Když se zamiloval bůh podstatně romantičtější notu, než Josephine, která hrála před nimi. Podle nich „rozvodová“ Nechceš mi jako rozvodová ani moc nepřipadala. Spíš jsem naplno vnímal pohodu, která z jejich vystoupení příjemně vane. Dálnice do štěstí má týž pozitivní náboj a závěrečná Svatební je už názvem optimistická záležitost. Když se zaposlouchám do Martina a Petrova do projevu, věřím jim každou notu a každé slovo. A pohled na ně můj pocit potvrzuje. Moc jim přeju ať jim to v muzice i v životě vydrží. Pohoda, děkuji.

Každý večer Notování má svého hosta. Tentokrát jím byla Krystyna Skalická, písničkářka s akordeonem (ten večer již druhá), která v r. 2009 získala se sdružením Krystyna a přátelé ve finále Notování „stříbrnou medaili“. Sdružení se od té doby mnohokrát pozměnilo, zaniklo, obnovilo se, zaniklo… To, že Krystyniny písničky svými houslemi vyšperkovala Barbora Baronová, která byla členkou sdružení ve zmíněném šestém ročníku Notování, nás potěšilo. Dámy spolu údajně hrály od té doby poprvé, ale jejich vystoupení to na kvalitě neubralo.

Vyhlášením výsledků večera a formací postupujících do finále se uzavřely semifinálové večery a blíží se i uzávěrka pro muzikanty, kteří by se chtěli zúčastnit nastávajícího dvanáctého ročníku Notování. Bude dobré, když se nám ozvou do 5. června podle návodu na našich stránkách.

Sdílet na...

| Více...