FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Katka Garcia bývá vydávána za, svým způsobem, jistý zjev na naší folkové scéně. Popravdě řečeno, není to ani tak Katkou G., jako spíš stavem naší folkové scény. Tento hudební „zjev“ u nás v současnosti trochu chybí, její předchůdkyně (jakkoliv na ně nenavazuje) jsou již v důchodovém věku (umělecky i fakticky) a navíc stejně plagiovaly převážně české hudební kořeny. Katka Garcia vychází z kořenů irských či keltských a písně z těchto kořenů vyrůstající podává v rámci možností civilně, středoevropsky, místy až středočesky. Hlasově je Katka natolik disponována, že se nemusí uchylovat k jakýmkoliv pěveckým manýrám, které používají některé její (hořkosladké) kolegyně. Výrazově pak je si zpěvačka zcela jistá uchopením hudebního materiálu a je poznat sžití s žánrem, nebo přinejmenším naposlouchanost této hudební větve. Kde je potřeba být tichá a pietní, tam taková je (úvodní skladba), kde chce být dramaticky rozverná, tam to umí taky (Before Dawn). Hudební doprovod se decentně drží ve službách sólistky, neexhibuje, nepředvádí keltské vytržení až šílenství a „jen“ podtrhuje snažení zpěvačky. Je dáno vlastností zvoleného žánru, že při jednolitém poslechu vám písně splynou v jednu a získáte pocit, že Keltové se pohybovali maximálně rychlostí velmi plouživé chůze a také tak hráli, a že vymřeli zejména na trudnomyslnost a nostalgii v nejvyšším stádiu. Pokud přijmete ale nostalgii za svou, trudnomyslnost ustoupí a nahradí ji jakási vyrovnanost, možná smířenost daná dojmem z muziky. Navzdory předchozím řádkům nebudete mít chuť desku vypnout nebo přeskákat písničky, ale budete si je užívat celé a dokonce – přinejhorším vás to nebude rušit, přinejlepším budete z nich to vnitřní vyrovnání čerpat. Možná k tomu přispívá i to, že Garcia zpívá přinejmenším v angličtině, a tak si zachováte iluzi, že staří Irové a Keltové neměli ve svých písních banality a voloviny. Neotvírejte proto booklet s texty, pokud lépe čtete, než rozumíte anglicky. Deska tedy tvoří příjemný komorní celek, působící jistotou zešeřelé světnice kdesi v Irsku, ve které plápolá oheň, a zpívají se tradiční písně, zatímco venku zuří nepřízeň počasí – přinejmenším déšť a vichr a trocha vlnobití od moře. Nakonec i šedivo-šedivé fotky na obalu tuto atmosféru evokují. Ale vám je příjemně a cítíte teplo, linoucí se nikoliv od krbu, ale od vašeho přehrávače. Klid, nehoří, jen příjemně hřeje.