A přitom není to tak úplně zčista jasna. Poprvé zazářila Martina Trchová jako zjevení již na Folkovém Kvítku před čtyřmi lety, pak však jako by utichla a její pokusy více se prosadit včetně vydání prvního demo snímku nevyznívaly zrovna přesvědčivě. Rok 2004 byl však opětovně rokem zapracování a zazáření novy. Souběžně vyhrála finále obou Port i Zahrady a své nové záření se snažila přenést a nám předat i na novém albu , které právě v těchto dnech vyšlo.
Žel. Žel. Nová deska je jen z poloviny tvořena tou novou Martinou Trchovou a z poloviny se vrací ke svým možno říci nedávným "dětským" začátkům. A to jak staršími písněmi, bez nového hávu, tak i aranžemi některých nových skladeb či vlastním hudebním projevem. Obecným znakem většiny nepříliš zdařilých aranží je především unylost samotných skladeb, zvláště pak v písních známých již z druhého demo snímku "Bostonský ledový čaj ve čtvrtek o páté ráno", "A ty se ptáš", či písně nově nahrané "Návrat ztraceného syna". A přitom, zvláště u písně "A ty se ptáš", je to na úkor velmi silného textu. Především díky dětskosti textů nepatří na desku (nebo snad byl záměr, abychom mohli srovnat kvalitu "včera a dnes") písně "Vzpoura" a "Indiánská", kdy u druhé z nich jen škoda pro kvalitní hudbu, která by si jistě zasloužila podstatně lepší text.
Avšak druhá polovina nové desky, tedy na CD především ta polovina první, je opravdu více než výtečná. Martina Trchová nám vedle svých tradičně citových a ladně zahloubaných textů přináší i velmi dobrou hudbu a především výjimečně kvalitní aranže. Další doposud nevídanou devízou se stalo zbarvení jejího hlasu. Její jemný hlas navíc právě především v té lepší půlce občas i hrubne, občas chraptí tak, jak je třeba podtrhnout náladu jednotlivých písní. Občasně jen nezvládá svůj hlas ve výškách zvláště pak v bluesové písni "Malá samba o srdci", jinak písně i vedle "Chvilkového šansonu" velmi příjemně uvolňujících celou náladu desky. Mezi to úplně nejlepší na desce patří písně "Tamtamy", možná jen se zbytečně rockově rychlým závěrem, titulní "Čerstvě natřeno", či již z druhého CD známá píseň "Křížem krážem", která právě tak vyniká barvou hlasu. Asi vůbec nejlepším kouskem je píseň "Odnikudnikam", jako bych v ní slyšel legendární kapelu KOA. Vždyť právě v ní a nejenom v ní hraje na svou harmoniku Mário Bihári. Martina Trchová má vůbec štěstí na velmi skvělý doprovod, i právě díky němu vyznívá deska tak výborně. Již tradičně ji na akustickou kytaru doprovodil Jan-Matěj Rak, na příčnou flétnu její koncertní spoluhráčka Karolína Skalníková, na kontrabas další posila z KOA a vyhledávaný studiový hráč František Raba a z původního Nerezu ještě Vít Sázavský a mnoho dalších.
Martina Trchová má před sebou jistě slibnou kariéru písničkářky, nicméně právě nové CD dává jasně znát, že za zády s kapelou by jí to slušelo podstatně více. Každopádně je její nová deska velkým posunem v úrovni jejího hraní a skládání a zrcadlí tak velmi dobře novu loňských festivalů.
Martina Trchová - , Indies records 2005, 38:51
Lampa odešel
Mnohokrát jsme na vandru zpívali byl to skvělý kam...
Dost pozdní návrat banjisty Miro...
Spektrum pravidelně slýchám na regionálních akcích...
Dost pozdní návrat banjisty Miro...
Ahoj.kdysi jsem hrval ve skupine Spektrum Horni sl...
Hvězdy jihu 65 - Folk & Country ...
Pro úplnost: První album kapely Spolektiv ...a t...
Zahrada písničkářů 2024 představ...
Moc děkuji za možnost vystoupit na tomhle skvělém ...
Křest nového alba Jana Buriana V...
To si zase MK smlsne