Pražská pálená Jarka Nohavici

11.04.2006 Pražská pálená Jarka Nohavici (Ondra Villon Vejsada)

Přemýšlím nad tím, zda-li má vůbec ještě cenu vyjadřovat se k "novému" CD Jarka Nohavici - četl jsem totiž už tolik různých recenzí a všechny v podstatě vyjadřují po částech i můj názor. Nechce se mi být vynuceně originální a relativní zpoždění vzniklé čekáním na finální verzi a později i jejím poslechem využít ke kopírování názorů druhých?no, zkusme to i tak. Přeci jen se totiž rýsuje ještě něco dalšího-nového na Nohavicově tvorbě, takže rozhodně je o čem psát.

Ale vše pěkně po pořádku.

Booklet vybraný návštěvníky Jarkových webových stránek

zdroj: www.nohavica.cz

K osobě autora

Jsem naprosto a skálopevně přesvědčen, že pokud snad ne dnes, tak v budoucnu rozhodně bude Jarek označen jako jedna z nejvýraznějších osobností národa přelomu století (tisíciletí). Nohavicova tvorba vždy působí neokázale, neprvoplánovaně slavně, přesto výrazně = svojí osobitostí, pohledem na svět - řekl bych včetně své hudby - mám totiž na mysli zejména texty a projev, který je mnohdy šansonový spíše než folkový; glosátorský více než "jen"interpretační. Dávno také totiž neoslovuje pouze folkové publikum.

Pražská pálená je opět v mnohém jiná a originální - je to neuvěřitelné, ale autor opět překvapil a to nejen trochu, ale doslova šokoval = lidé totiž mohli sledovat zrod alba a postupně si skladby z Nohavicova webu stahovat a to vše zcela legálně a zdarma, protože jak napsal Jarek v Internetové debatě: "Za dárky se neplatí." Nehledě na to, že vše je připraveno i pro poměrně novou, ale velice se rozmáhající technologii (či postup nebo způsob) BitTorrent a to je fakt skvělé! Kdokoliv s rozumně rychlým připojením k Internetu, má možnost si na Jarkových stránkách album o dvaadvaceti + jedné písních stáhnout buď ve formátu MP3 v kvalitě 192 kb/s (celkem 92,174 MB dat), nebo ve formátu WMA v kvalitě 48 kb/s (23,53 MB dat).

Je pravda, že k tomuto kroku je potřeba nejen odvaha autorská, ale i již jasně daná pozice "na trhu". Vždyť na webu má písničky ke stažení mnoho kapel i písničkářů - v tom to tedy asi není. Řekl bych, že Jarek by obstál ve srovnání s profesionálními manažery popových hvězd - byl to totiž jeho nápad - viz další citaci:

"Pražská pálená je můj nápad. Schylovalo se k tomu v mé hlavě, jako když potůčky z hor se slévají v údolí v řeku. Všechny ty maličkosti kolem internetu, vypalování, Milionáře, který oběhl v mp3 republiku, všechny ty projevy svobody, ale i nesvobody v mé zemi, mne na Betlémském náměstí v sobotu před prvním pražským koncertem přivedly k myšlence vyvázat se. Vymknout se všem. Navázat s vámi přímé spojení. Tady jsem. A vrátit se jakoby do 80.let, kdy jsem nebyl vydáván. Jen jsem hrál a zpíval. A přesto se mé písně šířily. - Doba se změnila. Za časů Mozarta jsi musel chodit za hudbou, než pak hudba na nosičích se začala vlupovat do tvého bytu sama. Velkým obloukem se vrací jedinečnost živého koncertu a mediální nosič je pouhým nosičem vody. Milým dárkem a pozváním, přijďte si se mnou zazpívat."

K hudbě samotné

Celkový čas: 65:31

V průměru po dvaceti letech Nohavica natočil písně, na kterých vyrůstala první generace jeho fandů. Pražská pálená nabízí i novou veselou písničku Moje milá dej mi ještě šanci, ale jinak je album ohlédnutím za folkovou minulostí Jaromíra Nohavici.

Osobně jsem moc rád, že Jarek tímto krokem (dovolte mi ten výraz) natrhl zadek úvahám o postupné komercializace jeho tvorby. Ne snad, že bych s těmito hlasy souhlasil, ale zároveň ani nejuchám, když ho vidím uvádět přiblblý pořad s předáváním cen (teď jsem asi někoho naštval, že? J) a tak jsem i já rád, že je zase jasně písničkář?

Teď trošku kriticky (pro náznak vyváženosti)

Jarek občas lehce při zpěvu ujede a občas i sáhne trochu vedle - což je na koncertě více než pochopitelné. Musím ovšem zároveň uznat, že mi to ani za mák nevadí, ba právě naopak, ukazuje jeho hlavní sílu = lidství a upřímnost s jakou jde s kůží na trh.

To, co nemám, nemohu ti dát = Promiňte všichni nadšenci pro tuto píseň, ale pro mne je to první a také zatím rozhodně jediná

foto: Robert Macháček © http://lighthunt.net

z těch mnoha geniálních, která se mi vyloženě nelíbí - tahá mě za uši a je na můj vkus až příliš sladká - přeslazená. Neměl jsem až do teď problém věřit Jarkovi jeho prožitek, ale tady mi to jaksi skřípe, uznávám ale, že je to třeba tím, že jsem ji prostě nepochopil a tedy neocenil?zvládl jsem ji doposlouchat celkem asi pětkrát - víc to vážně nešlo?

Stručně

Na albu se objevuje i životem již vyzrálá Halelujá - doporučuji porovnat s dřívější verzí - podle mého, Jarek zraje jako víno, promiňte - jako pálenka :-).

Cyklistika Ragby = cokoliv o sportu je senza - tohle obojí je špička, čím to je, že se dokáže vžít do tolika profesí a rolí?

Honzíkova cesta = cosi jako smích Karla Plíhala na minulém CD. Jako bonus je to prima.

Často se mluví o protibolševickém duchu Cdéčka - mno, já bych ho tam až tak neviděl, ale souhlasím, že je to výborná připomínka i varování. A že je, co si připomenout = vždyť tohle celé album se v podstatě nesmělo a zase by se to nesmělo, kdyby?však víte - co je pokřivené, nelze narovnat!

K CD obecně

Nejde o klasické hudební CD, ale ani to vůbec nevadí. Už jen třeba rozbalit z komprimovaného stavu do audia (wavu) se nikam nevejde?ale o to tu nejde.

Dokonce i obal k Pražské pálené si může posluchač vybrat z desítek návrhů na Internetu. Technicky se jedná o nahrávku spíše podprůměrnou - i když nová vyčištěná a vyvážená verze o třídu poskočila výš. Nohavica nahrál na každém koncertě dvě písně a opakoval nahrávání jen ve dvou případech, a to na zvukových zkouškách následujících koncertů - řekl bych, že to jako výpověď o profesionálním přístupu Jarka jasně vypovídá. Tuto část bych uzavřel asi takto - mix + mastering = profesionální práce a dělali, co mohli?

K novinkám

Jarek má konečně pořádný a hlavně oficiální web, který sliboval Na plovárně Marku Ebenovi. A je tu přeci jen ještě něco nového (a dostávám se k jádru věci, která mne přesvědčila o tom, že je přeci jen o čem psát) = hudební BLOG (i když po pravdě řečeno v době psaní této recenze se web upravuje a blog lze obtížně najít - předpokládám, že je to jen přechodný jev). Písně jako Už zase bijou děti (která podle mého obdržela zbytečně velkou kritiku) a hlavně Ladovská zima naznačují nový trend o kterém se už dlouho mluví, ale nemnohý se k tomu odhodlal či odhodlává = zveřejňovat nové písně na webu (a nechat stahovat třeba i za poplatek - to zatím u Jarka neplatí). Je to moderní - v podstatě interaktivní způsob tvorby, který je k posluchači co možná nejblíže - že by to začal Nohavica? Nedivil bych se...

Sdílet na...

| Více...