FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Společnost Indies records je již delší dobu jedním z nejvýraznějších tuzemských vydavatelů, možná právě díky tomu, že se jako jedna z mála věnuje menšinovým žánrům. A není proto divu, že album pražské písničkářky Radůzy spatřilo světlo světa právě pod hlavičkou Indies. Těžko říct, zda se jedná o prvotinu či nikoliv. Indies jej sice samo označuje za debut, avšak Radůza už má za sebou oficiálně vydanou živou nahrávku z roku 1994, která vyšla pod názvem Blues? na magnetofonových kazetách. Nicméně tentokrát je nahrávka dostupná ve formě CD, je studiová a má název Andělové z nebe.

Už předem prozradím, že deska je vynikající a že vám rozhodně doporučuji si ji sehnat, a to pokud možno formou zakoupení originálního nosiče. (Teď se asi někteří divíte, že je něco takového jako originální cédéčko dnes ještě vůbec k vidění - no, věřte nebo ne, ale mám jeden exemplář doma, tak o tom něco musím vědět.) Trošku mne sice mrzí překlepy v textech, které jsou otištěny v bookletu, ale to se dá přežít. Album pro mne bylo zvláštní hned na první poslech. Já jsem si totiž části písní pamatoval. Text, melodii, použité nástroje - to vše jsem měl v paměti, což je pro mne zkušenost velice nezvyklá. Většinou potřebuji několik opakovaných poslechů, aby si má chatrná paměť a pomatená mysl všimla a zapamatovala nějakou tu originalitku. Radůza je zkrátka tak výjimečná, že pokud ji jednou uslyšíte, vždycky příště ji spolehlivě rozeznáte.

Desku produkovala Zuzana Navarová, která kdysi Radůzu objevila a od té doby jí pomáhá při jejím vzestupu. To se projevilo na preciznosti provedení i na aranžmá. Žádné tóny, takty či slova navíc, ale zároveň nic nechybí. Radůza je výhradní autorkou hudební složky, se čtyřmi texty jí vypomohla již zmíněná Zuzana Navarová. Album není nijak ošizené ani co se týče délky. Ta dokonce přesáhla padesát minut, vyjádřeno počtem písní rovných šestnáct.

Radůza střídá v jednotlivých písních nástroje, kytaru mění za akordeon, a stejně tak se mění v písních i ona. Jen její výraz, její myšlení a její sdělení v textech zůstávají stejná. Hned v první písni Cestou do Jenkovic se dozvídáme, že:

...A čápi
z komína od cihelny
zobákem klapou
asi jsou nesmrtelný...

Střídá styly, krásná je píseň Lišák, ve které je možné stejně tak dobře najít prvky blues, jako motivy typické pro pouliční provedení šansonů. Dětem může být příjemná hravá skladba Do Afriky. Rozhodně se nedá v souvislosti s Radůzou mluvit o klišé, o neoriginalitě či snad dokonce jednotvárnosti. Každý posluchač si jistě najde svůj kousek, který v něm dobře ulpí jako suvenýr dovezený z neznámé země, a může se společně se mnou těšit na příští album nebo zajít na představení Lišák (Spolek Kašpar), ke kterému Radůza složila scénickou hudbu.