FOLKtime - Vaše brána do světa folku

...festival tradičně zahajuje hvězda nejzářivější. Bylo tomu tak i letos 30. října, kdy v obci Lípa nedaleko Havlíčkova Brodu, v místní kulturní Sokolovně, 3. ročník festivalu Folková Lípa zahájila skupina vpravdě andělská - Druhá tráva s Robertem Křesťanem. Dramaturg festivalu Honza Fous vymyslel tak dobře namíchanou a reprezentativní dramaturgii, že se sál sokolovny zaplnil do posledního místečka hned od začátku. Milým průvodcem programem byl Jirka Holoubek, moderátor ČRo a člen legendárního Spirituál kvintetu, kapely, která otevírala 2. ročník v roce 2019 ještě v kompletní sestavě s Dušanem Vančurou.

Robert Křesťan, Tomáš Liška, Luboš Malina
foto: Renata Králová

Robert Křesťan byl letos uveden do Síně slávy České hudební akademie, s Druhou trávou získali Anděla v kategorii Folk za Díl první, kontrabasista Tomáš Liška navíc za své album Hope v kategorii Jazz. V sympatické venkovské sokolovně, která toho už asi hodně pamatuje a připomněla Robertovi pódia jeho úplných začátků, kapela plná Andělů a výtečných instrumentalistů v čele s Lubošem Malinou nenechala snad nikoho na pochybách, kdo je na naší hudební scéně pánem už 30 let. Kromě výběru z uplynulých desetiletí mě především potěšily písničky z andělské desky – Víš, co se říká, Když vposlouchám se do ticha, Zůstaň, Kam složíš hlavu, kterou zde věnovali nedávno zesnulému Jiřímu Cerhovi ze Spirituál kvintetu (SK se na nahrávce podílel) a samozřejmě energetická bomba Kdybys mě zabila, jíž se ten "dobře namazaný stroj" Druhá tráva nezadržitelně řítil do finále.

Písničkář Pavel Čadek, zakladatel cellofolku, to po téhle náloži zdánlivě neměl jednoduché. Jenže písničkami, violoncellem a průvodním slovem s přehledem dokázal diváky nejen zaujmout, ale i získat. Pavel vybíral z obou svých desek, Cellofolk a 20-30: Zase se budim, Úřednická, Nelajkla mi status, Mám Upův syndrom či píseň 30 o přelomových třicetinách, které jsou pro muže koncem i začátkem zároveň. Bohatá vtipná čeština, perfektní srozumitelnost interpretace a mnohovrstevnost doprovodného nástroje, jakým je violoncello, to je ten pravý cellofolk Pavla Čadka.

Doug, rezobas a Jirka Holoubek
foto: Renata Králová

Choroši, původně trampfolkové trio, od letošního podzimu kvarteto, je charakteristické svižnými melodickými písničkami s příběhem a pointou, která pozornému posluchači prostě neujde, a vše se vejde do dvou až tří minut. Pánskou sestavu - Tomáš Doug Machalík a Aleš Rogalevicz - letos obohatila zpěvačka Věrka Hájková příjemným, výrazově čistým zpěvem bez manýr, a nově kytarista Honza Komín. Diváci se dobře bavili u písní jako je Děvče na osadě, Nehoda, Výhybkář, Kraken či Vysočina, z níž jsem si vypůjčila úvod názvu článku. Samozřejmě, ani Choroši pódium neopustili bez přídavku.

A pak na scénu přinesli své Miniatury témeř domácí Rendez-Fou z Jihlavy. Trio Honza Fous, Jana Gregárková (Havlová) a David Vacula se stejnojmenou deskou získali nominaci na folkového Anděla za rok 2017. Můžeme se jen těšit z toho, že chystaji album nové a opět slibné. Minimalismus i v nových miniaturkách spočívá v aranžích a stopáži, nikoliv v interpretaci a obsahu. Janin zpěv je nejen dalším hudebním nástrojem, ale především libozvučným nositelem nálady a autorského sdělení. Minimalistické, trefné a vtipné je i průvodní slovo Honzy Fouse. Když Rendez- Fou poslouchám, je mi fakt milo.

Po trojici účinkujících, kteří nejsou ještě tak všeobecně známí, nastoupila folková legenda – jihočeští Nezmaři. Páni kluci v čerstvě důchodovém věku s Šárkou Benetkovou potěšili publikum písničkami, mohutnými vokály i průvodním slovem. Stihla jsem tentokrát jen několik písní v závěru vystoupení, ale o to víc jsem vnímala vděčnost a srdečný aplaus publika.

Na konec festivalu dramaturg obvykle zařazuje nějakou pecku a sázka na Epydemyi vyšla stoprocentně! Kapelu, kterou zdobí folkový Anděl za album Kotlina (2015), jsem sledovala od jejích od začátků. Od mladického nadšení původního tria s Lukášem Kazíkem (bohužel zemřel letos na konci září) k postupnému dozrávání kapely a zařazení do úplné špičky žánru zejména koncepčními alby Kotlina a Milé děti.

Obdivuhodný a snad bezedný je autorský potenciál Mirka Vlasáka a Honzy Přesličky, o čemž svědčí i nejnovější album Prosklený nebe. V Lípě zahráli v triu, samozřejmě s Lucií Vlasákovou, chyběl čtvrtý člen, bubeník Tomáš Hobzek, kvůli onemocnění. Jakoby ten večer Honza Přeslička hrál za dva. Nasazením a s razancí, která trhala struny, mě doslova uhranul. Seznam písní, jejichž energií nás Epydemye zásobila, by byl dlouhý. Mně zejména fascinovala Přesličkova Mašinérie o bratrech Mašínových. Děkuju za tento pohled, nic není jen černé či bílé a jejich příběh už teprve ne. Ne, nebojte, končilo se vesele, optimisticky, několik tanečníků se nechalo strhnout svěžími rytmy a Folková Lípa dospěla ke svému vrcholu.

Dík patří pořadatelům uživatelsky příjemného festivalu se skvělým zázemím a výbornou organizací, Honzovi Fousovi za dramaturgii, Pepovi Balcarovi a spol. za skvělý zvuk a divákům za úžasnou atmosféru. Na Vysočině moje letošní festivalová sezóna začala i skončila. V červnu na FolKališti, kdy opadala třetí vlna pandemie covidu 19 po předlouhém lockdownu a nyní na Folkové Lípě, která se uskutečnila v době začínající čtvrté covidové vlny. Záleží hodně na nás, jestli se budeme u muziky moci setkávat dál. Když zvítězí zdravý rozum a vzájemná ohledupnost, věřím, že to dáme!

Fotogalerie Renaty Králové a Rejky Balcarové na Facebooku festivalu Folková Lípa.