První máj v Olomouci: Ekologie a hudba

Reportáže

Sluňákov, Centrum ekologických aktivit města Olomouce, každoročně pořádá Ekologické dny. Jejich součástí je prvomájový ekojarmark na olomouckém Horním náměstí, který bývá doprovázen hudební produkcí, z pohledu posluchače folku a příbuzných žánrů velmi kvalitní.
V dopolední části programu vystoupily skupiny Po obědě a Tomáš Kočko & Orchestr. Já jsem se zúčastnila až odpoledních koncertů, proto se více rozepíšu až o následujících interpretech.
Pražští Hm… nadchli přítomné směsicí různorodých písní. Ukázali, že vynikají jak ve hře na nástroje, které si mezi sebou všelijak střídali, tak i ve zpěvu. Několik písní bylo čistě vokálních a je třeba uznat, že všechny hlasy do sebe krásně zapadaly a byly na poslech velmi příjemné. Hm… jsou také rození komici. Pauzy mezi písněmi, především jednu obzvláště dlouhou, ve které Marek Doubrava vyměňoval prasklou strunu, vyplňovali vtipnými historkami a narážkami. Dalo by se říct, co píseň, to hit, ale největší úspěch sklidil „Můj příběh“ o tom, že „já chci repovat v hustý repový kapele, jenže ten můj blbej kukuč vypadá tak nesměle…“
Žamboši neměli tak obrovskou diváckou podporu jako Hm…, ale i během jejich vystoupení se prostor pod pódiem docela slušně zaplnil. Přítomní měli možnost slyšet písně především z čerstvě oceněného andělského alba Přituhuje. A aby to Marku Doubravovi z Hm… nebylo líto, i Honzovi Žambochovi se podařilo prasknout strunu. A tak dostal prostor Juří Nedavaška se svým proslovem na téma „šúbysnys“ (tentokrát měl zakázáno mluvit o politice).
Hrdza, která přijela z východního Slovenska, zahrála folkrockové úpravy lidových písní. Po technické stránce dobré vystoupení, ale ve srovnání s ostatními kapelami byl jejich výkon slabší. Zpěvačku Veroniku Šoltysovou – Rabadovou zastupovala Tatiana Hicová, v jejímž podání nezní písně tak živě jako od Veroniky.
Radim Hladík s Blue Effectem předvedli profesionální vystoupení, které přilákalo asi nejvíce fanoušků. Střídali vlastní písně se sériemi melodií nejznámějších světových hitů. Plynule navazovali od jednoho ke druhému a mezi motivy písní od Pink Floyd či Deep Purple se zatoulala například i melodie z večerníčku Bob a Bobek. Hladíkovy prsty běhaly po hmatníku, zpěvák Honza Křížek zkoušel, kam až sahá jeho hlasový potenciál a v publiku to vřelo.
Budoár staré dámy má v Olomouci pravděpodobně věrné fanoušky. Během jejich hraní se i z publika ozýval zpěv a diváci přemlouvali kapelu, aby zahrála jejich oblíbené písně. Alternativní zvuk kapely i jedinečný způsob zpěvu v podání Marty Svobodové společně s živým projevem zaujaly i náhodné kolemjdoucí, kteří buď pozorně poslouchali, nebo tančili.
Celý hudební maraton zakončil Traband, který s sebou přivezl novou desku Domasa. Koncert byl poskládán z několika prověřených hitů, následovala série písní z nového alba a nakonec zazněly opět nejznámější kousky jako Černý pasažér, Lano, co k nebi nás poutá nebo Krasojezdkyně. Nadšení diváci odmítali pustit kapelu z pódia a díky tomu, že se během celého dne nenabral téměř žádný skluz, mohli Trabandi přidat asi 4 písně.
Celá akce byla velmi povedená, co se týče dramaturgie, dodržování času i skvělého zvuku (František Petřík). Každá kapela měla k dispozici 1,5 hodiny, což umožňuje odehrát téměř regulérní koncert.
Závěrem malý postřeh: Folkaři mají v oblibě hip hop. Rapované písně zazněly od Hm... (Můj příběh), Žambochů (S_p_a_m_p_a_p_a_m) a Trabandu (Tichý muž).

Hm... foto: Lucka Přikrylová	Žamboši foto: Lucka Přikrylová
Hm...	Žamboši
Hrdza foto: Lucka Přikrylová	Budoár staré dámy foto: Lucka Přikrylová
Hrdza	Budoár staré dámy
Traband foto: Lucka Přikrylová
Traband