FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Den s Jiřím Pavlicou, který letos připadl na středu 25. července, přiláká vždy na Folkové prázdniny vysoký počet návštěvníků ze všech koutů naší země. Ke smůle mnohých z nich se pro nepříznivou předpověď počasí přesunula scéna ze zámeckého parku do zámecké jízdárny, jejíž kapacita je omezená podle mého odhadu na nějakých 600 až 700 diváků a pořadatelé tedy musí předem ohlídat počet prodaných vstupenek. Zabrání se tak nepříjemné situci podobné té z loňského roku, kdy lidé namačkaní u vstupních dveří ani neviděli na pódium. Letos vše proběhlo v klidu, bez zbytečných emocí, i když přesuny z i do jízdárny připomínají menší stěhování národů. V každém případě díky za tyto prostory. Je to určitě lepší, než s morkou hlavou a za silného větru sledovat jinak zajímavý program.

Velikým kladem zámecké jízdárny je i její výborná akustika zvýrazňující potlesk a jásot od diváků - snad částečně díky tomu se středa stala hlavním vyvrcholením celého festivalu, o kterém se nejvíc mluvilo i mezi návštěvníky. A kdo všechno v tento den vystoupil?

Jiří Pavlica a Hradišťan foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

výstava fotografií Kamily Berndorffové foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

Hradišťan s Jiřím Pavlicou jistě není potřeba dlouze představovat, protože nejen na Folkových prázdninách jsou jako doma. Všichni je tedy znají, každý je i slyšel, ovšem nikdy se příliš neopakují. Díky výjimečné univerzálnosti a hudební rozmanitosti založené na spolupráci nejen se zahraničními muzikanty nejrůznějších hudebních oblastí, jako je třeba japonský multiinstrumentalista Yas-Kazem nebo Afričan Dizu Platiez, symfonický orchestr či osobnost folkové scény Vlasta Redl, dokážou přijít s rytmy rozmanitých tónů a barev, povznášející mysl posluchače na vyšší úroveň fantazie. Není tedy divu, když se Jiří Pavlica se svým Hradišťanem stal pro mnohé z nás srdeční záležitostí.

Krásně uvést se dokázali i na tomhle festivalu písní Na besedu idem k vám a s otevřeným koncem se rozloučili Krátkým popisem léta. Otevřeným proto, protože na pódiu se ještě ukázali po boku svých hostů ze vzdálených koutů světa. Mezi tím se mi o přestávce naskytla konečně příležitost navštívit fotografickou výstavu Kamily Berndorffové, připomínající loňské Folkové prázdniny. Přiznám se, že na mě tahle výstava zapůsobila a navíc jsem se i přesvědčil, že jako amatérský fotograf se mám ještě co učit.

člen skupiny Altai Kai foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

skupina Altai Kai foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

Po dvacetiminutové přestávce přišla chvíle skupiny Altai Kai (pro mě do tohoto okamžiku neznámé) z (ještě neznámější) Altajské republiky. Wikipedie mi prozradila, že ji mám na mapě hledat v jižní části Sibiře, na pomezí Kazachstánu, Číny a Mongolska. Někdy se jí dokonce říká Ruský Tibet... O zemi původu tu ale až tak nejde, důležité je jejich hudební nadání. Nejvíce to asi vystihne pojem hrdelní zpěv v základu připomínající meditování tibetského mnicha. Pro Evropana tahle méně známá technika harmonického zpěvu skrývá svá kouzla ve své obtížnosti, kterou ovládnou jen trénovaní lidé s velikou mírou vnitřního soustředění. Bylo to patrné i na tvářích členů čtyřčlenné mužské skupiny Altai Kai, na Folkových prázdninách výjimečně rozšířených o jednu ženu. Chvílemi mi dokonce připadalo, že některé zvuky vycházející z reproduktorů pouštějí ze záznamu jako playback. Spojení řehotání koně s pískotem a harmonickým bručením do jednoho hlasu v jednu chvíli bez výrazné známky změny mimiky v obličeji mě v tom dlouho nechávaly. Zasloužený hlasitý potlesk ve stoje byl odměněný třemi přídavky a společným hraním s Hradišťanem jako dalším bonusem. K tomu všemu byl navíc pro zájemce druhý den připravený dopolední workshop hrdelního zpěvu se členy skupiny.

S další přestávkou se otevřel prostor v bílém stanu pro Epy de Myi, čtyřčlennou skupinu z jižních Čech. Už to sice není ta Epy de Mye tří mladých muzikantů připomínající svojí sehraností trio Peter, Paul and Mary, ale stále dokážou šířit nákazu a zaujmout spoustu lidí. Obklopené pódium festivalovými návštěvníky to ostatně dokazovalo i zde.

Epy de Mye foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

Maria Natanson - Čači Vorba (Polsko) foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

Závěr středečního dne ukončila polská sestava Čači Vorba, ke které se opět přidal Jiří Pavlica s Hradišťanem. Přiznám se, že z jejich vystoupení si toho už moc nevybavuji, v hlavě stále znějí tóny horských plání z Altaje. Procitnutí nastalo až když konferenciér „Ďoubal“ přišel v kyjovském kroji na pódium a vybízel nás, abychom našli pět rozdílů od originálu. Čím to asi může být, že mi připomínal princeznu Zlatovlásku před proměnou (ňadra dmoucí, útlý pas, krásný úsměv, dlouhý vlas...).

zámecká jízdárna krátce před posledním účinkujícím tohoto dne foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

konferenciér 'Ďoubal' v kyjovském kroji foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

K vystřízlivění z fantastického koncertu altajských domorodců pomohla následující den veliká sprcha, co se přes Náměšť nad Oslavou přehnala kolem poledne a aby toho nebylo příliš, vrátila se ještě jednou chvíli před zahájením odpoledního programu. Všude byly veliké louže, mokrá tráva a kapky padající na naše hlavy z korun stromů. Děti toho využívaly jak jen mohly, až by z toho Alan Marshall, autor románu Už zase skáču přes kaluže, měl velikou radost. Navzdory nepříznivému počasí připravili pořadatelé pódium v zámeckém parku. Jak se později ukázalo, tak díky jejich informovanosti leteckou základnou o stavu oblohy nad námi vše klaplo jak mělo. Snad se jen nikomu pod jeho vlastní váhou nezabořila židlička moc hluboko.

Od prvních chvil vystoupení Pavla Bobka doprovázeného Lubošem Malinou a jeho Malinabandem byla atmosféra v parku pojata nostalgicky, se vzpomínkou na mnohé přátele a kolegy Pavla Bobka, dívající se na nás tam z té výšky, kam jen ptáci mohou. Pětasedmdesátiletá legenda českého rock'rollu a country, kolega o pět let staršího herce a též i zpěváka Jiřího Suchého (divadlo Semafor), dokázal všem divákům, že nám má ještě co sdělit svým tichým voláním; Oh, Ruby...nechtěj mi lásku brát. K tomu všemu se nejen s Mým zářím stala Katka García hostem na pódiu a přenesla nás na křídlech přes nekonečnou hráz. Z vystoupení bylo opravdu poznat, že lidé Pavla Bobka skutečně hluboce respektují a to napříč všemi generacemi.

nelze odolat takovému pokušení... foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

Pavel Bobek foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

Blues, blues a ještě jednou blues. O čem skutečně je, ukázal Habib Koité s Ericem Bibbem. Tihle dva pánové v nejlepších letech (54 a 61 let), působící na první pohled neuvěřitelně mladě, až bych je oba tipoval na třicet, předvedli smutné písně nutící vás pomalu až k tanci. Habib Koité, přirovnávaný k Ericu Claptonovi z Mali, patří k těm muzikantům, kteří touží překonat veškeré bariéry v hudbě a ničím nesvázaný tak ve svých písních promlouvat k lidem čistým akustickým zvukem. Však díky němu svět přehodnotil názor o původu blues. Eric Bibb je zase považován za bluesového velikána a následníka jiných osobností ve své vlasti, dávajícího přednost zakořeněným tradicím, které dokáže opustit jen ve chvílích objevování něčeho nového a moderního. Navzdory tomu, že jejich písně nehrají v rádiích, televizní stanice dávají přednost jiným a tištěná média o nich nepíší, Folkové prázdniny byly poctěné návštěvou dvou skutečných velikánů.

Eric Bibb (USA) foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

publikum před hlavní scénou foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

Návrat k tomu, co už všichni svým způsobem známe, zařídila menší scéna v bílém stanu s Textovou dílnou Slávka Janouška. Tahle parta lidí, tentokrát v nekompletní sestavě, navázala na své odpolední vystoupení v kapli sv. Anny ve Špitálku. Diváky vtáhli do programu ukázkou své brilantní dovednosti vytvářením textů z několika na sobě nezávislých slov a podle potlesku soudím, že to tentokrát na plné čáře vyhrál Arnošt Frauenberg. Pochopitelně došlo i na společné zpívání. Navíc Slávek Janoušek dětem zahrál písně z poslední desky Dušičky a Lada Šimíčková s Ivem Cicvárkem představili své debutové album Hotel v tiché ulici.

Textová dílna Slávka Janouška foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

Lada Šimíčková foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

Po dlouhém dni bohatého na mnoho nových zážitků, přišla ještě jedna třešnička na dortu. Zatímco se odpolední déšť přeměnil během teplého večera v mlhu a zámecký park začal připomínat prádelnu, na hlavní scénu konferenciér Ďoubal uvedl poslední účinkující. Skupina Nicolas Pellerin et Les Grands Huleurs z Kanady rozpoutala před pódiem svojí nezpoutanou energií, válcující na jiných akcích publikum, naprosté taneční šílenství. Divákům nestačily ani tři přídavky. Útěchou jim ovšem byla menší párty v bílém stanu s duem DVA, čili s Bárou a Janem Kratochvílovými. V tu chvíli ale moje maličkost seděla už dávno v autě, jedoucího jako každou noc domů.

Nicolas Pellerin foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz

skupina Nicolas Pellerin et Les Grands Huleurs (Kanada) foto: Marek Kamínek | www.fotokaminek.cz