FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Moravská Strážnice je místo, které přitahuje různé hudební zážitky. Koncem osmdesátých let minulého století folklórní noty doplnili folkaři a countrymani na prvních Zahradách. Pokračováním žánrového rozšíření je festival SLUNCE, který se Big ass milf creampied on real homemadepornmobile.onlineletos stal svým osmnáctým ročníkem plnoletým.

Úvodní čtvrteční večer se odehrává v kulturním domě Strážničan. Tentokrát úvod patřil Bratrům Ebenům a jejich hudebním skvostům s nápaditými texty. Prolínal se v nich čas holin i časy minulé, mnohem romantičtější, protože se odehrávaly v dobách našeho mládí. Po krátkém odskočení do high technologií, které vládnou v raketovém centru v Hustonu, se cesty Bratrů Ebenů zase nasměrovaly do českých luhů a hájů a jejich aktuálních témat, které světem nehýbou, ale našimi životy ano.
Páteční koncerty se odehrávaly na tradičním místě – v amfiteátru Zámek ve strážnickém parku. Do slunečného podvečera po úvodním uvítání diváků ředitelem festivalu, dr. Pavlem Kopřivou, zahájil přehlídku zlínský PODJEZD. Kombinace country a bluegrassu, doplněná o výborné vokály, zejména v podání Radky Janečkové, byla svěžím začátkem dalších hodin hudebních dobrot. Letošní rok je pro PODJEZD dvacátým pátým na country scéně a vzhledem k hudebním  kvalitám kapely je to pro posluchače dobrá zpráva, slibující mnoho skvělých hudebních zážitků i v budoucnu.
Festivalová vystoupení moderoval Pavel Helan a doplnil též svým hudebním blokem, včetně poctě Strážnici a jejím folklorním tradicím hrou na elektronickou fujaru. Jeho písně naladily publikum k pohodovému poslechu dalších účinkujících.
Po moderátorské vsuvce Pavla Helana, s lehkou kulturní produkcí, pokračoval v programu Tony Joch a přátelé. Ti opět ukázali publiku, že nejsou marně „talentem Country Rádia“ pro rok 2017. Jejich repertoár jako by předznamenal další žánrové směrování pátečního dne festivalu, a sice směrem k folkově-trampskému soundu. Na zvuku přátel Tonyho Jocha se tentokrát podílel i na klávesy hrající Karel Macálka, který hudební stránku písní umocnil klávesovými kouzly.
Chlapsky romantické písně Tonyho Jocha vystřídalo rodinné duo Pepy Štrosse a jeho syna Matěje. Swingující dvojice posunula čas chytlavými texty o lásce a vztazích, i o věcech normálního života, které jsou mnohdy dramatičtější než filmové obrázky. Všechny melodie vyšperkovával Matěj svojí brilantní kytarovou hrou a oba pánové se svým vystoupením postarali o potěchu diváků. A svou písní Konvička jako by Pepa předznamenal dalšího účastníka festivalu.
Na scénu přišli Nezmaři a s nimi poetika jihočeských rybníků i vůně tajemných bylin, obrazy duše a další příběhy, které v jejich písních budí obrazotvornost vnímavých posluchačů. To vše je proloženo suchým humorem průvodních slov pánské části souboru. Natěšené publikum aplaudovalo nejen hitům z obsáhlého nezmařího zpěvníku, ale i novinkám. Setkání s andělem proběhlo v podání Šárky Benetkové a klavíru v jejím sólovém vystoupení před zaujatě ztišeným publikem.
Po nezbytné technické pauze přišel na scénu Miki Ryvola a přinesl romantiku ryvolovek ve svém strhujícím podání. Zdatnými sekundanty mu byli Nezmaři, kteří se postupně připojovali a vytvářeli tak zajímavá hudební uskupení. Písně dlouhejch cest v podání Mikiho neztratily svůj půvab a vnitřní naléhavost. Jeho vervní projev navíc i mnohem mladším divákům ukázal, že trampské legendy nestárnou a jsou stále vynikající. Mikiho vystoupení s doprovodem Nezmarů bylo vrcholem tohoto festivalového dne.
Večer pokračoval dalším trampským bardem, když se na scéně objevil František Nedvěd se svým Tie Breakem. Letošní sedmdesátník stejně jako Miki Ryvola naznačil, že věk je jen záznam v občance a důležité je to, jak se chlap cítí. Při poslechu písniček vynikala i melodika hudby v podání Františka Nedvěda, Františkova syna Vojty Nedvěda, Petra Kocmana a Milana Plechatého.
Závěr patřil Pozdnímu sběru, který do noci nad amfiteátrem Zámek přinesl magii rockových kytar a lehkost textů jejich hitů, jako je Jižanskej kraj, pocta Brnu a jeho „Věžím Petrova“ a perfektní milostná Kdybych byl španělskej král. Jirka Pařez se svou partou skvělých muzikantů rozehřál nočním chladem prostoupený strážnický park a divákům připravil skvělý hudební zážitek.

V druhém festivalovém dni nastal po dnu trampských bardů čas big-beatu. Začátek tomu sice nenasvědčoval, neboť patřil vodácké country-úderce, hrající pod názvem Zadáci a jejich comedy-folku (termín vznikl jako označení při hudebních produkcí skupiny Lojzo). Dramatický popis cesty vorů po Hronu a jiné vodácké historie přebilo jejich provedení slavné Dylanovy Knockin' on Heaven's Door, jehož shlédnutí by jistě čerstvého držitele Nobelovy ceny za poezii přimělo k zamyšlení (hlavně, kdyby mu někdo přeložil českou verzi Zadáků).
Jaroslav Samson Lenk, který den druhý festivalu Slunce uváděl, vystřídal svým samostatným blokem vodáckou partu a potěšil diváky svou probírkou v hitovkách ze svého zpěvníku.

Luboš Pospíšil
foto: Vladimír Béďa Halm

A přišly další hudební perly, tentokráte už v beatově-rockovém hávu. Luboš Pospíšil & 5P přinesl reminiscenci na C&K Vocal i nové písně z poslední doby a s doprovodem kapely 5P přinesl nádheru vokálního projevu s inteligentním texty. Zazněla Kampa, Kráska v nesnázích a další, s texty různých autorů a zejména Pavla Šruta, který patří k velkým básníkům a textařům rockové scény. Bubenice 5P Pája Táboříková kromě bicích zazářila i v sólovém partu, kdy zazpívala skladbu z repertoáru Janis Joplin Mercedes Benz. Myslím, že na harley v Central parku by jí to také velmi slušelo, podobně jako Janis.
Folk Team se představil publiku ve skvělé formě a zdárně pokračoval v gradování hudebních výkonů. Ve vokálních sólech se střídal Ivan Huvar s Romanem Venclovským a divákům připomněli nejen to, jak to chodí v „brněnským Bronxu“, ale i silnou story Dálnice s textem Ivana Huvara na hudbu Bruce Springsteena. Ženská část publika by jistě Folk Teamu neodpustila, kdyby nezazněl další hit, Skála. Folk Team pod vedením svého otce zakladatele dr. Pavla Kopřivy zkrátka opět předvedl hudební kvalitu s plným nasazením a entuziasmem, který je pánům vlastní.
Beatovou historii připomněl Karel Kahovec s doprovodem George & Beatovens, které doplnil i nestárnoucí Viktor Sodoma. Zdá se, že bigbíťáci a rockeři s přibývajícími léty jsou zárukou hudebních kvalit a své staré hity i nové skladby hrají s jistotou a nadhledem, které jim dává zajímavé kouzlo.
Roman Dragoun se, na rozdíl od sólového vystoupení na Castle Tour, obklopil svými anděly. Další hvězdou nastupujícího večera byl tedy Roman Dragoun and His Angels. Rozsáhlé hudební plochy, vytvářené Romanovými klávesami pod poezií textů především z pera otce Františka Romana Dragouna a Milana Prince, doplnila expresivní trubka Míry Barabáše a saxofon Radka Kašpara  spolu s kytarou Miloše Švece, basou Filipa Benešovského a bicími Ondry Pomajsla. Hudební andělé se snesli do strážnického amfiteátru a okouzlili svou hudbou všechny přítomné. Roman Dragoun je prostě světová třída a jeho hodinové vystoupení bylo ozdobou celého festivalu a dobře by se uplatnilo na kterémkoliv ze světových hudebních setkání.
Po přestavbě techniky Ivan Hlas se svými souputníky, Olinem Nejezchlebou a Norbi Kovácsem lehce zklidnili rozbouřené vody a večer pokračoval dalšími hudebními skvosty. Kytary Ivana a Norbiho spolu s violoncellem Olina Nejezchleby daly hudbě novou dimenzi s napětím i zklidněním a doplnily texty v sevřený celek poetického výrazu. Odlehčení v podobě Malagela přišlo jako vhodný doplněk celého bloku a připomnělo okolí Hanspaulky s jeho městským folklórem.
Závěr večera patřil Bandu Milana Schelingera, který připomněl skvostné songy Jiřího Schelingera. Soudě podle reakcí publika byl Milan Schelinger Band tím správným zakončením skoro desetihodinového koncertního maratonu.
Celý festival se díky promyšlené dramaturgii Pavla Kopřivy s žánrovou pestrostí nesl ve velmi pohodovém duchu s gradací účinku hudebních vystoupení jednotlivých dnů festivalu. V každém dni bylo několik hudebních vrcholů, ať již v rockovém bloku v podobě již zmíněného Romana Dragouna a jeho andělů, nebo Luboše Pospíšila či pátečním, folkověji laděném bloku v podobě trampské legendy, Mikiho Ryvoly a Nezmarů.

A je třeba ještě poznamenat, že Slunce si to dovedlo zařídit – po celou dobu festivalu diváky nesužovalo ani vedro, ani déšť.

 

Fotogalerie:
Bratři Ebenové:
http://beda-vh.rajce.net/2017_07_13_Festival_SLUNCE_Straznice_-_uvod,_koncert_Bratru_Ebenu
První den festivalu:
http://beda-vh.rajce.net/2017_07_14_Festival_SLUNCE_18.rocnik_-_den_prvni
Druhý den festivalu:
http://beda-vh.rajce.net/2017_07_14_Festival_SLUNCE_18.rocnik_-_den_druhy

Komentáře pro tento článek

Přidat Nový Hledat RSS

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."