19.02.2020 Únorové Notování (Miloš Keller) |
![]() |
![]() |
![]() |
Reportáže | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Poslední základní kolo Notování proběhlo v únoru. Povzbuzen kolem lednovým jsem si naostřil pero a vyrazil. Hned úvod napověděl, že jsem se opět nezklamal.
Duo Braduo (kytarista a saxofonista) nasadili laťku hodně nízko. Kytarista disponoval sytým, operetním hlasem, kterým by bez mikrofonu utáhl i Státní operu. Ve folku je to však trochu nepatřičné. Zato saxofonista byl výborný a je ho trochu pro Braduo škoda. Jako skoro každý, měli i oni jednu naprosto nesmyslnou a popisnou skladbu – Marie. Zato Zlatokop byl velmi obstojný, nebýt kažen zpěvem. Martina Hejnáka je potřeba pochválit za vytrvalost, skromnost a krátkou délku jeho písní. Texty mi stále přijdou spíše jako šifrované zprávy „…dlouho trávíš na pastvinách, než vyroste tvůj hlas…“. Kytara byla příjemnou zkouškou zvukových možností nástroje.
Na další duo, Hmlisto, jsem se vysloveně těšil – v tom dobrém slova smyslu – už před asi dvěma roky mě okouzlili a od té doby ještě vyrostli. Zemitá, osobitá muzika se sílou hor a horských dolin, odkud pocházejí. Výborná kytara, která místy až mrazila. Vždy, když jedu na Slovensko, přidávám si jejich CD do auta a těším se na další. I v pořadu Folkmenu se líbili. Poslední vagon zahrál nekomplikovanou trampskou muziku s upřímnými texty v dobrém slova smyslu. Je otázkou, zda tuto osvobozující nekomplikovanost Rada Notování dovede ocenit.
Další soutěžící byli Frappé. Trošku mi připomněli jedny velmi diskutabilní soutěžící z lednového kola a první píseň tomu napovídala. Žít bez lepku je jistě obtížné a nikomu to nepřeji, ovšem poslouchat o tom bylo ještě těžší, i když se interpretka snažila o jistý nadhled a mírné záblesky humoru. Zcela to napravili další písničkou – svižná, výborně vystavěná, jasná a přehledná: Vykradač květů. Bohužel, u Němého poutníka opět trochu spadl řemen, objevily se fráze, trocha moralizování pak zabila možnou naléhavost poselství. Ale 1/3 není špatný výsledek. Nu, a nakonec přišel druhý vrchol večera – skupina Hřích. Hrají takový soft-folk, ale je znát, že pocházejí z oblasti blues a rocku. Umí aranžovat – aranže jsou průzračné a jednoduché. Příjemně překvapili velmi decentní, vkusnou a kultivovanou verzí Jolene – Já vím. Svůj osobitý výraz si zpěvačka zachovala i v dalších písních, a tak jsme soutěžní část ukončili vesměs spokojeni.
Hosty večera byli Kuba Horák a Michal Vaněk, ex - členové novoborské skupiny Zhasni. Bylo trochu znát, že se dali dohromady jen a jen pro tento večer, ale utáhli to skvěle – každý zvlášť i chvíli oba dohromady.
Sdílet na... Kam dál? » Chcete si notovat s námi? Přihlaste se do Notování ()» Notování minule (3. 5. 2018) a příště (7. 6. 2018) (Karel Vidimský - Cimbura)» Notování minule (5. 4. 2018) a příště (3. 5. 2018) (Karel Vidimský - Cimbura)» Chcete si notovat s námi? Přihlaste se do Notování ()
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
Copyright © 2023 FOLKtime - Vaše brána do světa folku. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.
Zahrada písničkářů 2023 ve finál...
Díky za tip. O Člověku krve jsem slyšel, jeho dalš...
Zahrada písničkářů 2023 ve finál...
Ale ony jsou kapely co hrajou akusticky a zpívají ...
Zahrada písničkářů 2023 ve finál...
Nezbývá než souhlasit. Já se spíš divím, že není s...
Zahrada písničkářů 2023 ve finál...
Folk nemá mladé autory, a tím pádem nemá ani mladé...
Zahrada písničkářů 2023 ve finál...
Třeba P. Pokorný to o sobě tvrdí, tak to musí být ...
Poslední vlak - první album sku...
Gratuluji! A těším se na Válec.