FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Být milovníkem klišé, napíšu o něm, že je to malý velký muž. Je tátou tří dětí, podnikatelem, textařem, písničkářem a asi nejvtipnějším člověkem, kterého jsem během svého života osobně poznal… Na moje divné otázky odpovídal Arnošt Frauenberg.

Máš za sebou hraní na plném nádvoří telčského zámku, vystoupení před vyprodaným amfiteátrem v Náměšti na Hané a víc než deset koncertů v roli předskokana Vlasty Redla. To všechno jsou věci, se kterými se folkový písničkář tvé generace běžně nesetká ani během spaní. Máš se ještě na co těšit?

Arnošt Frauenberg na FOLKomíně 2012
foto: Jiří Esser

Jistě! Vždycky se těším na každej koncert, kde je víc než šest tisíc lidí. To mě baví. Ten oční kontakt. To zažiješ jenom ve folku. Taky se vždycky těším na hraní se Spolu. Teď zrovna vyjíždíme na pár koncertů. Bavila mě Zahrada. Bavilo mě, jak tam většina účinkujících na něco nadávala a furt tam všichni jezdili. No a taky se těším, až budu mít recitál např. v Kralupech nad Vltavou a přijde stopadesát lidí. Folk žije, takže přijdou. Na to se fakt těším. V Kralupech jsem ještě nehrál.

Řada lidí, které znám a vídám, tě řadí mezi výše zmíněnou folkovou extraligu. Proč se folkem dopr...ještě neživíš?

Jak říkám: Folk žije, oni přijdou:-)

V podnikání, v textařině a v životě vůbec jsi mistrem nápadů. Můžu za ten poslední brát i Arny show v klubu Mlejn?

Arny Show nosím v hlavě hodně dlouho. Nevím, jestli se jedná o mistrovskej nápad. To se uvidí. Každopádně si nevybavuju, že by takovej program někdo momentálně dělal. Muzika, stand up, talk show, (sakra, umím sotva česky a tady používám takovýhle slova)… to všechno v jednom večeru. Budu tam mít hosty z kultury a sportu. Třeba Dana Zítku. Legenda Andrlechtu, teď je ve Spartě. Kde jinde to naživo uvidíš?

Z neznámého Arnošta, který kdysi jako jeden ze členů sdružení Krychle bavil diváky v útulné ale divácky přeci jen limitované Balbínce, se rodí hvězda pořadu Na stojáka. Podepsal by ses pod tohle tvrzení?

Pod hvězdu jsem se nepodepsal tenkrát, tak teď už to dělat nebudu. Hele, co to je, ta hvězda? Na ňadra se na ulici nikomu nepodepisuju. U nás v Jednotě mi stejně podstrčí včerejší rohlíky a z Reflexu mi tenhle tejden nikdo nevolal. Takže já nevím. A když jsi narazil na tu Krychli, tak si uvědomuju, že dneska se tomu říká stand up, na stojáka, a my tomu říkali Krychle. Vlastně dávno, před nástupem Na stojáka. Mimochodem, hvězdou Na stojáka, by byl Milan Jablonský, kdyby do toho šel. Nějak ale tuším, že nepůjde. Takže, baví mě to a třeba to pomůže tomu, že mi přijde víc lidí na koncert. Ze zvědavosti. Má to velkej zásah, ten humor, to jo.

Nedávno sis mimochodem odskočil do filmu. Líbilo by se ti výčet svých aktivit do budoucna rozšířit o filmové herectví? O co vlastně šlo? Počítám, že německý pornofilm to nebyl...

Tak to se mi fakt líbilo. Dostal jsem epizodní roli hostinského v novém filmu Zdeňka Tyce v produkci Ondřeje Trojana. Jmenuje se to: Jako nikdy. Žádná komedie. Syrový, realistický pohled na umírajícího bohéma (Jiří Schmitzer- samej písničkář v tom filmu) o kterého se starají dvě jeho milenky. Ta současná, (Petra Špalková) a bývalá (Taťjana Medvecká). Krásnej scénář, krásný obsazení. Mě to hrozně bavilo, ale jako herec si nepřipadám. I když jsme se u některých scén s Leošem Nohou a Lubošem Veselým dost zasmáli. Kdyby přišla nabídka, rozhodně bych řekl ano. Tedy, ne do německýho pornofilmu, zas tak si nevěřím.

Písničkáři většinou minimálně jednou za život dostávají chuť zkusit svoje písně interpretovat s kapelou. Ty sis dal na čas, ale teď se zdá, že je to tady. Parta kolem Petra Simandela je výborná, ale z Brna. V metru jste se tedy asi nepotkali. Jak a kde jsi Kance paní nadlesní vlastně ulovil?

Dneska už se kapela jmenuje Pool. Mají na to, dostat se na špici mainstreamu, jednou. Dělají dobrej, chytrej pop. Píšu jim texty. Aha, tak proto. Mě to hrozně baví, psát ty popový texty, je to výzva. Nacpat do těch samých dlouhých slabik něco zajímavýho, neotřelýho. Co se týká Pool a mně, hledám teď v podstatě zvuk pro sebe. Má to kule, ale budu je nutit používat víc akustiky, pro můj doprovod. S Petrem jsem si párkrát zahrál a zkrátka to přeskočilo. Ta dálka, to je samozřejmě problém. Ale kluci to dávají, jsou to profíci.

Byl bych dost rád, kdybys vydal druhou desku. Od kolika lidí bys to potřeboval slyšet, abys zalezl do studia?

Já už to příští rok fakt udělám. Mám materiál, kapelu, studio, vydavatele. Jen to ještě trochu nechat uležet, dokreslit, dotáhnout šroubky. Taky teď dělám i nějaký jiný věci, který zhltnou nemálo energie. Píšu třeba scénáře pro televizi. Takový skeče, něco jako Velkovlak, Hale a Pace a tak. Teď v listopadu se bude točit můj první scénář dětského pořadu, Záhady Toma Wizarda. Na to se taky hrozně těším. Hele, já už si fakt splnil hodně snů. Zbejvá už jen dětská knížka, román, filmovej scénář, festival humoru a režijka na dráhu. Neodbočil jsem trochu?

Proč by lidi měli přijít na tvůj nejbližší koncert do klubu Mlejn?

Na to už jsem vlastně odpověděl. Protože to nebude koncert. Zasmějou se, pobaví, na dvě hodiny úplně zapomenou na to, co je za dveřma sálu. A i tý muziky bude samozřejmě dost. Folk, pop, folkpop. Vojtaano dá nějakej rapp. K vidění bude rapp-folkovej souboj na ostří nože. Jana a Lumír Tučkovi jsou výborní komici. Bude nějaká projekce, světla, mlha…, aby to bylo hustý. Než mi poděkuješ za rozhovor, udělám to já.
Děkuju za rozhovor. Fakt dobrý otázky.

Taky díky za rozhovor. Fakt dobrý odpovědi.