Forehand: strhující výlet do devadesátek

17.03.2026 Forehand: strhující výlet do devadesátek (Tomáš Hrubý)

Míša Leicht & Forehand: Spáchej hřích! Vlastním nákladem, 2025, celkový čas 35:18.

„Dlouhých sedmadvacet let (!) uplynulo, než jsem sebe a své nynější spoluhráče „nahnal“ do studia natočit druhé CD.“ To napsal v krátkém sleevenotu recenzovaného alba Míša Leicht, zakladatel, obnovitel, kapelník, frontman, textař a vůbec duše Forehandu. Což je zpráva pro pelhřimovskou agenturu Dobrý den. Možná o tom Míša neví, ale Forehand tímto sesadil z nejvyššího stupínku kapelu Spolektiv, která se doposud pyšnila nejdelším intervalem mezi první a druhou deskou a měla ho dokonce přesněji spočítaný: 21 let, 5 měsíců a 27 dní.

Ano, je to trochu vtip. S kvalitou hudby a s hudbou vůbec nemají stupně vítězů nic společného a Guinessova kniha rekordů už vůbec. Ale myslím, že zajímavá otázka – i související s hudbou – to je: jak se to tak stane, že po předlouhé době najednou ožije kapela? V rozhovoru o kapele COP, který jsme vedli v roce 2001, mně Míša řekl: „Forehand je prosincem 2000 kompletně zrušenej.“ A dodal, že je to vlastně jenom pauza, protože je tu ten materiál… Oživení se ovšem nekonalo a jako definitivní pohřbení myšlenky na Forehand jsem vnímal vydání sólového Leichtova alba Je to dobrý … nebe je modrý v roce 2006. Tady přece vyšly věci, které byly pro COP už za hranou, hosté mohli být přesně zacílení na aranžmá jednotlivých skladeb: Proč ještě držet nějakou „boční“ kapelu? A přece vstal Forehand z popela, Dovolím si (pouze) tipovat proč: Míša Leicht si chtěl zahrát na pódiu se svým synem Bertem. Což by bylo hezké a legitimní.

Míša Leicht & Forehand v roce 2026
archiv kapely

Nicméně se zdá, že jako další důvod je pro Míšu po čtvrtstoletí stále důležité, že „je tu ten materiál“. Z „prvního života“ Forehandu v devadesátkách si určitě pamatuji Spáchej hřích (Prince of Peace), Santiano, Chci se hádat (After Midnight) nebo instrumentálku Ground Speed. Píseň Flám (Moonshiner) nahrál COP na album …pár minut dokonce ještě o rok dřív, než vyšlo první album Forehandu Můžeš bejt… A vzhledem k další hlášce ze sleevenotu „osobně mám obrovskou radost, že písně, více než třicetileté, neupadnou v zapomnění…“ je zřejmé, že těch znovu zařazených je ještě podstatně víc.

Což, připustíme-li, že důvodem pro tento výběr není nedostatek čerstvého repertoáru, ale touha přesně reinkarnovat historický Forehand? V tom případě trefa. Deska mi zní vlastně velmi „retro“. A doufám, že nemusím zdůrazňovat, že jsem nikdy nejel v chválení, jak je kdo „trendy“, a proto zmínku o retru naprosto nechápu hanlivě. V čem ho cítím? Vlastně ve všem: v Leichtových textech, které by už dnes možná zněly trochu jinak než „ten, kdo spáchá hřích, vyhrává“. Ve výběru (stoprocentně převzatých) songů, převážně nestárnoucích hitů, ale přece jen s vrcholem slávy dávno uplynulým. (I jako zjevně novou věc v repertoáru si Bert Leicht vybral a textem opatřil Big River Johnnyho Cashe, skladbu starší, než je jeho otec…). I v aranžích, které drží sound postavený na čtyřech nástrojích, bez zařazení jakéhokoliv hosta. Jediná větší změna – k lepšímu – je v elektrické kytaře. Ne že by snad tehdejší plzeňská legenda Míša Röhrich byla slabší než Leicht jr., ale Forehand začínal pouze ve třech a elektrickou kytaru zprvu přidával dost opatrně. Bert Leicht zní velmi slibně a v sólech osciluje od lehké bezradnosti (Ground Speed – ale to mi i Míša Röhrich říkal, že neví, co v Scruggsově instrumentálce hrát na elektriku) až po špičkový výkon (Tak dík, Spáchej hřích). A posunul se i jediný spojující článek starého a nového Forehandu – Míša Leicht. Ne snad v akustické kytaře, tam si hraje pořád své, v sólech flatpicking s tak bohatým využitím úderů přes víc strun, až to není stoprocentně bluegrassové, zato osobité, rozpoznatelné. Ale je to ve zpěvu: ne že by se hrnul zpívat nějak jinak – on je prostě lepší a lepší. Vždy byl spolu s Robertem Křesťanem absolutní pěveckou špičkou českého bluegrassu, ale i jedním z nejlepších (a možná nedoceněných) hlasů celé naší FC scény. Ale přesto skutečně slyším stále brilantnější techniku, dokonalejší přednes, stále velký rozsah s perfektně jasnými výškami. Možnost poslouchat jeho hlas je jedním z největších přínosů této desky. Zbylí dva hráči – Patrik Klčo (banjo) a Ondra Jukl (baskytara) spolehlivě hrají to, co se od nich čeká a co předváděli i jejich dávní předchůdci. Jmenovaná sestava vytváří krátké tracky (maximálně 3:28 a jen čtyři kousky přes tři minuty) přesto, že nešetří sóly na banjo, elektrickou i akustickou kytaru, a občas i baskytaru.

Zdroje, odkud jsou čerpány písně, se nacházejí v ploše vymezené bluegrassem (Earl Scruggs, Peter Rowan, Bill Keith, Peter Wernick…), country (Johnny Cash, Merle Haggard – California Cottonfields…), rockem (U2 – I Still Haven’t Found What I’m Looking For a Leon Russel, byť jeho Prince of Peace v našich kruzích proslavila hlavně spolupráce s New Grass Revivalem), blues (J. J. Cale) a folkem, dejme tomu John Denver a Hugues Aufray. Zařazení jeho Santiana je asi nejpřekvapivější, ne kvůli Aufraymu, ale proto, že je to zde jediný převzatý „český“ hit (text Ivo Fischer, zpěv Waldemar Matuška). Vzhledem k povedenému uchopení je to překvapení příjemné. Texty jsou samozřejmě o babách, barech, vězeních a těžkém životě. Kupodivu ne o motorkách a asi nejsou (tím hlavním), proč budete toto album poslouchat. Nicméně přesto jen tu pár zajímavých, typicky leichtovských sloganů: „… holka, podej mi zprávu/jak se ustálíš na dvou nápadnících za týden“, „a jinej už zkouší nálady tvý“, „chci se hádat, ale nemám s kým“.

Album Spáchej hřích! není výjimečné, ale je velmi dobré. Zvláštní pozornost k sobě určitě poutá výtečný zpěv Míši Leichta. A příjemné je i přenesení se do 90. let, kdy na divokých pláních lemujících tradiční bluegrass předváděl Forehand své odvážné kousky. Divoké pláně jsou možná už kolonizované a jejich dávné daguerrotypie poněkud vybledlé, ale těch 13 skladeb se poslouchá pořád moc hezky. Uvidíme, co bude dál. Když si poslechneme třeba Hayseed Dixie, zjistíme, že s interakcí bluegrassu a tvrdé muziky by se dalo pořád pracovat s úžasnými výsledky.

Míša Leicht & Forehand: Spáchej hřích!

Vydavatel: vlastním nákladem

Vydáno: 2025

Hodnocení desky: 7,63/10

Seznam písní: Ground speed • Flám • Big river • Spáchej hřích • Holka podej • Bílý sníh • Loučení • California • Tak dík • Běž • Santiano • Chci se hádat • Za duhou

Co o albu napsal Tomáš Hrubý: "Míša Leicht se obklopil o generaci mladšími muzikanty, mezi nimiž nechybí jeho syn Bert, a vydal se po vlastních stopách do 90. let. Album je kvalitní, pěkné a vyšlo 27 let po předchozím počinu Forehandu. Více k počtení v samostatně recenzi." (7 bodů)

Více komentářů v hodnocení desek

Hodnotit můžete i vy, stačí se pouze zaregistrovat

Sdílet na...

| Více...