FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Valdemar on the Run
foto: Renata Králová

V titulku jmenované proběhlo hned 2. května 2024 v obvyklém čase (od půl osmé) a na obvyklém místě (sál v prodejně hudebních nástrojů Music City), i tentokrát jen s pěti soutěžícími.

Začínali Petr Mašín a Martina Krejsová, housle a kytara, a nabídli dvě vcelku veselé a vtipné písničky – Octomilky (tématicky mi ale připomněly Znakoplavky Žambochů) a Šnek (opět reminiscence na Šneka Petra Lüftnera) a jednu účelovku Ahoj příště a jednu vatu vcelku bez nápadu. Petr uváděl trochu zbytečně pouťově, vzhledem k charakteru písní. Pro začátek dobrý, laťku vysoko nenasadili.

Monopól
foto: Renata Králová

Amazonka trio – 2x kytara a 1x flétna - zahrálo folk osmdesátek, včetně příjemných vokálů a nekomplikovaných melodií, i s příslušnou dávkou patosu („neberte mi muziku“). V Odcházíš byly i jisté názvuky raných ryvolovek, ale na zařazení do škatulky trampská muzika to nestačilo. Laťku tak nějak obešli. Kateřina Mrázková se uvedla genderově plačtivým songem Ženská ze sekáče a nezměnilo se to ani v následující Chci všechno hned teď. Až ve skladbě Sakra odvaha se objevil záblesk vtipu. A závěrečná Moje osudová byla asi nejlepší a ukazovala, že umělkyně umí zpracovat i osobní témata se vkusem.
Už jsem si trochu zoufal, ale konec to vylepšil. Znalé nebo odborné publikum bylo potěšeno vystoupením vítěze pražského kola

Porty, skupiny Valdemar on the Run, publikum radující se ze svižného a přehledného tempa country a s mandolínou a dobrem pak jásalo nad skupinou Monopól. Valdemar nabídl pestrou sestavu čtyř písní, které bych charakterizoval jako „chytrý folk-pop s upřímnými a bezprostředními výpověďmi mladé generace“ a písničky jak hudebně tak textově jsem jim věřil. Instrumentace byla úsporná, ale pestrá a podtrhovala zpěv. Škoda že nedali hit z Porty – Domovinu. Snad k tomu budou mít příležitost v semifinále. Naopak Monopól nabídl tradiční, ale kvalitní muziku na pomezí country a trampské písně, témata textů zaměření muziky odpovídala (Železný had, Stopy vlčí). Kdyby nesoutěžil Valdemar, dostali by preferenční hlas ode mě oni. Monopól sice nepřekvapil, ale rozhodně ani nezklamal.

Hostem byla už asi podesáté končící vokální skupina Pětník, opět předvedla, že bude škoda, že ji zas na nějaký čas neuslyšíme. Honza Hučín umí z každé sestavy vykřesat naprosto skvěle a barevně znějící vokály, které ze známých písniček dělají úplně jiná díla. Trošku škoda, že nedali víc vlastních skladeb, kde podle mého názoru excelují nejvíce.
MK