FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Počtvrté Zlatého Trapsavce získala Tapi, tentokrát za povídku pojednávající o tom, co se děje pak… Zajímavostí tohoto ročníku byla smrt objevující se v mnoha příspěvcích. Stále citelnější byl úbytek příspěvků mladých autorů a autorek do 23 let.

Zločin u Pyšnýho syslíka, próza která si z jednatřicátého Trapsavce odvezla nejvyšší ocenění, vás zavede na jeden velmi zvláštní soudní proces. Soutěž běžela úspěšně dál, slavnostní oheň se na Slunečnou paseku u Pelhřimova vrátil po několika letech, hrál na něm Lístek i Tony Linhart.

Trapsavec se v plné svěžesti dožil kulatého ročníku. Úroveň soutěžních příspěvků si stále držela svou laťku a nebyl důvod k žádným změnám. Po dvou letech opět Zlatého Trapsavce ulovila Aťka se svou dokonale zvládnutou a oslovující poezií.

O jak nečekanou odměnu se dá soupeřit nádherně vypovídá povídka Claim Mirka Valiny, která si odvezla z devětadvacátého ročníku Zlatého Trapsavce. Její vítězství je o to cennější, že v kategorii oldpsavců, do které autor patří, v těchto letech nepřichází větší množství příspěvků. Podruhé za sebou se slavnostní oheň odehrál v brdských lesích u Milína.

Trapsavec opět o sobě dává více vědět, tentokrát už i na internetových stránkách, pravidelně se příspěvky objevují i na tomto webu. Navíc díky pořadatelskému Avalonu má k dispozici i stránky trampského časopisu Puchejř a příspěvky jsou prezentovány i na řadě hudebních večerů a akcí. Skvělá Aťčina poetika opět slavila úspěch v podobě zisku Zlatého Trapsavce.

Samozřejmostí slavnostních ohňů se už stala odpolední hudební přehlídka Trapsavytí. Na semináři psavců s porotci zářil Jirka Moravský Brabec, jehož kritický vtipný, ale přitom laskavý rozbor chyb i úspěchů dosud nebyl překonán. Zlatý Trapsavec se dostal do rukou Akély za povídku, která je doslova mrazivou sociologickou sondou o setkání dvou přístupů.

Tony a Draculea z Avalonu už převzali organizaci naplno. Porotci obdrželi příspěvky jako vždy anonymně bez označení autorek a autorů, tentokrát nikoliv po jednotlivých kategoriích (do 23 let, nad 23 let, oldpsavci) ale pouze ve dvou balících – poezii a prózu. Zlatého Trapsavce získala za svou báseň mladá autorka v kategorii do 23 let Stanislava Bumbová.

Poslední rok v roli pořadatele zažil náchodský Juan. Společně už s Avalonem, který svoji Trampskou soutěž v literární oblasti spojil s Trapsavcem. Mělo to logiku, na stupních vítězů obou literárních soutěží se objevovala stejná jména a tříštit síly nemělo smysl. Juanovi navíc tento rok konečně vynesl Zlatého Trapsavce, autor získal do této doby v soutěži nejvíc ocenění, jen na to nejvyšší musel vydržet na ročník číslo 25.

Prozaikům se více dařilo i v roce 1998. Po loňském vítězství Vašýka se radoval Jan Jeňýk Valeš, oba z patřící k objevům těchto let, kteří zůstali soutěži věrní do současnosti. Vtipná povídka Exhumace je postavená nejen na velmi chytře vymyšleném uvěřitelném nápadu. Trapsavec počtem příspěvků se dostal na své dno, ovšem následovalo vyjednávání s organizátory konkurenční Trasy, které už za rok přineslo zlom.

Počet příspěvků klesá pod stovku a není to jen nezájmem autorů a autorek. V Praze souběžně se naplno rozjíždí další trampská literární soutěž Trasa. A mladší krev přitahuje větší pozornost. Zajímavé je, že už potřetí po sobě Zlatého Trapsavce porota uděluje v kategorii prózy. Tentokrát za povídku Oheň. Vašýkovi se podařilo téma již několikrát zpracované povýšit a popsat takovou formou, že o vítězi nemohlo být pochyb.

Třetí Zlatý Trapsavec putoval ve 22. ročníku do rukou Kavčete. Její přívětivý a chytrý trampský humor opět slavil úspěch. Pomalu se projevil sice úbytek příspěvků, přesto úroveň neklesala a každý ročník přinesl několik velmi zajímavých dílek. Oheň s vyhlášením výsledků a předáváním cen se odehrál v lesích nad Mrákotínem.

Soutěžní kategorie oldpsavců se slušně zaběhla a počet autorek a autorů, kteří alespoň třikrát v Trapsavci bodovali se stále zvyšoval. V roce 1995 Zlatého Trapsavce získala Šklíba, autorka ověnčená již pěti cenami z předchozích let za vodáckou povídku. A nejúspěšnější autorkou do 18 let byla Zuzana Skiska Witko Synáková, dcera dosud nejúspěšnější trapsavecké autorky Tapi.

Přichází pokles zaslaných soutěžních příspěvků. Povzbuzující je neklesající úroveň. Dvacátý Trapsavec nebilancoval, slavnostní oheň proběhl na základně ČTU v lomech u Lipnice nad Sázavou. Po Tetě Věře pořadatelskou roli přebírá Jaromír Juan Hlavatý. Podruhé hlavní cenu získala Marta Bílková, jejíž poetická hravost opět oslovila porotu.

V roce 1993 přichází další změna kategorií. Za dlouhou dobu existence soutěže v kategoriích nad 23 let velmi často sbírali ceny ostřílení psavci, nově se zavedla kategorie poezie a prózy oldpsavců, tedy těch autorek a autorů, kteří v Trapsavci již získali nejméně tři ceny. Novinka se ujala a provází soutěž do současnosti. Zlatého Trapsavce si na svém vozíku odvezl Mirek Valina za trampsko-válečnou povídku pojednávající o tom, že se Štěchovickým pokladem to mohlo být úplně jinak.

Zlatý Trapsavec číslo 17 putoval poprvé ve své historii do zahraničí. Autorem povídky Oheň byl Andy z Basileje, který na slavnostní oheň pro cenu dorazil. Debaty nad účelností soutěže ustaly. Cenu pro nejúspěšnějšího autora nebo autorku do 18 let si odvezla Marta Bílková, o které ještě bude řeč hned v následujícím roce. Slavnostní oheň proběhl u Svojšic, samozřejmě nikoliv ve festivalovém areálu.

Od minulého Trapsavce došlo k pádu komunistického režimu a bouřlivý vývoj v celé společnosti polknul i část autorek a autorů a logicky tak počty příspěvků poklesly. Dokonce se objevila řada úvah, zda není čas soutěž ukončit. Naštěstí se tomu tak nestalo a bylo to především zásluhou stále neutuchající autorské invence. Zlatého Trapsavce získal Víťa Obůrka, jeden z organizátorů uplynulých pěti ročníků.