FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Maje těsně před Štědrým dnem zcela výjimečně vše zabaleno (jak by to bylo krásné bez dárků...nakonec, není to tak dlouho, co stačily tři oříšky) a protože jsem trochu náhodou měl možnost se na vyprodaný vánoční koncert Jarretu ještě nějak propasírovat, nebylo celkem nic moc, co řešit. Nechal jsem se vrátným v práci roztlačit (možná jsem si měl Ježichovi napsat o novou autobaterii) a vyrazil do Liberce.

Písničkářská líheň přelomu šedesátých a sedmdesátých let zrodila nejednu pozoruhodnou osobnost. K těm nejzajímavějším patří bezesporu renesanční člověk a umělec mnoha tváří Vladimír Merta. Publikum se o tom mohlo přesvědčit během pátečního recitálu v Horké vaně, kde písničkář představil průřez svého rozsáhlého repertoáru. Originální poetika i pěvecký projev, ale hlavně působivá kytarová hra a vůbec muzikálnost udělaly dojem.

I přestože vánoční koledy už několik týdnů válcují veškeré ostatní melodie, ve čtvrtek 15. prosince v Pardubicích nad nimi vyhrála folková a country hudba v plné síle. To vše díky kapelám Naopak a Elixír, které vystoupily v Doli klubu v pardubických Polabinách.

V divadle Archa, dlouhá léta známém jako Divadlo E. F. Buriana, proběhlo dne 3. prosince 2011, jako druhý večer festivalu s názvem Babel Songs, zajímavé setkání zajímavých lidí. Sešli se tam totiž představitelé sdružení Šafrán. Šafrán představoval v sedmdesátých letech minulého století spojení několika písničkářů, kteří chtěli skládat a zpívat o tom, co cítili, aniž by je někdo omezoval.

Aby se neřeklo, že všechny koncerty probíhají jen v Praze… V listopadu k nám na daleký severovýchod zavítaly postupně tři z nejznámějších kapel opačného konce naší země. 3. 11. v Polance nad Odrou Devítka představila v místním kině své ještě poměrně čerstvé CD Duše v peří. Ač je Polanka částí Ostravy s možností příjezdu MHD, z velkého města zřejmě moc návštěvníků nedocestovalo. Avšak i pár desítek domácích dokázalo vytvořit příjemnou atmosféru.

Když na začátku ironicky říkal, že to bude megakoncert, měl ve skutečnosti pravdu. K onomu "mega" ovšem nepotřeboval efekty a show, dvě slova, za něž se dnes mnohdy skryje obsahová prázdnota. Mega rozměr naplnilo těch 35 písniček, z nichž mnohé patří k folkové klasice. Pavel Lohonka, který od plzeňských trampů za to, že "je smutnej a hraje smutný písně", dostal přezdívku Žalman

Titulek jsem si vypůjčil z jedné starší písně Petry Janů. Nejprve je třeba položit otázku: „Mohou biolog, mikrobiologové, lékařka, kantoři z Matfyzu, inženýr ekonomie a lidé dalších profesí, které je živí, vyprodat pražskou Lucernu? Na první pohled zní taková otázka nesmyslně, zejména jedná-li se o lidi provozující hudbu řazenou do žánru folk. Jenže dne 20. listopadu 2011

Letošní podzimní setkání členů Jonáš-klubu bylo sice tradičně v Salesiánském divadle, ale od ostatních předchozích setkání se poněkud lišilo. Setkání se uskutečnilo 19. listopadu 2011 a začalo až v 16 hodin a nikoliv tradičně v 15 hodin. Dále setkání mělo pouze jednu a ne tři přestávky, jak je tradicí a zvykem. Důvod těchto změn byl jednoduchý - celé odpoledne až do devatenácté hodiny patřilo Jiřímu Suchému a Jitce Molavcové. Jiří Suchý nazval vystoupení

Folkový oříšek se letos poprvé konal v brněnském Café Práh, jinak se jednalo už o 14. ročník. Festival přežil a Café Práh také přežilo. Nejdříve by se hodilo připomenout historii Folkového oříšku. Tento festival se poprvé konal v roce 1998 v Brně v Bezbariérovém divadle Barka a tam vydržel po třináct let, tedy až do loňského roku.

Co prosím? Že neznáte muzikanta Květoše Huťu? To vám je vousatý chlap s kloboukem na hlavě a s kytarou v ruce, který vymýšlel písničky snad od té chvíle, co začal mluvit. Taky se rozhodně nebojí práce, ani nepříznivých životních podmínek na severu Moravy. Zkrátka si po revoluci řekl, že nejkrásnějším místem pro něj a jeho rodinu je kraj v kotlině mezi Oderskými vrchy a Nízkým Jeseníkem, přestěhoval se tam a začal vyměřovat, řezat a stavět…

V sobotu, 22. října, v Žižkovském divadle Járy Cimrmana, ve svatostánku chytrého humoru, se našlo v hledišti jistě mnoho příznivců tohoto českého génia, nicméně důvodem, proč se tu diváci sešli, byl koncert bluegrassové skupiny Reliéf. Chystala se tu pokřtít nové řadové cédéčko That´s Not For You. Dlouho očekávané, neboť od poslední řadovky Suburban Street uplynulo již osm let.

Promáčený den 20. října se v Doli klubu v Pardubicích uskutečnil koncert Balzamíny a Devítky. Ostatně tuto událost avizoval už můj krátký příspěvek v předchozích dnech. Přijela jsem jako vždy na poslední chvíli, a přestože bylo natřískáno a do sálu by se už nevešla ani myška, díky posluchačce Nadě, která nevynechá žádný F-klub, jsem si měla kam sednout, držela mi totiž místo. Touto cestou jí velmi děkuji a těším se na příští setkání! Událost to byla opravdu

Zavádět hudební klub, či chcete-li scénu vyžaduje dost odvahy. Ta nechybí bratrům Holubovým z Hukvald, kteří jeden takový zavádějí ve dvoutisícových Hukvaldech u Frýdku-Místku. Koncerty se konají v ijnformačním centru v rodném domě Leoše Janáčka v centru obce. V sobotu 8.10.2011 se zde konalo vystoupení dua Sova&Slamák a Žambochů. Sova&Slamák večer zahajovali. Dvojice těží hlavně na skvělém kytarovém doprovodu Milana Sovy, vtipných textech

Jakoby podzim chtěl divákům festivalů nahradit mizerné a ubrečené léto. Slunkem zalité Frýdlantské cimbuří zdvihající se nad pódiem Jizerské noty podtrhlo tradičně pohodový průběh výjimečného trampského festivalu. Výjimečnost má minimálně dvojí. Jednak si organizátoři v čele s Pavlem Déčkem Vinklátem nikdy nehráli na přísně uzavřený festival čistě trampské muziky, a přesto si trampského ducha Nota drží po celou svou třicetiletou existenci.

V sobotu 10. září v devět hodin ráno ještě téměř každý člověk spí. To ale není můj případ. Společně s Magdalenou a Štěpánem Štruplovými z hradecké vokální kapely X-tet, která festival "na vlastní triko" pořádá, postáváme ve dvoře hradecké Základní hudební školy, kde se už brzy začne odehrávat třetí ročník tradičního komorního festiválku, nazvaný Zpívání nad Nežárkou.

Přišel opět třetí čtvrtek v měsíci a v Doli klubu v Pardubicích se proto 15. září uskutečnil večer F-klubu. Abych řekla pravdu, tak při množství práce, kterou jsem byla v poslední době zahlcená, jsem si pamatovala jen datum a to, že vystoupí kapela Pouta. Ten zbytek se mi jaksi vykouřil z hlavy neznámo kam a horko těžko jsem si za nudných odpoledních v lékárenském pracovním procesu vzpomínala, kdo že je ta druhá kapela, která má v Pardubicích hrát.

Janouškovo Ústí nebo chcete-li Muzikanti na plovárně či nově Muzikanti v Cakli je festival již tradiční a přes všechno své pomístní stěhování i pevně usazený, jak v městě Ústí nad Orlicí, tak i na poli folkových festivalů. Přesto, anebo právě proto patří mezi komornější festivaly a nutno říci, že alespoň z pohledu diváka je to jeho předností i výsadou.

Byl jednou jeden Malofestival na Malostatku Blatiny v Šebáňovicích. Vymyslel si jej a v sobotu 6. srpna pořádal Matouš Horák, šebáňovický malostatkář. Jeho žena Martina prodávala U stánku na levnou krásu občerstvení, zakoupeného buřta jste si vlastnoručně opekli nad ohništěm, zapíjeli kozlíkem za nesponzorskou cenu 17 Kč nebo báječnou malinovkou. Vůkol štěbetali ptáčci, kokrhal kohout, zamečely kozy, s přibývajícím večerem se ozývali cvrčci,

Zcela do středu soutěžního klání se přes neúčast pražských Anyone vylosoval sólista Monty. Robustní písničkář otevřeného srdce dokázal nejenom v brzkém ránu vzbudit nekonečnou ódou na toi-toi osazenstvo tábořiště, ale jeho bodrost se výrazně projevila i v projevu na Open scéně. Jeho texty jsou často přímočaré až neomalené, ale nepostrádají chytrost i hravost.

„Kdyby mi teď bylo zase třicet čtyři a věděl jsem, co vím teď, určitě bych ten festival uspořádal, jen bych u toho neměl tak zpocený zadek! Prostě je lépe vědět, než se učit za chodu.“ říká Samson o své dvacetileté zkušenosti s pořádáním festivalu Muzika, který se stal pravidelnou událostí roku a patří k jedněm z nejžádanějších na folkové scéně.