Ticho léčí, Hluk uzdravuje ...

14.04.2010 Ticho léčí, Hluk uzdravuje ... (Lucy)

... je prý heslem starosty zmíněného města. Zřejmě záleží i na druhu hluku. Ten, který byl slyšet v tamní sportovní hale 26. 3. 2010 od 19:30, pokud přímo neuzdravoval, určitě všem přítomným navodil alespoň nezapomenutelně příjemné pocity.

Začnu z jiného konce. Nápad propojit jihočeský folk s vážnou hudbou se zrodil před dvěma lety v Českých Budějovicích. Nezmaři nejdřív sháněli smyčcový kvartet na dokreslení jedné z písní a jihočeská filharmonie, vedená tenkrát šéfdirigentem Stanislavem Vavřínkem, nakonec nabídla spolupráci mnohem širší. Mladý talentovaný skladatel Lukáš Sommer se ve spolupráci se svou manželkou ujal nelehkého úkolu ušít známým nezmařím hitům slušivý symfonický kabátek. V roce 2009 toto nezvyklé spojení několikrát vyprodalo koncertní sály. Nejen pro ty, kdo se na koncert nedostali, vyšla i nahrávka na CD.
Pan dirigent se poté přesunul do Zlína a vyvstal nápad zopakovat projekt i se zlínskou Filharmonií Bohuslava Martinů. Samozřejmě pro velká tělesa typu filharmonie není možné putování po celé republice, jak to známe u folkových kapel. Naplánován tedy koncert ve Zlíně - a bleskurychle vyprodán, bylo nutno dodat ještě další. A také jeden v Hluku, rodišti pana šéfdirigenta Vavřínka.
Sám název na plakátu "Folksymphony" vzbuzoval zvědavost a očekávání. Nezmaři ve večerních róbách místo běžných džín a triček už zjevem naznačili, že půjde o mimořádný zážitek.

Písničky, které si běžně a rádi zpíváme, najednou zněly ten večer naprosto jinak. Až neuvěřitelně. Bodláky ve vlasech se smyčcemi dojímaly ještě víc než obvykle, u Písku, Co je dobré či Neodcházej všem naskakovala husí kůže, ač v hale rozhodně nebyla zima. Ne, nelekejte se, nevznikla "příšerně vážná hudba", nestravitelná pro folkaře, jen všechno dostalo jiný rozměr. Jak Pavel Zajíc s Jimem Drengubákem žertem vysvětlovali, z písniček se staly skladby, které už se nehrály, ale prováděly a z kapely byli najednou sólisté filharmonie.
Nicméně klasický nezmarovský humor se nevytratil a zpestřoval celé vystoupení. Kapela prosadila svou tvář i s masou muzikantů za zády a v záplavě tónů, měnící zažité melodie. Občas až k nepoznání, jak sami přiznali. Opravdu, provedení Řeky ve stylu Ravelova Bolera, navozující obraz valící se a mohutnící vodní spousty uvedlo v úžas všechny posluchače. Vzhledem k různorodému publiku, co se věku, složení i odění týče, nebyla jsem si jistá, kolik lidí přišlo na Nezmary a kolik na filharmoniky, jak celé vystoupení přijmou a jestli se na písničky "chytí". Ovšem na závěrečnou Kdo si zpívá, má do ráje blíž se přidalo snad všech 700 diváků bez výjimky.

K přídavné Glory Mississippi Nezmaři vtipně tvrdili, že filharmonici už to nemají zaplacené a proto nebudou hrát na nástroje, pouze na své končetiny.
Vidět dav vážných muzikantů ve fracích, jak luskají, tleskají, či podupávají do rytmu (basová sekce ještě vylepšila o vývrtky se svými nástroji) stálo taky zato. Kdo jste nezažili, věčná škoda. Zbývá vám jen doufat, že kapelu napadne secvičit program ještě s další filharmonií - prozatím tvrdili, že mají vyhlídnutou tu londýnskou, jen v Anglii to ještě hudebníci netuší. Cesta se vám tak možná prodraží, ale každopádně si další případné koncerty nenechte ujít.
Jistěže nechyběl obvyklý "krizový balíček", tj možnost pro každého druhého diváka zakoupit si po vystoupení CDčka. Krásná prodavačka Šárka v rudých plesových šatech byla u švédské bedny k nepřehlédnutí.
O tom, co se odehrávalo na následné aftertparty ve vinném sklípku do rána bílého, už vyprávět nebudu, použijte vlastní fantazii. Ale třeba Klobouk ve křoví zpívaný slovensky…

Sdílet na...

| Více...