FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Sukova síň domu hudby v Pardubicích, sídlo filharmonie a pěveckých sborů patří přesně mezi ty nóbl sály, o kterých Marien vesele zpívají v Kotlících lásky a ve kterých „folkové písně nejsou doma.“ Na otázku, proč Marien dělá své výročáky právě zde, mi Víťa odpověděl, že se jim líbí blízkost publika sedícího v krytém amfiteátru, což dodává punc výjimečnosti tomuto koncertu.

Po listopadu 1989 se naplno otevřela vrata svobodě. Mezi základní svobody patří možnost říkat a psát své názory, psát o tom, co mám rád a seznamovat s tím i ostatní spřízněné duše. V případě svobody tisku po roce 1969 neexistovala oficiální cenzura tisku. Cenzura ale na sebe vzala jinou podobu než má cenzura preventivní, byla zavedena cenzura následná. Následná cenzura znamenala, že celý náklad knihy v podobě již vytištěné měl rozhodnutím,

V sobotu 19. listopadu 2010 jsem si snažil vybavit, na kolika setkáních členů Jonáš klubu jsem již byl? Nechal jsem počítání a raději se těšil a znovu si říkal, jak ten čas letí, vždyť jarní setkání bylo před nedávnem. Krátce po patnácté hodině přišel na jeviště pravidelný moderátor Milan Zeibert, ale tentokrát byl na celý večer sám. Podle programu mělo vystoupit jako první duo Two voices, ale jako

Je-li fyzické osobě patnáct let, stává se trestně odpovědnou. Je-li stejně let kapele, je ještě mladou, protože do její zletilosti chybí ještě tři roky. Kapela Jauvajs, která 15. listopadu 2010 slavila v Salesiánském divadle v Praze své patnáctiny, je tedy ještě mladicí.  Kapela se původně psala Youway, ale uznejte, česká transkripce zní určitě lépe, byť původní anglický název zcela jistě není citoslovcem vyjadřujícím bolest.

Po svátečním dni se 18. listopadu uskutečnil další večer F-klubu v Pardubicích. Den byl temný a šeravý už od samého rána a večer začalo padat cosi, co připomínalo spíš sníh než déšť. Zima tedy nejspíš konečně a bohužel nastala. Opravdu bylo vlezlé vlhko, až se nechtělo vylézat z nory.

Písničkáři sobě VIII se uskutečnili ve sváteční den 17. listopadu, jak už avízoval můj článek v předchozích dnech. Ukázalo se, že tento den není příliš vhodný k pořádání podobné akce, protože lidé dali přednost domácímu krbu a nějakému „smysluplnému“ seriálu na komerční stanici, případně hledání ztraceného příbuzného v Poště pro tebe.

Město Kolín mohlo by být předváděno zahraničním návštěvníkům jako ukázkové naplnění pořekadla „Co Čech to muzikant“. Nevím, zda je to až tak obecný rys či za to tolik může zdejší vyhlášená základní umělecká škola, ale pravdou zůstává, že je zde líheň velmi dobrých muzikantů.

Když jsem 16. listopadu 2010 potřetí objížděl tuny naleštěného plechu zaparkované kolem Kulturního centra Zahrada na pražském sídlišti Jižní město a hledal místo k parkování, říkal jsem si, kolik asi přijde na večerní koncert lidí? Celý den mrholilo a druhý den byl státní svátek, výročí 17. listopadu 1989. Koncert písničkáře Jaroslava Hutky byl bezesporu tím pravým setkáním s tím pravým člověkem, který má k tomuto výročí co říci. Mé černé myšlenky o

Je dobré, když si někdo splní svůj sen. V roce 1918 založilo ministerstvo obrany v Letňanech leteckou továrnu s názvem LETOV. Za německé okupace v ní opravovali německé bombardéry i legendární stíhačky Messerschmitt 109. Po druhé světové válce se továrna přejmenovala na Rudý Letov a vyráběla i legendární automobil Minor. V Rudém Letově pracovali mimo jiné i dva šikovní mladíci. Jeden z nich se jmenuje Jaroslav Budil a druhý Jan Půlpán.

Na podzim je kraj Českomoravské vysočiny smutný. Je ve znamení mlhy a opadaného listí. Nostalgii podzimu lze ale přerušit něčím pěkným, co zahřeje duši. V Náměšti nad Oslavou se v sobotu 6. listopadu 2010 konal již 11. ročník festivalu Folkový špíz. Jsou festivaly trvající řadu dní, na nichž se jako na orloji střídají účinkující. Folkový špíz je festivalem komorním, festivalem pro ty, kteří z okolí či z větší dálky váží cestu do místní sokolovny.

Pokud se vám jeví nadpis lehce zmateným, vysvětlím. Název Tóny cest nese cyklus hudebních večerů pořádaný ostravskou trampskou kapelou Tempo di vlak. Nápad vznikl před deseti lety a kapela si každý měsíc, vyjma letních prázdnin, zvala zajímavé hosty z trampsko- folkovo-countryového rybníčku. Před pěti lety okolnosti vynutily přesun z původního kulturního domu Gama na Fifejdách do prostor zařízení příznačně

Když jsem přicházel v úterý 2. listopadu 2010 ke Kulturnímu domu Vltavská v Praze, dav před hlavním vchodem mi vnukl do hlavy pochybnost, zda jsem zde správně. Ten večer se zde konal křest, v pořadí již osmé desky pražské skupiny Asonance, s názvem Království Keltů. Po několika dotazech dalších příchozích jsme se ujistili, že jsme opravdu ve frontě na křest desky ve velkém sále.

Nechceme si povídat na chatovacím programu. Jak se sluší na zdejší web, řeč bude o mladé, avšak už Krtkem oceněné, ostravské folkové kapele.
Počtvrté slavila své narozeniny a posedmnácté zvala kapely i příznivce na hudební pořad s názvem Čajfolk. Akce se sešly v rozmezí dvou týdnů a tudíž si fanoušci skupiny mohli užít dostatečně.

Je tomu pět let, kdy jsem si povídal s členy pražské kapely s názvem, při jehož psaní se lze snadno dopustit chyb - My3.avi. Kapela, hrající od roku 2004, vydala v roce 2007 svou první desku Veselá melancholia a letos druhou desku s názvem Smutná euforie. V rozmezí několika dnů jsem měl možnost vidět a slyšet My3.avi ve dvou podobách. Ve čtvrtek 21. 10. 2010 kapela hostovala v Neratovicích v pravidelném měsíčníku písničkáře Františka Vlčka

Před šesti lety vyšel v časopisu Reflex rozhovor hudebního publicisty Petra Korála s Vladimírem Mertou. Z většiny odpovědí Vladimíra Merty vyznívala podobná trpkost jako ze slov Karla Kryla po jeho návratu v roce 1989. Přiznám se, že jsem zpočátku v případě obou zmíněných písničkářů jejich trpkost tak trochu nechápal. Nyní se oběma dodatečně omlouvám. Ona trpkost nebyla způsobena nějakou uraženou ješitností, ale zklamáním.

Dne 21. října byl třetí čtvrtek v měsíci a to znamenalo, že se již podruhé uskutečnil koncert folkových kapel v F-klubu v Pardubicích. Tentokrát to však nebyla zas až tak pravda, protože do programu se vloudilo i účinkování jiného tělesa, tělesa nefolkového pěveckého sboru Continuo XX. Folk dnes zastupovala skupina Pavučina. Když jsem odjížděla ze svého rodného města Hradce Králové směr Pardubice, probírala jsem si v hlavě, jak je to možné…

Nedaleko od komína Třeboradické teplárny, který řadu let vzal pod svá „křídla“ festival FOLKomín, leží obec Hovorčovice. Na jejím samém okraji je malý útulný klub s omen nomen názvem Klub na okraji. Objevil jsem jej teprve nedávno, když mi přišla pozvánka na pátek 8. října 2010 na koncert. V pátek většina lidí startuje směr chaty a chalupy, nebo se ten den dívala na fotbal se Skotskem.

Je zajímavé, že Písničkáři sobě se pokaždé nesou v jiném duchu… Ti, co se uskutečnili 30. září, jak jsem je avizovala před časem, byli ve znamení nemocí a újmy na zdraví. Začal to můj spolupachatel Jarda Čížek. Když jsem mu volala den před akcí, chraptěl mi do telefonu, že mu je nějak „blbě“, že v úterý to bylo ještě v pohodě, odehrál koncert se svou chotí, zapil to pár pivy a pak ráno mu začalo být ouvej, protože vládu nad jeho zdravím převzala chřipka.

Co je vlastně šanson? Skladatel Jaroslav Jakoubek kdysi řekl: „Šanson je písnička vo něčom.“ Pan Jakoubek spolu s dalšími, zejména s Rudolfem Pellarem, Milanem Jírou a Alenou Havlíčkovou stál koncem šedesátých let minulého století u zrodu volného sdružení s názvem Šanson věc veřejná. Pan Pellar i pan Jakoubek, geniální skladatel, o němž by mělo být více slyšet, již nejsou bohužel mezi námi.