|
Povídačky
|
 Já vím, že mně to zase dlouho trvalo, promiňte. Ale byl to tehdy takový zběsile horký červnový den, stejně jako je teď zběsile horký červencový. Bude se dobře vzpomínat. Ač mně to připadá neuvěřitelné, tak už to byl 11. ročník Folkového Chvojení a téměř neuvěřitelné se mně zdá i to, že až teprve letos jsem se přijel podívat. Budu mít tedy takové ty začátečnické postřehy; pokročilí návštěvníci Chvojení mně doufám prominou, ostatním se budou třeba hodit. |
|
29.07.2022
Ochutnávka z Rudolstadtu 2022 obrazem
Napsal uživatel Tomáš Hrubý
|
 |
 |
 |
|
Povídačky
|
 Naposledy jsem se na skvělý folkový-worldmusic festival v německém Rudolstadtu dostal před čtyřmi roky. Jsem rád, že jsem to mohl letos zopakovat – program 30. ročníku byl skvostný (ale který takový není – patrně…). A udělat ochutnávkovou fotoreportáž – ať tu něco je, než se dostanu k opravdivé reportáži – jsem se odhodlal naposledy před 15 lety, v roce 2007, když jsem byl v Rudolstadtu poprvé. Nejvyšší čas to zopakovat. |
|
Povídačky
|
 Jak to vlastně bylo? „Když za mnou přišla paní ředitelka (Kulturního domu Poklad v Ostravě - Porubě, pozn. red.) v říjnu nebo listopadu loňského roku, jestli bych do toho nešel, tak moje první reakce byla ne, ne. (…) Ona byla paličatá a řekla, ať to neříkám definitivně a ještě to promyslím. Já jsem zavolal několika kamarádům, několika muzikantům a všichni říkali: jo, jo! Tak jsem znervózněl… |
|
Povídačky
|
 Znáte Spirituál kvartet? „Jasně!“ vzkřikne jistě mnohý znalec mezi vámi, „to byl Mach – Keller – Kastelovič – Tichota. Takhle se jmenoval Spirituál kvintet první tři roky.“ Je to tak. Ale taky se můžete na Spirituál kvartet jít podívat dnes. Já jsem to udělal hned na jejich „prvním větším koncertě v hlavním městě“, jak ho popsal jejich kapelník Jirka Holoubek. A taky samozřejmě Otec – zakladatel... |
|
Povídačky
|
 Bude se dít něco velkého. I zcela neinformovaný návštěvník KD Barikádníků zvaného Barča si hned ve dveřích musel všimnout, že obvyklou řídkou stolovou úpravu vystřídaly židle v řadách, hustě, od zdi ke zdi. Kdo ví, proč si Poutníci pro oslavu svých padesátin vybrali právě tohle nouzově vyhlížející poválečné stavení; jistě by vyprodali i větší sál. Možná pro jeho význam na mapě FC žánrů... |
|
Povídačky
|
 „Samozřejmě to prožíváme mimořádně, a to hned v několika rovinách. Jednak jsou to, myslím, moc pěkný koncerty, což nás těší a zároveň dojímá. Lidi jsou neuvěřitelný počínaje tím, že překonali půldruharoční pauzu a přišli. A v dalším ohledu jsou pro nás koncerty mimořádné tím, že jsou jedny z posledních. Vlastně nás překvapil už samotný fakt, že z původního koncertu na rozloučenou v Lucerně je jich nakonec šestnáct.“ To mně řekl Jiří Tichota... |
|
Povídačky
|
 Ne, začátek Mohelnického Folkfestu jsem nestihl; to se v pracovní den na ucpaných silnicích při přesunu z Prahy prostě nedá. Přišel jsem tak o surrealistický zážitek: Spolektiv (jako první účinkující) hrál (zřejmě spolu s dalšími) Vlajku. Prý zcela tradičně, no ale stejně – není to zábavný moment? |
|
Povídačky
|
 Začal jsem Portou, protože nebyla zase tak dávno a dlužil jsem ji velectěnému publiku i porťákům, ale vzhledem k tomu, že jsem často tázán, jaké festivaly jsem letos navštívil, tak protože jich z různých důvodů nebylo zase tak mnoho, zkusím tu rychle zmínit i ty, kam jsem schválně nešel v dresu publicisty. |
|
Povídačky
|
 Sobotní večer, celé Lesní divadlo je obrazně řečeno na nohou, plocha před pódiem je zaplněná, lidé tančí a veselí se. Pro mě asi nejsilnější chvíle letošní Porty (tedy portovního pátku a soboty: v neděli jsem musel být někde jinde a nereferuji zde o ní…). Mluvím o vystoupení Copu: jasně, trochu jim pomohly okolnosti, konečně přestalo pršet a diváci si to chtěli o to víc užít. Ale ta obrovská radost a energie... |
|
Povídačky
|
 Rád jezdím opakovaně až pravidelně na několik – ne až tak mnoho - festivalů, které si cením za nějakou skutečnost vepsanou v jejich DNA. Ale taky jedu rád na festival, na kterém jsem ještě nikdy předtím nebyl. O českých folk a country festivalech si zrovna nemyslím, že to jde s nimi do kopce, spíš přesně opačným směrem. Přesto těch festivalů, kam bych se rád podíval a ještě jsem tam nebyl, je kupodivu tolik, že už to možná do konce života nestihnu. No, díky za to. |
|
Povídačky
|
 Nezbláznil jsem se, ani si nemyslím, že jsem básník (to by bylo vlastně totéž), jenom si tak na úvod vybavuji, co mi šlo o třetím červnovém víkendu hlavou. A nepatřím k týpkům, kteří při jediném dni, kdy se trochu ochladí, hned pokřikují: „Kde máte to globální oteplování, vy zelený nádhery?“ nebo tak nějak podobně. Fakt ne. Ale přece jen to ve mně šrotovalo: neprší, neprší, neprší. A pak – po týdnech odvolaných festivalů, jsme se my, co spolu posloucháme, konečně sešli...
|
|
Povídačky
|
 „Neříkáme tomu Hromosvod, říkáme tomu Ondřej Fencl Band,“ stojí ještě dnes na webu Hromosvodu (příspěvek z 6. 9. 2017). No vidíte, a letos na konci listopadu přesto Hromosvod slavil čtvrt století existence. Díky Ondrovi Fenclovi , dnes spoluhráči Vladimíra Merty, Oskara Petra, Luboše Pospíšila, členu kapely Schodiště, prostě velké hudební mašině: patrně usoudil, že jméno své první kapely... |
|
Povídačky
|
 Letošní léto bude jistě hodnoceno jako roční období s mimořádným počtem tropických dní a nesmírně suchá sezóna. „Už je to tady“, hrklo asi v leckom, kdo není zrovna profesionálním popíračem globální klimatické změny. Vysušené vodní toky i plochy mně docela nahánějí strach a zužují hrdlo, přestože jsem svými kohoutky napojen na vodní nádrž Želivka – Švihov. Ale rozhodl jsem se, že budu pozitivní. Že si v současné situaci nějaké to plus najdu... |
|
Povídačky
|
 Na Jarret jezdím nejradši do Liberce. Přemýšlím teď, čím to je: některé kapely jsou prostě možná mnohem víc než jiné spjaty se svým domicilem. Možná to je slyšet. Mnohem víc než slyšet. S Jarretem jsem v Liberci zažil skutečně famózní koncerty, ale vždycky to bylo v krásné sudetské budově v Lidových sadech, ať už ve velkém sále nebo v Experimentálním studiu. Tentokrát hráli v divadle, přesněji v Malém divadle. |
|
Povídačky
|
 Máme den po 28. říjnu a pár dnů před Dušičkami. Venku před chvílí dokvílel orkán Herwart a za dveřmi se usazují vločky prvního sněhu sezóny. Pravá chvíle zavzpomínat na léto. Na prázdniny. Na Folkové! Reportáž z Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou jste měli v podstatě on-line od kolegy Freda Vodňanského, což bylo naprosto skvělé a dalo mi to (domnívám se) možnost, abych si své pocity nechal nějakou chvíli uležet... |
|
Povídačky
|
 Začnu notoricky známým faktem: Mohelnický dostavník začíná v pátek soutěží kapel. Soutěž začíná brzy; hned po úvodním ceremoniálu, který probíhá přesně v 16.00. Jednou jsem ji viděl celou. Jednou (loni) většinu. Jinak zpravidla něco mezi půlkou a posledními tóny. No a letos vůbec nic; bylo to v práci hodně zběsilé. Zato mohu konečně skromně odhalit: byl jsem to já, kdo přivezl do Mohelnice suché nebe... |
|
Povídačky
|
 Na milém rodinném festivalu Folková růže byla v posledních letech, kdy jsem tam jezdil (loni jsem nebyl) jedna trochu nepříjemná závada. Na třetím nádvoří, kde se konají hlavní koncerty, byl jeden jediný stánek s občerstvením, který si byl této jedinečnosti zatraceně dobře vědom. Obsluha byla nepříjemná a velmi pomalá, ceny vysoké, nabídka nic moc. I říkal jsem si... |
|
Povídačky
|
 Na festival Hradecký slunovrat jsem se vypravil podruhé, takže jsem do jisté míry věděl, co mám očekávat. Příjemné kulisy „festivalu na zámku“. Akci s více pódii. Otisk vkusu dramaturga a šéfa Slunovratu Vaška Műllera. Z toho vyplývající značnou nadžánrovost... |
|
Povídačky
|
 Kdybych učil mladé adepty, jak co nejlépe napsat reportáž do FOLKtimu (už jsem to, mimochodem, nabízel), určitě bych zmínil, že to, co mimo jiné odlišuje slušnou reportáž od slušné školní slohové práce, je její začátek. Že nemusí psát, kdy a kde si všimli, že koncert bude, jak se na něj strašně těšili, komu všemu to řekli, ani jakým autobusovým spojem se tam vydali. Že je nejlepší začít tak nějak zprostředka. Něčím nečekaným. No vidíte, a teď se tomu zcela zpronevěřím. |
|
Povídačky
|
|
 Máte prosinec, nebo leden? Pojďte se mnou do půlky listopadu…
„Budeme křtít naši desku v menze, tam kde jsme začínali,“ okomentoval dost nezvyklé místo pro koncert velký boss Bonsaie č. 3 a celého večera, který se právě chystám popsat, Vašek Koblenc. Sálek s nevhodným tvarem i všelijak nepříhodnými vestavbami hrál péčí zvukaře Karla Dřínka jak z praku, nestačili jsme se divit.
|
|
|
