FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Čas od času se stane, že se mi některá díla našich umělců vysloveně asociují dohromady. Obvykle se tak stane, když využijí nějaké populární téma bez znalosti díla (a chyb) svých předchůdců a myslí si, že objevili neorané pole. A pak zorají co mohou. Naposledy se to stalo hned třem interpretům – Tomáši Kočkovi, Čechomoru a sestavě Braagas.

Docela jsem byl zvědav na druhou desku Žambochů. Dodnes totiž nejsem přesvědčen, že by si ta první Anděla zasloužila. Hned na úvod povídání ale musím přiznat, že mě Žamboši zaskočili a překvapili tím nejpříjemnějším způsobem, a že budu-li vybírat kandidáty na Anděle, budou jedním z nich. Žamboši využili první desku jako startovací plochu k desce druhé,

Letošní rok byl bohatý na CD spřízněných kapel a muzikantů jako žádný jiný. Vydávali Žamboši, Lucka Redlová, Kosmonaut a Nevermore a také Zhasni. Na Facebook jsem jednou napsal, že Zhasni tvoří skinheadský básník Kuba Horák, prokletý básník Michal Vaněk a Irča Vaňková těm dvěma dává alespoň základní zdání solidnosti. Přesto jsou tihle tři

Když na jaře vycházelo třetí řadové CD česko-slovensko-francouzské skupiny Çava, dohodli jsme se s Janou Žabkovou, že vám o něm trochu napíši. Jen tak, jednak protože jednoduše chci, jednak proto, že na minulé desce – Třinácti písních (2001) - jsem našel řádů zákoutí, kvůli kterým jsem se na koncerty Çavy vypravoval. Věřím, že nyní, na začátku klubové sezóny, je na recenzi nejlepší doba.

Není příliš obvyklým jevem ani pro profesionální skupiny vyprodukovat každý rok novou desku. Podaří-li se to kapele, která je ještě na začátku cesty, jedná se o jev neobvyklý. V případě druhého CD Valaši sú chlapci pevní vsetínského Darebandu to s sebou nese klady i zápory. Kdo blíže zná výhradního autora písniček Juru Darebu Václavíka, překvapen jistě není. Tento autor chrlí hudební nápady v množství, v jakém by mu je jistě záviděl každý profesionál.

Skupinu Navostro (s „v“ – pozor, existují ještě Nawostro) jsem podstatněji zaregistroval na letošní Zahradě – na jejích konkursech i ve finále. Zpočátku jsem si je zařadil do mírně pejorativní škatulky „rockoví folkloristé“, ale postupně, po dalších a dalších posleších jsem byl (rád) nucen zařazení zlepšit. Navostro jednak hrají skotskou, či lépe obecně řečeno ostrovní hudbu,

Zdá se, že Kapitán Kid začíná cílevědomě bilancovat – ostatně to na bookletu CD Dum dum dumky i uvádí a hned první píseň Má štreka taková je – naštěstí končí optimistickým předsevzetím (poslechněte si to). Když jsem CD dostal do ruky, říkal jsem si, že to bude podobné, jako s tím předchozím, sestaveným z trampských písniček – naprostou většinu jsem nejen znal, ale i měl na nejrůznějších jiných nosičích

Skupina Sekvoj je kapelou, která v posledních letech intenzivně koncertuje a dává o sobě vědět i v různých dalších hudebních souvislostech. Byl jsem docela zvědav na to, až vydá aktuální CD – zdali se jí podaří zúročit plody pódiové aktivity. Sekvoj si prošla několika peripetiemi útlumu činnosti v jednom období minulosti, a tak je celkem chvályhodná systematičnost a jistá urputnost v současném směřování kapely – aby se onen útlum již nezopakoval.

Popravdě řečeno, nerad bych komukoliv radil, jak si má vytvořit prostor pro poslech své oblíbené hudby. Avšak existují hudební projekty, které si o některé vnější podmínky přímo říkají. Jedním z nich je bezesporu i letošní debutová deska akusticky folkové novoborské kapely, která výše uvedené doporučuje přímo na titulce. Přiznám se, že já jsem temno před očima neměl. Rád totiž při poslechu desky sleduji texty z bookletu. Zároveň ale musím říci, že nová kolekce Zhasni s názvem Je to tak nutný…, pronikne pod kůži nejlépe při soustředěném poslechu.

Členové podtatranské skupiny Longhorns poslouchají Countryradio po internetu, a tak zaslechli i výzvu k soutěži o titul Talent Countryradia a přihlásili se do ní. Když pominu fakt, že vyvolali záplavu hlasů ze Slovenska (a trochu i komplikace s hlasováním, protože esemeskový hlasovací systém s hlasy ze zahraničí nepočítal), potěšili především sdělením hudebním (svými písněmi) i verbálním (při rozhovoru v rádiu), že slovenská country ožívá, resp. že již žije naplno.

Rekapitulační - nerekapitulační CD natočil před lety Pavel Brümer. Tehdy jsem jej nějak míjel (ani do archivu rádia se nedostalo) a tak jsem s překvapením po něm sáhl až letos, kdy vyšlo v reedici. Ani moc nezestárlo - zjevně díky výběru písní v duchu termínu, uvedeném výše. Tak abych ho vysvětlil:

Trojice desek se mi sešla na stole a v přehrávači a opět se tak nějak seřadily k sobě a do souvislostí, že mi z toho vyšla trojrecenze. Ani jedna z nich nepředstavuje jakýkoliv mezník ve vývoji country, přesto každá má své místo. Jistotu největší představuje Petr Kůs a Fámy.