FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Koncem roku 2009 vyšlo pod názvem Kdyby zítra... páté CD brněnské skupiny Mošny. Proti předchozím počinům nehledejte revoluční změny a ani žádnou velkou evoluci. To beru spíše jako pozitivní zjištění. Z některých jiných kapel mám pocit, že se snaží za každou cenu experimentovat, aniž se zamyslí, zda to znamená také posun k lepšímu. Navíc letos plnoleté Mošny mají už věk na to, aby se více než na objevování nového pohledu na věc zaměřily na radost z muziky.

Babylon je písnička, kterou mám od Mošen asi zafixovanou nejvíce, je už obstarožní, ale protože ji máme i v playlistu Countryradia a hrajeme ji, stala se pro mě jakýmsi symbolem Mošen. A tak jsem byl trochu zaskočen jakoby mdlým a upozaděným projevem skupiny na jejich albu Kdyby zítra... Poučen od Žofky Kabelkové jsem ale ani zde nedal na první dojem a ten druhý už byl lepší

Na první CD nazvané Pohoda od bratislavské skupiny Pekaringo jsem byl dost zvědavý, neboť tahle sympatická, česky zpívající slovenská parta, patří mezi trampské hudební objevy posledních let a jen díky tomu, že jsou vlastně zahraničním seskupením, nejsou na českých pódiích příliš známí, ačkoliv už na sebe stačili upozornit například vystoupením v pořadu Pocta Wabimu Ryvolovi v Divadle ABC, společným hraním s Mikim Ryvolou na Stopách sešlapanejch bot,

Po prvním poslechu jsem byl připraven desku popravit. Po prvním poslechu mi přišlo, že zpěvačka samoúčelně protahuje slabiky na nepatřičných a nepřirozených místech, chybí jí melodická inspirace a tak se muzika převaluje v jakémsi hudebním rozcvičování, a co chybí na CD, to přebývá na obalu. Stále ale ve mně cosi hlodalo, cosi naznačovalo, že to přeci jen nebude tak jednoduché.

Čas od času se stane, že se mi některá díla našich umělců vysloveně asociují dohromady. Takto začínala jedna má recenze a tato věta se mi hodí znovu. V té recenzi to bylo o tom, jak dva interpreti nezávisle na sobě vyprodukují podobný výkon, v tomto povídání to bude spíše o srovnání.

Je už takovou tradicí folkloristů, že se jim jednoho krásného dne sejdou jejich oblíbené koledy a vánoční písně na jediné desce. Na slezského písničkáře Tomáše Kočka došlo právě na podzim roku 2009 s nahrávkou prostě a velmi výstižně pojmenovanou Koleda. Čím více se nad tvorbou Tomáše Kočka zamýšlím, tím více si uvědomuji, že se stává sofistikovanější.

Čas od času se stane, že se mi některá díla našich umělců vysloveně asociují dohromady. Obvykle se tak stane, když využijí nějaké populární téma bez znalosti díla (a chyb) svých předchůdců a myslí si, že objevili neorané pole. A pak zorají co mohou. Naposledy se to stalo hned třem interpretům – Tomáši Kočkovi, Čechomoru a sestavě Braagas.

Docela jsem byl zvědav na druhou desku Žambochů. Dodnes totiž nejsem přesvědčen, že by si ta první Anděla zasloužila. Hned na úvod povídání ale musím přiznat, že mě Žamboši zaskočili a překvapili tím nejpříjemnějším způsobem, a že budu-li vybírat kandidáty na Anděle, budou jedním z nich. Žamboši využili první desku jako startovací plochu k desce druhé,

Letošní rok byl bohatý na CD spřízněných kapel a muzikantů jako žádný jiný. Vydávali Žamboši, Lucka Redlová, Kosmonaut a Nevermore a také Zhasni. Na Facebook jsem jednou napsal, že Zhasni tvoří skinheadský básník Kuba Horák, prokletý básník Michal Vaněk a Irča Vaňková těm dvěma dává alespoň základní zdání solidnosti. Přesto jsou tihle tři

Když na jaře vycházelo třetí řadové CD česko-slovensko-francouzské skupiny Çava, dohodli jsme se s Janou Žabkovou, že vám o něm trochu napíši. Jen tak, jednak protože jednoduše chci, jednak proto, že na minulé desce – Třinácti písních (2001) - jsem našel řádů zákoutí, kvůli kterým jsem se na koncerty Çavy vypravoval. Věřím, že nyní, na začátku klubové sezóny, je na recenzi nejlepší doba.

Není příliš obvyklým jevem ani pro profesionální skupiny vyprodukovat každý rok novou desku. Podaří-li se to kapele, která je ještě na začátku cesty, jedná se o jev neobvyklý. V případě druhého CD Valaši sú chlapci pevní vsetínského Darebandu to s sebou nese klady i zápory. Kdo blíže zná výhradního autora písniček Juru Darebu Václavíka, překvapen jistě není. Tento autor chrlí hudební nápady v množství, v jakém by mu je jistě záviděl každý profesionál.