FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Tuhle desku jsem vzal do ruky několikrát, několikrát naposlouchal, několikrát začal psát recenzi a několikrát obojí odložil. Pořád jsem si nebyl jist, jestli slyším to, co na desce má být, jestli neslyším třeba jen základy a někdy zmizely dvě až tři další stopy záznamu, které se nesmíchaly, nebo co. Ale asi to tak opravdu je, jak má být.

Album Jananas získalo přívlastek přelomové. Vydalo se totiž do světa na Silvestra loňského roku. Přineslo to dvě zajímavé skutečnosti. Jednak folková sekce Akademie populární hudby ve folkovém žánru stihla Jananas nominovat do trojice nejúspěšnějších desek roku 2010 a jednak je to zřejmě poprvé, kdy nominaci na Anděla získala deska v okamžiku, kdy ještě nebyla ani pokřtěna.

Katka Garcia bývá vydávána za, svým způsobem, jistý zjev na naší folkové scéně. Popravdě řečeno, není to ani tak Katkou G., jako spíš stavem naší folkové scény. Tento hudební „zjev“ u nás v současnosti trochu chybí, její předchůdkyně (jakkoliv na ně nenavazuje) jsou již v důchodovém věku (umělecky i fakticky) a navíc stejně plagiovaly převážně české hudební kořeny.

Nazvat album písniček pro děti Bongo BonBoniéra je opovážlivost hraničící s popotahováním za náznaky mravního narušování. Děti nejsou pitomé a vtip, ve kterém se tento výraz používá, si bleskově vygůglí. CD je ovšem kompilací 17 písní 17 interpretů, kteří ve svém repertoáru nějakou dětinskou píseň mají. Ano, není to překlep, opravdu ne dětskou nebo pro děti, ale dětinskou.

Příznivci irské a skotské muziky se dočkali. Album Království keltů avizované skupinou ASONANCE již při vystoupení na letošním Beltinu se stalo skutečností. Je na něm třináct novinek a jako bonus čtyři již dříve nahrané písně s malými změnami v aranžích, v případě Alison Gross i v osobě hlavního zpěváka. Pokud jde o témata, zpívá se tu o padlých ve válce, trestancích, popravách, potopených korábech, následcích lidské zloby a dalších tragédiích, včetně

Dorota Barová a Andrea Konstankiewicz neboli TARA FUKI vydaly u Indies Scope Records své čtvrté album nazvané SENS, což v češtině znamená smysl. Vedle dvou skladeb se zpěvem beze slov tu je šest písní s polskými texty Doroty, v písni Pragnienia (Touhy) byly využity verše básníka Baczyňského, jehož další text slyšíme v Andreině úpravě v závěrečné Spiew do snu. Na skládání hudby se podílejí obě, stejně tak na zpěvu

Pokud si pustíte jen krátkou ukázku z desky, tak řeknete, že posloucháme klasickou čistokrevnou rockovou desku se stylem tak z dobrých osmdesátek, a co že to tedy má dělat na folkovém serveru. Pokud známe vývoj kapely, víme, že se k tomuto zvuku dopracovala postupně, vývojem, patrným třeba při soutěžení na folkových festivalech – dnes tam již jezdí jako hosté. Oni by totiž dnes asi porotci měli k žánrovému vyhranění připomínky. Právě ten vývoj je ale

Dívčí duo Sestry Steinovy se odmlčelo, ale jen částečně. Starší ze sester, Karolína Kamberská se vydala na sólovou dráhu a své nové písně už stačila nahrát a u Indies MG vydat na albu HOŘKOSLADCE. Pokud se někdo obává, že poloviční obsazení bude znamenat také poloviční hudební zážitek, bojí se zbytečně. Při koncertech dokáže Karolína svým šarmem i tanečním pohybem zcela uhranout publikum, a pro zvukové album, kde zrakový vjem chybí,

Zpěvačka Katka García vydává u Indies Happy Trails své druhé sólové album. Nazvala ho Before Dawn a nahrála s multiinstrumentalistou Lubošem Malinou, kytaristou Petrem Košumberským, basistou Adamem Stivínem a perkusistou Davidem Landštofem. Bylo přizváno i několik hostujících instrumentalistů a ve dvou písních si s Katkou zazpívala i její mladší sestra Bára. Z deseti zařazených písní je pět tradicionálů pocházejících z Irska, Skotska, š

Mám několik indikátorů kvality/nekvality desky. Někdy mě už při poslechu napadají formulace a slovní spojení, jindy jsem deskou beze slov nadšen/pohoršen, jindy poslouchám mnohokrát dokola za sebou i ve větších časových odstupech a stále nevím nejen co, ale i jak to napsat, jindy si při poslechu píšu poznámky

Do roku 1989 nás vrací nové album z vydavatelství Supraphon, které na dvou discích uvádí záznam vystoupení čtyř známých osobností v Junior klubu Na Chmelnici. Album se jmenuje Večírek rozpadlých dvojic a těmi osobnosti jsou pánové Petr Skoumal, Jan Vodňanský, Jan Burian a Jiří Dědeček.

Skupina Passage zaslala čtyřpísňové CD, měl bych ji podle svých zásad pochválit za přísnou selekci. Zařadili na své album tedy zjevně to nejlepší. (Vidíte, jak jsem pln dobré vůle vidět či slyšet situaci z toho lepšího úhlu? Mohl bych taky napsat: Zařadili všechno, co mají.) I přesto jsem však z desky trochu v rozpacích – ano, to je to správné slovo1.

Jan Řepka natočil CD Čistý byl svět. Celkem jsem se na album těšil, pro dvojici Nestíháme, jejíž byl Honza jednou polovinou, jsem měl (a mám) neutuchající slabost, a tak jsem si říkal, že dostanu další várku písní buď prostě melodických, nebo textově naléhavých, bezprostředně reflektujících pocity a problémy současného mládí, toho mládí, které alespoň občas a trochu přemýšlí nejen o konzumu a zábavě, ale i o sobě a o světě okolo.

Pražská skupina MY3.AVI letos v květnu uvedla do života své druhé CD. Svým názvem Smutná euforie se jasně hlásí k prvotině nesoucí jméno Veselá melancholia. Muzika, kterou z nového CD můžete slyšet, však hned po prvním poslechu dává najevo, že se kapela nezasekla hudebně na místě a neomílá tatáž témata a postupy jen z jiného úhlu pohledu.

Minaret jsem měl nějak zafixován jako bluegrassovou kapelu, a tak jsem s recenzí CD Minaret 2 trochu otálel, protože o bluegrassu už bylo napsáno tisíckrát všechno zepředu i zezadu a píše se o tom (alespoň pro mě) dost těžko. Že budu muset změnit názor mi bylo jasné hned po prvních dvou písničkách a na konci prvního poslechu alba jsem si byl jist, že se na psaní recenze docela těším – a to z dobrých i špatných hledisek.

Dlouho jsem přemítal, na kterém slově z názvu kapely (Knezaplacení) a desky (Labyrint přání) recenzi postavit. Jestli je to spíše labyrint přání, někdy nesplněných, nebo spíše k nezaplacení. Od obojího asi trochu. Primárně je z desky znát nadšení z hraní, nadšení tak opravdové a upřímné, že se přenáší i na ostřílené matadory naší hudební scény a ti ochotně a se slyšitelným potěšením se skupinou spolupracují (Jitka Vrbová).

Obvykle pranýřuji interprety, kteří na CD, na které se vejde 70 minut hudby, natočí obvyklých totalitních a LPčkových 40 minut. V poslední době jsem se ale přistihl, že jsem u některých děl konstatoval, že méně je více a doporučoval spíše ubrat. Nu, a nyní se mi dostává do ruky CD skupiny Esence, na kterém je pět písní. To je naopak spíše maxisingl, a zase u tohoto množství nelze hovořit o nějakém celkovém záměru a duchu desky.

Studna neobjevená se jmenuje kompilační výběr, který sestavil Martin Hejnák. Nevím, jestli jej potěším, ale tohle je prostě to nejlepší, co od něj znám a moc bych chtěl, aby v této produkční práci pokračoval. Zcela nezištně tak totiž vykonává velký díl práce pro propagaci této části folkové scény. Vložit pak CD do přehrávače v rádiu je pak už ten nejmenší díl cesty interpreta k posluchači a já to v mnoha případech rád udělám.