FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Už se tak nějak stále častěji přistíhávám, že mám tendenci začínat recenze slovy „Tvorbu XY sleduji už dlouho“. Jednak jsem tak starý (a ještě ne tolik sklerotický), jednak ale spíš daleko pravděpodobněji prostě dlouholetá trpělivá práce přináší po letech zasloužené ovoce. Pětník byl dříve Pramínek a pak Medard (Honza Hučín promine, mě to prostě tak přijde, i když on by mi odargumentoval jak a v čem byly soubory

Na naší folkové scéně, v kategorii písničkářů, se blýská na lepší časy. Po několika veselých osobnostech se dostavují i písničkáři vážní, ne však depresivní, současně však srozumitelní a ne zbytečně komplikovaní. Po Honzovi Řepkovi, který ale navázal na tvorbu dua Nestíháme, vydává svou v podstatě první (i když v pořadí druhou, první byly písničky Jaroslava Ježka) sólovou desku i Jan Matěj Rak.

Bezefšeho je další skupina, u které se potvrzuje úsloví „hrát, hrát, hrát“. Od prvotní trochu nesmělé orientace na spirituály skupina vyrostla v sebevědomé (a početné) těleso, které už nezaujme poselstvím – „podívejte se, jak jsme osobití“ - ale jednoznačně dává na pódiu (a i na nejnovější desce) najevo: „Tady jsme páni my.“ A tím tady míním jednak hudební prostor, ve kterém se pohybuje, jednak to, že dokáže posluchače při živém

V jedné recenzi jedné aktuální desky jsem se přiznal, že jsem hledal své recenze předchozích desek příslušné kapely, abych mohl fráze a obraty opsat, a musel jsem přiznat, že se kapela tolik zhoršila, že jsem musel vymyslet bonmoty nové. To Květy nezklamaly. Na své desce V čajové konvici, která má na obalu kus koně a uvnitř písničku o medvídkovi či kočičce, zůstaly věrny všem svým neřestem.

Nějak se nám zase roztrhl pytel s irskými skupinami a písněmi. Je to rozhodně lepší, než folkloteroristé, ale co je moc, to je o nemoc. Navíc kvalita produkce tak nějak s dalšími a dalšími deskami celkově klesá. Když člověk slyší jednu kapelu napodobující Iry za rok, řekne si ok, supr, že sem někdo tu muziku přináší. Když jsou tři, tak trochu srovnává a konstatuje, že až tak inspirativní a barevná ta irská muzika není a když jich slyší pět, tak mu dojde,

Koňaboj mi před pár lety udělal velkou radost. Škoda, že pánové a dáma neumějí držet slovo. Nedá se nic dělat, máme je tu zpátky s CD Zdálo sa ně, zdálo. Říkal jsem si, když jsem se tuto novinu dozvěděl, že při návratu budou plni sil a decibelů, basové kytary budou dunět naplno a vůbec to bude celé hodně echt folklórní.

Krátká deska – krátká recenze, nic nenaděláte. Osudy a tvorbu plzeňského Jolly bandu sleduji více či méně zblízka a více či méně pozorněji už delší dobu. Vždycky vypadal a zněl slibně a vždycky se pak tak nějak vytratil, aby se po čase zase objevil. I CD natáčel, tuším, vždy spíš jako maxisingly s polovičním počtem písniček, nikoliv ale v poloviční kvalitě.

CD Hromosvodu mám od loňského podzimu a střídavě putuje mezi rádiem a domovem. Od počátku jsem měl v úmyslu o CD něco napsat, od počátku jsem byl přesvědčen, že se jedná o desku na naše poměry ve folkovém rybníčku či folkrockové bystřině nadprůměrné, ale stále bylo pro mě nějak neuchopitelné. CD bylo i jedním z mých tipů při hlasování o folkovém Andělovi, ale jeho nešťastné načasování na podzim (jakkoliv se jmenuje Zimní čas) zřejmě způsobilo, že si ho moji kolegové nepovšimli a volili tradiční a vyzkoušené hodnoty.

Teď skoro lituji, že jsem desku Jananasu hodnotil bezprostředně hned po prvním poslechu. I tak jsem mu dal 8 bodů a tak bych asi moc možností přidávat neměl. Teď bych byl tak na 12-13 bodech. Z deseti. Má vůbec cenu po tomto úvodu v psaní pokračovat?

Tuhle desku jsem vzal do ruky několikrát, několikrát naposlouchal, několikrát začal psát recenzi a několikrát obojí odložil. Pořád jsem si nebyl jist, jestli slyším to, co na desce má být, jestli neslyším třeba jen základy a někdy zmizely dvě až tři další stopy záznamu, které se nesmíchaly, nebo co. Ale asi to tak opravdu je, jak má být.

Album Jananas získalo přívlastek přelomové. Vydalo se totiž do světa na Silvestra loňského roku. Přineslo to dvě zajímavé skutečnosti. Jednak folková sekce Akademie populární hudby ve folkovém žánru stihla Jananas nominovat do trojice nejúspěšnějších desek roku 2010 a jednak je to zřejmě poprvé, kdy nominaci na Anděla získala deska v okamžiku, kdy ještě nebyla ani pokřtěna.

Katka Garcia bývá vydávána za, svým způsobem, jistý zjev na naší folkové scéně. Popravdě řečeno, není to ani tak Katkou G., jako spíš stavem naší folkové scény. Tento hudební „zjev“ u nás v současnosti trochu chybí, její předchůdkyně (jakkoliv na ně nenavazuje) jsou již v důchodovém věku (umělecky i fakticky) a navíc stejně plagiovaly převážně české hudební kořeny.

Nazvat album písniček pro děti Bongo BonBoniéra je opovážlivost hraničící s popotahováním za náznaky mravního narušování. Děti nejsou pitomé a vtip, ve kterém se tento výraz používá, si bleskově vygůglí. CD je ovšem kompilací 17 písní 17 interpretů, kteří ve svém repertoáru nějakou dětinskou píseň mají. Ano, není to překlep, opravdu ne dětskou nebo pro děti, ale dětinskou.

Příznivci irské a skotské muziky se dočkali. Album Království keltů avizované skupinou ASONANCE již při vystoupení na letošním Beltinu se stalo skutečností. Je na něm třináct novinek a jako bonus čtyři již dříve nahrané písně s malými změnami v aranžích, v případě Alison Gross i v osobě hlavního zpěváka. Pokud jde o témata, zpívá se tu o padlých ve válce, trestancích, popravách, potopených korábech, následcích lidské zloby a dalších tragédiích, včetně

Dorota Barová a Andrea Konstankiewicz neboli TARA FUKI vydaly u Indies Scope Records své čtvrté album nazvané SENS, což v češtině znamená smysl. Vedle dvou skladeb se zpěvem beze slov tu je šest písní s polskými texty Doroty, v písni Pragnienia (Touhy) byly využity verše básníka Baczyňského, jehož další text slyšíme v Andreině úpravě v závěrečné Spiew do snu. Na skládání hudby se podílejí obě, stejně tak na zpěvu

Pokud si pustíte jen krátkou ukázku z desky, tak řeknete, že posloucháme klasickou čistokrevnou rockovou desku se stylem tak z dobrých osmdesátek, a co že to tedy má dělat na folkovém serveru. Pokud známe vývoj kapely, víme, že se k tomuto zvuku dopracovala postupně, vývojem, patrným třeba při soutěžení na folkových festivalech – dnes tam již jezdí jako hosté. Oni by totiž dnes asi porotci měli k žánrovému vyhranění připomínky. Právě ten vývoj je ale

Dívčí duo Sestry Steinovy se odmlčelo, ale jen částečně. Starší ze sester, Karolína Kamberská se vydala na sólovou dráhu a své nové písně už stačila nahrát a u Indies MG vydat na albu HOŘKOSLADCE. Pokud se někdo obává, že poloviční obsazení bude znamenat také poloviční hudební zážitek, bojí se zbytečně. Při koncertech dokáže Karolína svým šarmem i tanečním pohybem zcela uhranout publikum, a pro zvukové album, kde zrakový vjem chybí,

Zpěvačka Katka García vydává u Indies Happy Trails své druhé sólové album. Nazvala ho Before Dawn a nahrála s multiinstrumentalistou Lubošem Malinou, kytaristou Petrem Košumberským, basistou Adamem Stivínem a perkusistou Davidem Landštofem. Bylo přizváno i několik hostujících instrumentalistů a ve dvou písních si s Katkou zazpívala i její mladší sestra Bára. Z deseti zařazených písní je pět tradicionálů pocházejících z Irska, Skotska, š