FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Společným jmenovatelem následujících desek je to, že soutěžily společně v jiné hudební soutěži Countryradia než je Folkmenu, o kterém jsem již dvakrát psal, a to v Bonanze (neděle 18 - 19 hod.). A tak jsem se rozhodl, že je nechám pohromadě i pro článek. Ostatně, nejméně o dvou jste se již zde dočetli podrobněji, a tak budiž tento text spíše pro srovnání.

Každou neděli po jedenadvacáté hodině můžete v rámci Nedělního prodlouženého tříhodinového (20 - 23 hod.) folkového večera na Countryradiu sledovat i folkovou minihitparádu Folkové stupně. Soutěží v ní 6 písniček, první neděli v měsíci jsou nasazeny čtyři novinky a dva postupující z minulého měsíce a po celý měsíc každou neděli sledujeme průběžné pořadí. Poslední neděli v měsíci to už není průběžné, ale konečné pořadí a první dva postupují do dalšího kola.

V něčem jsme na tom s touhle partou podobně. Oni dlouho nehráli a já dlouho nepsal recenzi. Nejspíš toho v blízké budoucnosti odehrají mnohem víc, než já napíšu, ale nevadí, pojďme na to. O rekordně dlouhé pauze mezi spolektivními deskami už byla mnohokrát řeč. U sourozenců je vypozorované, že při víc než pětiletém odstupu mezi dětmi máme vlastně dva jedináčky.Proto jsem zkusil na druhou desku nahlížet jako na nový debut – však taky mezitím dorostla celá jedna posluchačská generace.

Každou neděli po 21. hodině můžete v rámci nedělního prodlouženého tříhodinového (20 - 23 hod) folkového večera na Countryradiu sledovat i folkovou minihitparádu Folkové stupně. Soutěží v ní 6 písniček, první neděli v měsíci jsou nasazeny čtyři novinky a dva postupující z minulého měsíce a po celý měsíc každou neděli sledujeme průběžné pořadí. Poslední neděli v měsíci to už není průběžné, ale konečné pořadí a první dva postupují do dalšího kola.

Hned trojice CD se mi sešla na redakčním stole, kde hlavní roli hraje Slávek Janoušek. Ale nejsou to sólové písničkářské desky, ale Slávek Janoušek ukazuje, jak umí spolupracovat s ostatními. První CD je deskou k Slávkovým šedesátinám. A tak se tam střídají Slávkovy písničky v jeho podání, v podání jeho přátel a také písničky – dárky (Píseň pro S. J. – Honza Brož). Nahrávky vznikly na sérii koncertů, kde vystupovali ještě i další umělci.

O některých deskách lze psát hned, u jiných musíte počkat, zda se poselství dostaví, nebo zda poselství vydrží. U následující trojice vydrželo. Pavla Marianová (ex Klíč, nyní Klíč-kvartet) natočila sólovou desku, tentokrát sestavenou výhradně z vlastních písní. Sama je v bookletu nazývá „šansonově laděnými“ , ale to je jen nejstručnější charakteristika. V písních jsou slyšet i „klíčovské“ ozvěny, i ozvěny předchozí desky Pavly Marianové.

Nová sekce, Fregata a Herky se mi sešly ve studiu a utvořily docela příjemnou kombinaci různých přístupů k muzice. I rozhodl jsem se o nich napsat také společně.
Nová sekce přináší devítipísňové album standardního vyspělého bluegrassu, zahraného s nadhledem, lehce a svižně i v pomalejších skladbách. Není to sice převratné CD z hlediska hudebního, ale poctivá solidní jistota, že uslyšíte vše, co k bluegrassu náleží a taky jistota, že budete ušetřeni přílišných experimentů.

Když se tak ohlížím za rokem 2015, zůstává mi v popředí pozornosti hromádka pěti CD, ke kterým se budu vracet asi hodně dlouho i v roce 2016 , a mnohá z nich se jistě objeví i v nejrůznějších hlasováních, která po novém roce každoročně vypukají. Na prvním místě je to Kotlina od Epydemye. Jak už jsem několikrát napsal, projektu jsem zpočátku nevěřil, především proto, že autoři znají popisované události přinejmenším z druhé, ale spíše třetí ruky. Skutečnost ale je taková, že...