27.11.2018
Sólisti 2017 - 2018
Napsal uživatel Miloš Keller
|
|
|
|
Recenze
|
Ano, nebudou to už žádné novinky, na stole mi leží docela dlouho, ale možná připomenutí v tuto dobu zase oživí zájem. Postupně mi přibývali písničkáři, o kterých napsat samostatnou recenzi bylo hodně těžké, pokud by se autor chtěl vyhnout frázím a klišé, na druhou stranu ale tím jak přibývali, utvářelo se zajímavé spektrum výrazů a pojetí či přístupu k folku i muzice jako takové. A tak ve srovnání je jejich síla. Opět mě napadlo, že by bylo zajímavé i jejich srovnání na pódiu...
|
Recenze
|
Folková minihitparáda Countryradia Folkové stupně má v neděli večer po jedenadvacáté hodině tradici více jak desetiletou a rozhodně neztrácí na aktuálnosti, a to ani ve světle toho, že některé jiné stanice, snažící se dohnat dluh, který vůči folkové muzice mají, spustily náhle podobnou hitparádu ve stejný den jen o hodinu dříve. Pokud chcete slyšet, co bude na oné hitparádě za rok – dva, poslouchejte Folkmenu a v něm Folkové stupně.
|
Recenze
|
Konceptuální alba jsou v současné české hudební produkci poměrně ojedinělou záležitostí. Vesměs se objevují spíše v alternativnějších hudebních žánrech, zřídka pak už v populární hudbě a jejích odnožích. Jedním z takových retro počinů, který však precizním ztvárněním, autenticitou a osobitostí míří do budoucnosti, je album Bleděmodré město kapely Nevermore a týpka, vystupujícího pod pseudonymem Kosmonaut.
|
Recenze
|
V moři mnohdy stereotypních nahrávek, jež se úzkostlivě drží v mantinelech vytyčených žánrů, se někdy objeví album, které syrovostí a otevřeností autorské výpovědi zapůsobí jako závan svěžího vzduchu. Taková je novinka Mirka Kemela album Ryby, raci, která letos 2. března vyšla u Indies Scope. Zpěváka, textaře a hudebníka na albu doprovodila kapela ve složení Vlastimil Konopiský (kytary), Tomáš Görtler (akordeon), Petr Mikeš (bicí) a Petr Tichý (kontrabas)...
|
27.03.2018
Isara: Láska, moře, smrt…a Jamie
Napsal uživatel Karel Krakonoš Kyncl
|
|
|
|
Recenze
|
Co vše se může v kapele změnit za čtyři roky? U mladoboleslavské Isary téměř vše a téměř nic. Porovnáním bookletů jejich debutového alba s názvem „Na scestí“ a jejich druhotiny zjistíme, že co se týče personálního obsazení, zbyly v ní již jen dva základní kameny v podobě bratrů Šelemberků - Davida (kytara, mandola, zpěv) a Filipa (irské píšťaly, irská flétna, kytara, klávesy, zpěv)...
|
Recenze
|
Trojice alb se mi v poslední době dostala do rukou (a uší), které si zaslouží být pojednány v kontextu. Především proto, že se inspirují folklórem (pokaždé jiným) a že ho citlivě a vkusně převádějí do dnešní podoby. První je Isara. Jejími východisky jsou Skotsko, Irsko a keltská muzika. Když jsem si s nimi povídal, zkusmo jsem nadhodil – Malá Asonance. A oni neprotestovali. Ale zas by to bylo moc zjednodušující...
|
Recenze
|
Folková minihitparáda Countryradia v březnu hostí kromě dvou postupujících z února (Viejos – Holka z maringotky a David Vysloužil – Skorokruh) i trojici novinek z do redakce dorazivších CD. S písničkou Hloubavá soutěží The Rockles. Skupina je to zejména rocková, staví na poctivých základech rocku osmdesátých let, ale neustrnula na nich, akceptovala současné hudební vlivy a přetavila je do svých písní. Proto se z této desky budou radovat spíše umírnění tradiční rockeři...
|
28.02.2018
Pětník v recenzi rockové legendy
Napsal uživatel Tony Smrčka a Cimbura
|
|
|
|
Recenze
|
Asi se to už prolátlo. Ale, vlastně proč ne? Od loňského podzimka jsem hlavním nástěnkářem vokální kapelky Pětník. Starám se jim o internetová média a o vystoupení. A tak se stalo, že jsem na minulý čtvrtek domluvil koncert v kavárně na náměstí v Mníšku pod Brdy, a když přicházeli diváci, všiml jsem si nepřehlédnutelného rockového hudebníka Tonyho Smrčky...
|
19.07.2017
Písničkáři 2017
Napsal uživatel Miloš Keller
|
|
|
|
Recenze
|
Ne, to není nějaká cena nebo titul, to je prostě jen konstatování, že se mi na redakčním stole sešla várka CD sólistů, a tak jsem si řekl, že o nich napíšu pěkně pohromadě, resp. ve dvou dílech. Zde je první trojice. Začnu dvěma Martiny. Martin Rous vydal další svou desku – je už skoro standardem, že si CD vydává sám, s pěkným, jednoduchým bookletem, který ale obsahuje vše potřebné. Celkem 17 písní natočil na CD Saturno mio, což je dáno další tradiční Martinovou vlastností – krátké stopáže skladeb
|
|