Toalety a tlacítka

09.01.2003 Toalety a tlacítka (Petr Sedláček)

Asi se nehodím do tohoto světa. Občas se střetávám s moderní civilizací způsobem, který mne zanechává v absolutním zmatení. Civilizace se přitom tváří, jakoby se vůbec nic nestalo.

Stává se mi to většinou ve velmi osobních situacích.

Stává se mi to většinou cestou na toaletu.

Za poslední dva měsíce se mi to přihodilo již podruhé - chápu to jako signál, kterým bych se měl zabývat. Nedávno jsem kupříkladu zjistil, že bez moderních technologií člověk leckdy ani není schopen dát průchod svému vylučování. Hrál jsem totiž nedávno ve Vinohradské divadelní kavárně (Vikadlo) v Praze. Před vystoupením jsem se rozhodl, že si ještě odskočím na toaletu (abych si byl jist, že se s posluchači podělím pouze o své písně). Otevřel jsem příslušné dveře a spatřil jsem na zdi proti sobě dvě šipky: Dámy doprava? a Internet doleva!!! Následoval jsem tedy internet a opravdu mne to dovedlo tam, kam jsem potřeboval. Kdybych byl technický analfabet, byl bych z vylučování úplně vyloučen. Byl bych se na pódiu svíjel, což by ovšem na druhou stranu mohlo mému vystoupení dodat šťávu. V tom lepším případě, ovšem.

Druhý příklad jsem zažil včera večer. Účastnil jsem se jednoho z mnoha pravidelných setkání s kolegy z branže a o přestávce jsem se také rozhodl, že navštívím toaletu. Oproti minulému měsíci se však na vypínači vedle WC objevila zbrusu nová cedulka: "Světlo WC muži". Čelo se mi orosilo zmatením. Chtěl jsem totiž pouze světlo a WC? Nevěděl jsem, jestli mám vypínač zmáčknout jen do dvou třetin. Nevěděl jsem, jestli to pomůže. Bál jsem se, že se budeme ve větším počtu na toaletě tísnit, aniž bychom kvůli tomu dosáhli původně zamýšleného cíle.

Kdyby byl u vedlejších dveří vypínač s cedulkou "Světlo WC ženy", byl bych měl po problému.

Sdílet na...

| Více...