FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Vlasta Redl & Každý den jinak: Vyleteli okná

BMG, 2004, celkový čas 4:18.

Jestliže taková osobnost, jako Vlasta Redl, ohlásí příchod nového alba (mělo by vycházet v těchto dnech) singlem, byť jednopísničkovým, je logické, že jsem na něj byl zvědav na nejvyšší míru.

Z dvojstránkového obalu CD je možné vyčíst, že nahraná skladba je lidová z Terchovej v úpravě Vlasty Redla, s aranžmá KDJ. Z foteček členů kapely pak vyplývá, že Petra Šany Šanclová se už definitivně stala členem KDJ. Vyfocená je s mandolínou v ruce: právě ona tedy tvoří nepřetržitým tokem rychlých cinkavých triol nahoru-dolů osnovu písně, na které se od začátku do konce odehrává vše ostatní. Táhlé, citlivé, přesné tóny elektrické kytary, podporované klávesami, s jako vždy skvělým spodkem, který ve střední části "zasekne" a oživí stále stejně se valící hudební masu, až kdesi pod nebesy se vznášející ženský vokál. Hudba je upravena tak, aby hladivě připomínala nekonečný tok stále stejných vlnek: trochu z nich vyčnívá v posledním řádku strofy pouze Vlastova oblíbená lydická kvarta. Dynamicky je celá skladba předlouhé crescendo: umím si představit, že naživo v závěru "z beden skáčou repráky", jak by řekl klasik.

Ale co zpěv? Vždyť je to lidovka, ne? Inu? V první sloce je ještě 80 % slov rozumět, kdybych se víc snažil, třeba bych se i dozvěděl, kam "okná vyleteli". Ve druhé sloce je zpěv už tak zahuhlaný a naechovaný, že jde evidentně o atmosféru, ne o slova. V závěru se zpěv vrací ještě jednou - jako pocit obrovského sboru kdesi za kopci?

Co znamená tento přístup u Redla, který vždy kladl velký důraz na text a i při sebevětším instrumentálním bigbítu na srozumitelnost? Jedná se o jednotlivé vybočení z linie, osvěžující moment na ploše alba (písnička se poslouchá příjemně), nebo o předzvěst příklonu k world music bratřící se s popem, o válcování (zasloužené) cesty do světa? (Na Novém Zélandu nebo v Jihoafrické republice posluchače ze všeho nejmíň zajímá, kam vyleteli okná?) Vidím, že před tím jsem nebyl zvědav na nejvyšší míru. To jsem až teď.