23.10.2012 Svobodě (Tomáš Pohl) |
Zajímavosti | ||||||||||
O takový svobodě, jaká je v blázinci, se nezdálo ani socialistům, říká Švejk o svém pobytu v blázinci, kam byl po výroku soudních lékařů o naprostém kreténismu umístěn. Honza Žamboch má píseň, jejíž titul jsem si bez jeho souhlasu vypůjčil jako titulek článku. Text písně naprosto přesně vyjadřuje i mé pocity o svobodě v životě i o svobodě umělecké tvorby. Položme si otázku - jsou nějaké hranice svobody uměleckého projevu v systému znovu nastoleného kapitalismu, který přes všechny výhrady nemohu nazvat jinak než demokracií? V putinovském Rusku probíhal proces se třemi dívkami. V průběhu soudního řízení byly s pouty na rukou za neprůstřelným sklem, tak jak jsem to viděl při procesu s Adolfem Eichmanem. Nechci hodnotit píseň, kterou ty dívky v kostele spustily, a souhlasím s tím, že rušit kohokoli v kostele, ať je jakékoli víry, je neslušnost. V civilizované zemi by stačila pokuta, v zemi blízko pólu, kde obyvatelé přezdívají Putinovi „cholodilnik“ (chladnička), je možné cokoli. V zemi, kde vládne demokracie, vznikají strany legalizující krádež duševního vlastnictví s tvrzením, že duševní vlastnictví je přežitek, a chce se dodat, že zcela jistě buržoazní. V zemi, kde vládne demokracie, může skupina umělců vykonat v galerii na protest velkou tělesnou potřebu, jako způsob vyjádření nesouhlasu s ředitelem galerie, dočasně využité jako toaleta. V zemi, kde vládne demokracie, lze do písňového textu nasypat řadu výrazů z oblasti sexuální komunikace a ze skupiny slov, užívaných lidmi, trpícími koproralismem, neboli nutkavým užíváním vulgarit na veřejnosti. Není se co divit, lidstvo zhrublo a slovník z filmů Lynche nebo Tarantina se stává běžným výrazem, zrcadlícím společnost, v níž filmová díla vznikají. Jak dlouho trvalo, než v bigotní Velké Britanii či v USA povolili publikaci knihy Milenec lady Chatterleyové? Mravnostní cenzura byla na obou stranách železné opony, jen na té naší k ní přibyla i cenzura politická, počínaje stříháním dlouhých vlasů, zákazů vystoupení a publikace a ukládání filmů a jiných nosičů do pomyslných trezorů. Příliš rychle jsme si zvykli na svobodu umělecké tvorby a nějak dost dobře nevnímáme, že ve velké části světa tomu tak není. Hořící kniha, která se otře jen náznakem o cosi posvátného, karikatura v novinách či jakýkoli projev příčící se tomu, co je prohlášeno za nedotknutelné, vyvolává vraždy a terorismus. Mělo by nás to přesvědčit, že demokracie a svoboda projevu jsou vzácné a křehké nádoby. Otázkou je, zda bezesporu existující svoboda umělecké tvorby je u nás přesto něčím omezena či něčím omezena být má? Faktorem, který do jisté míry brání veřejné produkci, zejména v rozhlase či v televizi, jsou peníze. Převážná část médií u nás se řídí měšcem sledovanosti, což především u veřejnoprávních médií je v rozporu s jejich posláním. Zde lze namítnout, že jakýkoli projev, včetně uměleckého, může být šířen po internetu. Jistě, je tomu tak, ale vytvoření tzv. celebrity se neobejde bez televize, rozhlasu a bulvárních novin a časopisů, podle hesla mé nebožky babičky „co je v novinách, to je pravda“. Druhým faktorem, často diskutovaným, jsou hranice dané morálkou a především obranou demokracie proti diktatuře. Náš stát nemá druhý dodatek ústavy, jako je tomu v USA, ale i přesto by podle mého soudu měla být hranice, za kterou nelze jít. S touto hranicí se dost často potýkají soudy, které většinou rozhodnou nikoli aktuálně, ale se zpožděním. Jiná cesta ale není, protože úředně zakotvená předběžná cenzura byla paradoxně zrušená v roce 1968 a v této podobě nebyla nikdy obnovena. Cenzura v oficiální podobě existovala i v tak demokratické zemi, jakou byla Československá republika před II. světovou válkou. Karel Čapek v článku Případ s cenzurou z roku 1931 napsal: „jako cenzor bych byl odsouzen číst potištěný papír, který z devíti desetin za čtení nestojí.“ Dále Čapek říká: „Je těžko hájit veřejného zájmu, není-li si veřejnost jista, co její zájem opravdu jest. Je nevděčno potlačovat zlé, dělá-li se ve veřejném životě tak nepřesně rozdíl mezi dobrým a zlým, nedovede-li se rozeznávat mezi ctí a nectí, mezi pravdou a pomluvou mezi bojem a zákeřnictvím, nemá-li společnost nos pro to co je nízké, neslušné, zlovolné a korumpované, vládne-li beznadějný zmatek v rozlišování hodnoty a nehodnoty lidí, zásad a skutků.“ Svoboda je nádherná a není nad ni nic ve světě krásnějšího. Záleží jen na každém, jak s tou „courou“, jak ji nazval v písni Honza Žamboch, dokážeme žít.
Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
Copyright © 2024 FOLKtime - Vaše brána do světa folku. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...
Duben v táborské Univerzitě
Milý Spolektive, chválím tě, že své koncerty zapis...