Svobodný díky severu

25.02.2005 Svobodný díky severu (Kavče)

T.O. Jižanská vlajka oslavila výročí založení osady přehlídkovým pochodem z osadního campu do restaurace Na Vyhlídce, kde se mělo v oslavování pokračovat do vyčerpání oslavovacích sil. V čele pochodující jižanské armády jel marshall Macek na koni, přivlečeném do skal odněkud ze vsi, jel hrdě vzpřímen a s široce rozvinutou vlajkou Jihu. Mackova bledá tvář během jízdy zbledla ještě víc a ruka svírající žerď se lehce zachvívala, ale snad to bylo studeným větrem a ne hrozným tajemstvím, že sedí na koni poprvé.

Poblíž campu T.O. Severní západ (to je v tom skalním kaňonu, kde to nejvíc táhne, fouká-li vítr od severu) marshall Macek pevněji sevřel zástavu a vedl své jednotky vpřed, přímo přes plácek s ohništěm, kde tři ctitelé severního větru chystali typicky seveřanské jídlo, špagety a konzervu vepřového ve vlastní šťávě s dávno prošlou zárukou. Jižanské formace se přes camp převalily s dusotem a řevem "náš domov, ten je na Jihu a ty to holka víš", provázeny jásajícími hordami spřátelených trampů, těšících se na další oslavy v restauraci Na Vyhlídce.

Když jižanská armáda oddusala z campu a trampský řev ztichl v koutech kaňonu, šerif T.O. Severní západ stál, hleděl za mizející vlajkou a se lžíce, kterou předtím míchal v kotlíku, těžce stékaly do mechu kapky sádla.

"Mají koně," řekl po chvíli, "mají koně, a tak si pochodujou."

Šerif odložil lžíci a místo jídla nasadil výraz statečně trpícího westmana. Osadníci Klacek a Bíba tiše přežvykovali prošlozárukový oběd a aby je nepřešla chuť, vyhýbali se pohledu na šerifa. Zatrpklostatečný výraz dobře znali. Aby mu unikali, trpělivě snášeli šerifem vyhlášenou krutou osadní prohibici, protialkoholovou a protikuřáckou. Utrpení prohibice jim občas ulehčovali soucitní kamarádi, kteří jim do nevábných hospodských chodbiček tajně nosili alkohol z výčepu, takovou rychlovku schovanou přes šerifovýma slídivýma očima. Bíba někdy kouříval jednu společnou s kumpánem z T.O. Kamarádi Dračích skal v restauraci Na Vyhlídce, a když byl šerifem nečekaně přistižen, zahnal nastupující zatrpklostatečný výraz pohotovou výmluvou, že si jen připomíná jak vypadá osadní nepřítel, aby se mu mohl lépe bránit.

Po přehlídce s koněm šerif obohatil zatrpklý výraz o zaryté mlčení, kombinované chvěním ušních boltců. Tak to vydržel až do půlnoci, kdy šli spát za zvuků vzdálené mohutné oslavy, a ještě než usnul, nakázal ze spacáku osadníkům:

"Musíme mít něco, co jejich slávu překoná. Třeba dva koně. Nespěte a myslete, seveřani!"

Seveřani rychle usnuli. Ale Klacek, na něhož zapůsobila novinka s hýbacíma ušima, poslechl šerifovu výzvu a jednoho krásného pátečního večera přivedl na camp opravdového černocha. Šerif se strašlivě vyděsil, když na něj ze tmy zasvítily bělostné zuby a kolem ohniště proplulo světlé tričko bez příslušného těla.

"On není potmě vidět," zasáhl Klacek. "Má hrozný španělský jméno, tak mu na dílně dali přezdívku Hrdlo Flašky Vražený Hluboko Do Krku. Vedle v montáži mu říkají Rytíř Žumbera. Česky umí jen maňána a šroubovák."

"Maňaná!" zajásal černoch a vrhl se na Klackův žracák. "Maš šroubovak?"

Nářadí nepotřeboval k práci, ale na otvírání lahví, kterými byl žracák přecpán, až se přezky ohýbaly.

"Musel jsem ty litry rumu vzít s sebou, bez rumu by Hrdlo Flašky nepřežil. Asi mu to připomíná rodný ostrov," omlouval černochovo chování Klacek. "A bude hodně kouřit, na to je taky zvyklej z domova. Považ, šerife," rychle pokračoval Klacek, když se šerif chytil za hlavu a volal: přivedl mi na camp alkoholika, kuřáka a ještě k tomu Kubánce! "považ, šerife, sehnat koně je snadné, ale osvobozeného otroka, opravdického černého otroka, budeme mít jen my!"

Šerif pochopil a rozzářil se. A obřadně po trampsku přivítal osadního otroka na campu. Bíba se chopil Klackova přeplněného žracáku a požádal šerifa, aby pro dnešní noc zrušil prohibici, nebo to nevydrží a jednoduše se na ni vykašle.

Nastala zvláštní svítivá noc. Na proužku oblohy nad kaňonem zářily hvězdy, které Bíba kdysi v návalu romantiky pojmenoval Souhvězdí Startky, a uzavřené skalní stěny osvětloval nezvykle vysoký a plápolavý oheň. Při každém závanu větru vystupovaly ze tmy světýlka dubového listí z blízkých stromů, s nimi koketovaly oblejší odlesky lahví, putujících z ruky do ruky (kromě šerifa, ovšem) a jako světlušky žhavě blikaly cigarety. Do toho všeho svítil šerifův obličej, rozpálený nadějí na slavné vítězství. Chvílemi obličej mizel, to když se šerif ovíval snítkou akátu, aby odehnal pach rumu a cigaret.

Brzy se vysvětlila záhada, proč si osadní černoch nepřinesl teplejší oblečení a spacák. Spacák nepotřeboval, protože prostě nešel spát, a teplé oblečení mu nahradilo vnitřní rumové vytápění, tak vydatné, že se za svítání navzdory chladným podmínkám seveřanského campu začal potit.

Šerif rozhodl, že osadní černoch nebude jen otrokem vysvobozeným z útlaku jižanských plantážníků, ale především otrokem vyrvaným z okovů nezdravé konzumace alkoholu a nikotinu. Alespoň před okolním trampstvem. Byl sestaven válečný plán:

Kavče jako porotce na Trapsavci

osadníci půjdou do restaurace Na Vyhlídce a usadí se jakoby nic. Potom vstoupí Hrdlo Flašky. Poplácá šerifa po zádech, hlasitě zvolá "Oh, ovocenka být dobrý!" a chladnokrevně, před zraky zdrcených jižanů, vypije podanou sklenici limonády. Morální vítězství Severu tím bude dokonáno a jižani pokořeni. Šerif byl plánem nadšen.

Osadníci pomocí slov šroubovák a maňána vysvětlili svému černochovi co je to ovocenka a jak se to používá, a Bíba (který si kdysi na učňáku přečetl dvě lekce z Angličtiny pro samouky) mu fixem napsal na tričko I THANK NORTH FOR FREEDOM, aby nikdo nebyl na pochybách o co jde.

V určený čas T.O. Severní západ slavnostně usedla v restauraci Na Vyhlídce. Přeplněná místnost vřela po trampsku, jižané okupovali ten velký rohový stůl. Jak bylo domluveno, po chvíli se na prahu objevil opravdový černoch a odhodlaně vešel dovnitř. Všechno ztichlo a zíralo na jeho karibský zjev. Hrdlo Flašky zadumaně poměřil tři chudičké sklínky s ovocnou šťávou na stole seveřanů, kteří mu dávali tajná znamení a šerif polohlasem napovídal: Ovocenka! Ovocenka být dobrý!, a stoly jižanů obležené půllitry a popelníky, zdobené loužičkami pivní pěny, účtenkami a barevnými tácky, a pokročil k udivenému marshallovi Mackovi. Poplácal ho po rameni, zvolal: "Oh, maňaná být dobrý!" a usedl do jižanského kruhu. Jižani zavyli jako smečka prérijních kojotů.

"My máme votroka! Černýho plantážnickýho votroka!" jásal jižanský generál Trychtýř, který později přinesl z WC řetízek od splachovadla a zavěsil ho černochovi za ucho na znamení poroby. Načež mu obrátili tričko naruby a napsali na něj SOUTH IS THE BEST, aby nikdo nebyl na pochybách.

Šerif T.O. Severní západ odešel po morální prohře z restaurace a tvářil se tak strašlivě, že Klacek raději zapadl do lesa a zbytek vandru se neukázal. Ale Hrdlo Flašky byl charakter. Jakmile uplynul pracovní týden a nastal páteční večer, dostavil se na seveřanský camp s odřenou aktovkou plnou pití.

"Maňaná," omlouval se kamenné tváři šerifa, "maš šroubovak?"

"Nic, žádnej chlast!" rozkřikl se šerif a popadl sekeru.

Černoch ji s povděkem převzal, otevřel s ní první láhev a spokojeně popíjel, zatímco členové T.O. Severní západ stáli opodál a řvali na sebe. Ale tentokrát šerif prohibici uhájil.

Plná aktovka alkoholu je pro jednoho přece jen moc, a tak k ránu skončili s černochem v okresní nemocnici. Když tam zdravotní odborníci Hrdlo Flašky vzkřísili, sáhl ošetřující lékař po telefonu.

"Teď nás práskne Fidelovi!" vyděsil se šerif.

Zbytečné obavy, byla jen přivolána uklízečka, aby ambulanci vyvětrala z rumové vůně. Potom sestřičky odváděly Hrdlo Flašky na pokoj. Ten otočil svou kudrnatou hlavu na tři pobledlé kamarády a hezkou čistou češtinou řekl:

"Vedou, prosím, tyto dveře do montážní haly?"

"Ale jo," odpověděla rázná sestřička, "tady se každou chvíli někdo smontuje."

A postrčila černocha dovnitř.

V nemocnici zůstal Hrdlo Flašky déle, než se čekalo. Omotal si totiž splachovací řetízek kolem krku a vykoledoval si tak pozorování na psychiatrii. Ale když ho pustili, oddaně běžel za kamarády do skal. A tehdy vzešla opravdová naděje na slavné vítězství Severu.

Na nádraží, když se čekalo na vlak a nástupištěm se poflakovaly davy trampů, postavil se osadní černoch do kolejiště, vedle Bíba s kytarou, společně vyřvávali "černý muž pod bičem otrokáře žil", a Hrdlo Flašky měl na sobě tričko se správnou stranou I THANK NORTH FOR FREEDOM. Šťastný šerif přijímal ovace trampských hodnostářů, kteří zastupujíce své osady spontánně uznávali sílu prohibičních myšlenek, jež dokázaly zlomit, přesvědčit a přivést na nealkoholně nekuřáckou seveřanskou cestu takovou osobnost, jakou je Hrdlo Flašky Vražený Hluboko Do Krku.

Jenom kamarád Klacek se netěšil z vítězství své osady. Krčil se za stánkem s občerstvením a klepal se strachy co bude, až se na nádraží objeví T.O. Jižanská vlajka. Dobře tušil, že svobodný osadní černoch má pod tričkem schovaný splachovací řetízek a jen čeká na příchod jižanů, aby si ho na znamení poroby pověsil na ucho a šel s nimi na pivo do nádražní restaurace.

Sdílet na...

| Více...