FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Vlastimil Třešňák, muž devatera řemesel a známý pětibojař (zpěvák, textař, malíř, spisovatel a fotograf), nadělil svým fanouškům dárek nečekaný - první z cyklu Konopných pohádek. Neodehrávají se za devatero řekami a devatero horami, nýbrž v pražských Hlubočepích a jejich okolí. Nejde o princeznu, draka či království, něčím tak obyčejným a obehraným by známý bard rozhodně nezdržoval! Jeho pohádky patří k těm netradičním, děj vlastně není podstatný, paleta postav je více než pestrá, pochopit souvislosti se vám zcela jistě nepodaří. Autorova fantazie je bezbřehá a vábí čtenáře do děje, za chvíli však odbočí jinam, pokochá se příběhem, místem, situací, aby pokračovala úplně jinde a ve zcela jiných souvislostech. Postavy přicházejí na scénu, jak je autor přivolá, laskavě nakopne nebo naopak obalí dehtem a peřím, a uvolní místo dalším, ať již pro děj potřebným či nikoli. Rodiče mohou občas tápat, nechytat se, nebo naopak podlehnou pábení natolik, že budou žít příběhem zapomenuvše, co bylo na předchozí straně, dětská mysl - není omezeno věkem - bude nadšena. Na závěr snad jen důležité upozornění - jak se říká v dnešních pověstech a bájích, pokud by cokoli komukoli něco nebo někoho připomnělo, je to jen a pouze jeho problém! Všechny osoby a příběhy jsou do puntíku vymyšlené. Takže tedy: Bylo, nebylo…

Ukázka:

Kapitola LVII | ACH, TI DISIDENTI!
To už ale novomanželé proplouvali vlnobitím u Národního divadla a kavárny Slavie, kormidlo zlobilo.
„Jsou vás plný noviny, hraboši!“ Ze Zlaté kapličky vyběhla matka vlasti Kuráž s ochrankou a mávala Rudým právem nad hlavou. „Národ sobě, gratulujeme!“
„Děkujeme!“ poděkovali Luboš a Boženka z paluby. „Co furt děláte, Vlasťo?“
„Dělám doma bytové divadlo, ve špajzu! Václav Havel mi samizdatem píše novou roli!“ křikla matka Kuráž a vběhla do protější slávistické kavárny. „Píše mi Babku Kuráž!“
* * *
„I my vám gratulujeme, hraboši!“ z okna kavárny kynuli lepič muchláží Jiří Kolář a vydavatel samizdatů Václav Havel s pytlem na rameni. „Grratulujeme jménem Charty 77 a osum!“
„Ach, vy disidenti!“ zamávali i hraboši. „A co furt děláte?“
„Tvoříme, stříháme, lepíme!“ Jiří Kolář měl od svých muchláží a koláží umatlané prsty, přilepily se mu na ně čtyři kulinářské básně Václava Havla. „Cifix!“
„Cifix!“ zaklel i V. Havel a pohodil si pytlem. „Kam s ním?“
„Nevím, jsem od toho lepidla celej zaslanej!“ vysvětlil J. Kolář, i jazyk se mu lepil na patro. „Celej zaslanej!“
„Chci samizdatem knižně vydat sbírrku básní Recepty Olze!“ ráčkoval kornoutkem dlaní V. Havel a pytlem sekl o podlahu. „Recepty Olze a pak nějakýho Tigrrida!“
„Toho znám!“ volal Luboš, byl od dětství sečtělý. „Toho jsem četl!“
„A já chci z Kříže u potoka vystříhat, zmuchlat a slepit kolektivní Anonymně zaslaný bianco dopis!“ prozradil na sebe i ulepený Jiří Kolář. „Dopis pak anonymně a nevyplaceně zašlu na nějaké ministerstvo. Ještě nevím, jak ho nazvu.“
„Ten jsem taky už četl!“ zamával Luboš naposledy…

---

Kniha je od prosince k dostání v běžné distribuci za doporučenou cenu 290 Kč.

Více informací:
www.galen.cz
www.olivovniky.cz
www.tresnak.cz