Neznáte-li dosud P.R.D.I. (název je odvozen z počátečních písmen křestních jmen členů souboru) a chcete-li přiblížení k jiné skupině, vězte, že to není možné. Muzikanti kapely ve svých různých hudebních obdobích včetně toho probíhajícího, se podíleli a podílejí na velmi různorodých hudebních projektech. Jejich zkušenosti a celková vyhranost se úspěšně podepsala na zvuku jejich druhé desky Wapi Gigi, který ač inspiraci nasává z mnoha žánrů, přesto je typicky svůj. Kapela má hutný a vyvážený zvuk. Oproti živým koncertům, kde do popředí vystupuje kromě kapelníka Romana Pokorného i výborný sólový hráč na elektrickou kytaru Michal Růžena Chroňák, na desce je jasně slyšitelné naprosté podřízení se celé kapele. Navíc písničky jsou tu podbarveny i dívčími hlasy.
Spíš k folku než jinam míří texty, lépe řečeno zhudebněné básničky Jiřího Žáčka (co by se jim dalo vytknout?), texty Romana Pokorného se zase blíží textům rockovým, když vynechám sladce popové "Málo mám" (jistě by po této písni mohla sáhnout řada našich rádií) a pestrou paletu doplňuje i lehká ironie a humor. Pravda je, že v "Sedím u mísy" přechází v těžší kalibr a dovedl bych si desku představit i bez tohoto drsného příběhu ze života, u kterého by slabší povahy mohly mít potíže. Zato na koncertech by mi tato písnička určitě chyběla. I tak těžká témata, jako sebevrah nebo deprese, dokáže skupina pojmout tak, že po poslechu ve vás uvízne malý střípek životního otazníku, ale přesto nemáte chuť se jít pověsit či spolykat prášky.
Krásný nadhled kapela předvádí ve své úpravě známé "Zátoky". Barvitě popisuje těžký osud muzikantů, kteří se nedrží jedné jediné své, za všech okolností správné, žánrové škatule a kteří se neberou příliš vážně (jak P.R.D.I. sami o sobě pravdivě tvrdí) a muzika je prostě baví bez ohledu na konzervativnost řádky posluchačů. A to nakonec považuji za největší přínos skupiny, i když ortodoxně vymezené (záměrně se mi nechce použít ostrého výrazu "omezené") vyznavače folku, trampáren, blues, rocku, beatu a všech možných dalších žánrů, jejichž vliv ve zvuku skupiny objevíte, asi nepotěší. Zato příznivce žánru hudby "dobré" právě naopak. A věřím, že je nás víc.
Deska se narodila za dobré spolupráce se zvukařem a režisérem celého projektu Jirkou Maškem v jeho studiu Good day records a vydal ji ADC systems. Jelikož nechci doporučovat zajíce v pytli, není nic jednoduššího než na internetu otevřít stránky www.prdi.cz a ve formátu mp3 si poslechnout ukázky písniček z desky. A kromě toho kapelu najdete v Praze pravidelně na třech tradičních místech - v hospodě Na Slamníku (kde se pořádají koncerty) nebo v klubech Kain a Mlejn.
P.R.D.I. Roman Pokorný - akustická kytara, zpěv Michal "Růžena" Chroňák - elektrická kytara Pavel Geisler - bicí, zpěv Daniel Brož - elektrické housle Ivan Exner - basa Ivo Horňáček - akustická kytara, zpěv a hosté
Písničky: Moje sladká, Mám tě rád, Wapi gigi, Hořká můza, Pět let, Deprese, Málo mám, Sedím u mísy, To se někdy stává, Oblázek, Tma beze snů, Zátoka. Sdílet na...
|
Koncert kapely Fo3 v Balbínce
Jirka Kyncl nám napsal: Tak mi haxna po pádu z kol...
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...