FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Hledání vítěze 56. ročníku Porty pokračovalo na Jihomoravském oblastní kole, které se uskutečnilo 30. dubna v brněnském Café Práh. Pořadatelé opět zaznamenali obrovský zájem ze strany soutěžících a počet účinkujících byl zastaven na čísle 18. Pro porotu to znamenalo absolvovat několik hodin poslechu živé hudby a vybrat z ní to nejlepší. Tady je stručný report akce, který se věnuje některým z účinkujících.

Lucie Urbancová & kapela
Nejpočetnější skupina, která v rámci soutěže vystoupila a hned na začátek to byl zážitek. Přesah do jiných žánrů a snad poprvé v soutěži vystoupil jako doprovod smyčcový kvartet. Vystupovali spolu veřejně poprvé, ale určitě by se vyplatilo projekt rozvíjet. Lucie Urbancová je jako zpěvačka velmi technicky schopná s vytříbeným frázováním a příjemnou barvou hlasu. Pochvalu zaslouží i doprovodné zpěvačky a uvolnění instrumentalisté. Poslední píseň vystoupení Adresát, by rozhodně svým popovým feelingem neudělala ostudu v českém radiovém éteru.

Petr K pavouk
Muzikant vystupující pod pseudonymem Petr K pavouk o sobě uvádí, že se cítí spíše výtvarníkem, ale rád píše a skládá. Introvertní písničkář plně soustředěný na svoji kytarovou hru. Druhá píseň byla úmyslná parodie na píseň Stánky a je pravda, že zpívání s vietnamským přízvukem se trochu míjí s mým stylem humoru, ale na závěr předvedl Petr K pavouk vážnou polohu své tvorby. Samozřejmě chce to příště trochu vychytat hru na kytaru, doladit nástroj a třeba neměnit kapodastr během písně s doprovodným komentářem, ale celkově to bylo milé a velmi lidské vystoupení.

THE(y) WANTED
Skupina hrající svižné country píše na svých stránkách: „Tvorba je ovlivněna dlouhými večery strávenými pozorováním západů slunce, brouzdáním se v průzračné vodě horských bystřin a napínavými příběhy vyslechnutými u praskajícího ohně.“ Stylově vyhraněná kapela s dobrým zemitým zvukem. Energický rock&roll je v jejich tvorbě přítomen s plnou parádou. Texty spíše doplněk, ale na stylových festivalech by opravdu zazářili (např. Starý dobrý western atd.) a roztančili publikum. Poslední píseň Chata u Svitavy snadno zapamatovatelná a zpěvná. Ženy v puntíkovaných šatech a muži s klobouky hluboko do čela, prostě hraní z radosti.

pan Doucha & Do ucha band
Petr Štýbl poprvé vystoupil pod pseudonymem pan Doucha v roce 2015. Ke hře na kytaru a mandolínu používá looper, který si prý doma pouští do sluchátek, proto mu začal říkat Do ucha band. Podle něj si pak zvolil jméno pan Doucha. Na začátek popřál porotě co nejmenší porotní bolesti, což potěšilo a svoji foukací harmoniku označil za tahací, protože ji všude s sebou tahá. Zdařilý instrumentální výkon a neskutečně rychlé střídání nástrojů během písně. Looper prostě šetří cestovní náklady na koncerty za skupinu, ale mám prostě rád, když vidím na sebe reagující muzikanty. Nicméně Petrovo hraní zaslouží velký obdiv. Osobně bych byl fyzicky unavený jen po první písni. Texty jsou spíše hříčky ve stylu Karla Plíhala, ale celé to funguje dobře dohromady jako energická nálož.

Alfasrnec
Kapela hraje ve složení Víťa Sykoj Sykáček (sólová kytara, banjo, zpěv), Michal Mahal Koždoň (kytara, zpěv) a Standa Münster (basová kytara, doprovodný zpěv). Momentálně celý duben bojují o přízeň posluchačů v soutěží Talent Country rádia. Bylo poznat, že kapela je vyhraná a sezpívaná. Určitě by na Portě posluchače potěšila. Kombinace tradiční hudby a témat lehce v žánru nečekaných (píseň Metrosexuál či Paranoik), nicméně s notnou dávkou humoru, který nemusí být pro každého. Poslední píseň Egon Styk už možná zbytečně textově tlačila na pilu. Rýmy spíš čekané, ale název kapely zvolen opravdu stylově.

Jamtour
Folkrocková skupina vznikla v roce 2006. V roce 2017 se kapela Jamtour dostala do národního kola Porty v Řevnicích u Prahy a do finále Moravského vrabce v Karviné. V roce 2018 vydali autorské album pod jednoduchým názvem Jamtour. Z kapely v první písni Vážná známost sálala radost ze společného hraní. Druhá byla vážná Modlitba, která byla procítěně zazpívaná. Třetí zase v odlehčenějším rytmu Po stý a zase na novo. Dramaturgicky se tedy podařilo dobře představit kapelu ve všech polohách, což je v takovém krátkém časovém soutěžním úseku někdy těžké.

VoHuBa
Pětičlenná kapela VoHuBa ve věkovém rozmezí 11 - 16 let, která funguje od roku 2018. Za tu krátkou dobu bodovala v řadě hudebních soutěží pro děti (např. 1. místo na Bráně 2020, 1. místo na Dětské Portě 2021, 1. místo na Jizerské notě 2020, 1. místo na Olešnickém kvítku atd.) Mají v repertoáru zatím pět autorských písniček. Vokální hudební banda – to je rozklíčovaný název skupiny. Píseň Majový déšť představili jako píseň o tom, že se trochu při vystoupení stydí a poslední byla věnovaná jejich maminkám. Je vidět pilná práce s vokály i dobré instrumentální výkony. Kvalitě jejich vystoupení vůbec nevadil nízký věk účinkujících. Držím palce, ať se podaří udržet kapelu i do budoucna a překročit s ní práh dospělosti, protože základ je položen velmi dobře.

Kolibříkův úlet
Původně duo (2017), které se pak se rozrostlo do celé kapelní krásy v roce 2020. Přes personální změny se usadili až do této sestavy: Barbora Rybníčková (irské píšťaly, flétny, akordeon, zpěv), Viktor Kolibřík Sapák (kytary, zpěv), Barbora Doležalová (baskytara, zpěv) a Lukáš Čech (bicí a perkuse). Sami se označují za pionýra v žánru TraumaFolk, ale já bych je spíš zařadil do atmosférického folku (pokud takové dělení vůbec existuje). Jako Kosmonaut jsem se těšil na jejich píseň Vesmírný opravář a rozhodně jsem nebyl zklamaný. Hravost textu i melancholičnost hudby mě oslovila. Za zmínku určitě stojí hladivý zpěv Barbory Rybníčkové, který měla možnost rozvinout i gradovat ho v druhé písni Tvář. Energické rozloučení obstaral hravá píseň Rub a líc. Určitě se dá ještě rozvinout práce v doprovodných vokálech, ale celek fungoval velmi dobře a na závěr roztleskali celý sál, který se po pauze opět zaplnil. Všechny písně složil a texty napsal, Viktor Kolibřík Sapák.

R.O.M.A.N
Roman Studený alias R.O.M.A.N hrál s rockovými kapelami. S vlastní tvorbou začal sám vystupovat od roku 2021. Na projevu byla rocková minulost jasně rozpoznatelná – nakřáplý hlas, vyhraná kytara i pohyb při hře. Bravurně zvládnutá hra na akustickou kytaru a efektivně využitý looper. Kytara zněla a hrála neskutečně. Do té doby rozhodně nejlepší instrumentalista soutěže. Jako textař si musím více všímat slov, které lehce inklinovaly ke klišé (píseň Klíč k duši toulavé). Na závěr oproti plánu zařadil Wicked Game od Chrisse Isaaka, které jeho podání slušelo, i když signifikantní falzet této písně by potřeboval trochu dotrénovat, ale je to pochopitelně velmi obtížná věc, to musím uznat.

Václav Kocur
Václav Kocur jako PravaK o své tvorbě píše: „Písně tahané z hloubky. Z vaku vzpomínek uložených, ale zapomenutých. Z úložiště vzpomínek vlastních i nevlastních. PravaK - písně především české, často německé a trochu i anglické.“ Tentokrát vystoupil v duu se sehraným kytaristou a jen pod svým jménem. Zpěv lehce s ledabylou intonací, ale to mohl být i záměr, protože podobně zní třeba Tomáš Klus. Druhá jejich píseň byla zároveň první píseň v němčině, která v soutěži zazněla. Následovalo Václavovo mluvené poselství o tom, že nikdy není pozdě zaklepat a rozloučili se písní o odloučeném vztahu.

Hudlaři
Skupina hrající autorskou tvorbu v žánru country & folk s trochou swingu. Druhá nejpočetnější skupina soutěže (sedm členů), která předvedla klasický set a je vidět, že za ty roky jsou opravdu sehraní a je jim spolu dobře.

Dr.Hyenik
Účinkující se na svém webu představuje těmito slovy: „Multikytarista na experimentální cestě k netradičním zvukovým a stylovým souvislostem za pomoci všemožných nástrojů, technik i obskurních pomůcek.“ Zručný kytarista, který pomocí krabiček ovládl zvuk svého nástroje. Další muzikant, který hovoří jen prostřednictvím své hudby a dokáže promlouvat velmi přesvědčivě. Po autorských skladbách zařadil na závěr píseň The Hunt od Tommy Emmanuela.

VeHiBa
Kapela hraje ve složení Veronika Bartošová (akustická kytara, zpěv), Aleš Vosáhlo (akustická kytara, elektrická kytara), Martin Švéda (baskytara) a Radim Dačev (cajon, perkuse). Svérázná zpěvačka se snadno zapamatovatelným vyzpívaným hlasem a obklopená výbornými muzikanty. Kromě vlastních koncertů také skupina doprovází i některá představení v Divadla Bolka Polívky (např. Re: Kabaret). Moje očekávání naplnili a byl to hudební zážitek. Veroničin hlas je vybroušený klenot podpořen její nezdolnou energií.

Kat&Combo
Zpěvačka, skladatelka, textařka a kytaristka. Tak se definuje Kateřina Mrázková, která se skrývá pod zkratkou Kat. Její vystoupení doprovodilo Combo ve složení: Radek Krčál (akordeon) a Martin Kostohryz (baskytara). V Café Práh není nováčkem, protože už vystupovala v rámci pořadu Café open mic. Kateřina do toho jde naplno a svojí energií kapelu táhne.

Laky Mari
Skupina, kterou tvoří zpěvačka i autorka, Mari (Mari Křížová) a kytarista Luky/Laky (Lukáš Krupička). Přezdívky odtajňují původ názvu kapely. Jejich vystoupení doprovodili ještě Martin Hons (el. baskytara) a Matouš Benda (cajon, bonga, perkuse). Aktuálně připravují svoji debutovou desku Lapidárium, na kterou sbírají podporu na hithitu a chystají vydaní na flashce. Album pokřtí 11. 6. 2022 v Ampulce, v rodném městě dua, Třebíči. Mari je zpěvačka s výrazným hlasem a umí s ním dobře pracovat.

Filip Mirus
Filip Mirus je slovenský hudebník žijící v Brně, který skládá písničky na texty básníka Stanislava Kalevského. V minulosti byl členem několika kapel, ale momentálně vystupuje převážně sólo. Jeho písně jsou žánrově na pomezí rocku a folku. Filip má charismatický hlas, minimalistický projev a zajímavé texty.

Anežka & SiVíband
Poslední vystupující zahrála v triu. Anežka Hrušková disponuje hladivě příjemným hlasem. Vystoupila v doprovodu kytaristy Víti.

A jak to dopadlo...

VÝSLEDKY:

1. místo a postup do finále – VeHiBa
2. místo a postup do semifinále – R.O.M.A.N
3. Kolibříkův úlet (Divoká karta)

Mimořádné ocenění za aranžmá skladeb – Lucie Urbancová & kapela

Uveřejněno v ePortýru.