FOLKtime - Vaše brána do světa folku

14.-15.5. Horka nad Moravou, 5. ročník country festivalu na místním sokolském hřišti, vstupné sobota: 100 Kč. Zažila jsem jen sobotní dění a bylo to napínavé po všech stránkách. Počasí sice chvílemi hrozilo, ale nakonec udrželo bezdešťové skóre až do nočních hodin. To však nebyl jediný důvod, proč pořadatelé obraceli oči k nebi. Ale popořádku.

V poledne zahájil Country expres – Olomouc, po nich následovali My ze Šumperka. Klasické country kapely s obvyklým repertoárem, takových byla ten den valná většina, takže jsme se oblíbených hitů žánru dočkali postupně ve více verzích. Hudba příjemná a vzhledem k přítomnosti tanečníků naprosto amatérských i skoro profesionálních velmi dobře využitelná k nácviku country tanců. Příjemnou změnu přinesla ostravská kapela I.C.Q. , vzhledem k okolnostem jediná folková v celém odpoledni. Místní ke svému velkému úžasu předvedli, že i na folkové písničky se dá tančit line dance. Pravdou je, že parket se nevyprázdnil za celé odpoledne, mně osobně trochu zaskočil pokus zatančit Zuzanu na 500 mil.

Přestavby mezi jednotlivými vystoupeními vyplňovaly ukázky taneční skupiny Old country dance ze Šumperka a orientální tribal fusion dance v provedení Lucily a Yasmin, takže pořád bylo na co se dívat, nuda nehrozila.

Podle programu zahráli ještě Kamarádi z Loštic a poté vypukla improvizační vlna: Namísto avizované místní Alibaby, které onemocněl kapelník, vystoupili Fiddle-Dedee z Prostějova. Z Přerova náhradou za Freďáky přijely Letokruhy. Za Hot Jazz Šůtrs zaskočil Akvarel z Olomouce. Programové změny na poslední chvíli organizátorům jistě přidaly nejednu vrásku a klobouk dolů (budu si muset nějaký koupit), že to zvládli bez prostojů a skluzů. Trochu jsem litovala, že jsem se nedočkala ani avizovaného bubenického souboru Grupa 96 z Břidličné, kterému se cestou pokazilo auto, takže díru v programu narychlo ještě jednou zaplňovali Fiddle-Dedee. Alespoň trampskou sekci reprezentující Brzdaři zas navrátili festival k původnímu programu. Kamarádka se už s obavami ptala, jestli budou Nezmaři.

Ti však bez problémů dorazili v plném počtu i s Miki Ryvolou, a přestože už měli ten den jedno vystoupení za sebou, půldruhé hodiny zněly naplno staré i nové písničky. I netančící, doteď sedící diváci, se konečně zvedli z laviček a nahrnuli do půlkruhu pod pódium, kde si rádi s Šárkou, Tondou, Zajdou a Jimem zazpívali klasiky jako Co tě nezabije, možná tě posílí, Ráno bylo stejný, Bodláky ... no, však to znáte. A když vyšel na jeviště Miki, ani půlkruh se neudržel, dav se namačkal málem až na pódium.

Společně jsme se prozpívali až k největším závěrečným hitům jako Osamělé město či Co zbejvá a v přídavku “neočekávaně” zazněla i “naprostá novinka” Bedna od whisky.

Večer zakončoval country bálem BÝ-BR Olomouc, kousek vedle se rozhořel oheň – ale jestli se u něj do rána zpívalo, už vám říct nemohu, musela jsem do hajan.

Co se občerstvení týče, ceny velmi přijatelné, s množstvím občas trochu slabší, pečené ryby došly už v půl třetí a na bramborák stála dlouhá fronta, ale jinak spokojenost, výběr sice festivalový, ale pestřejší, nějaký ten gulášek, smažené tvarůžky a též specialitky z grilu.

Zhodnocení: atmosféra skvělá, pořadatelé opravdu dělali, co mohli, vybavenost hřiště výborná (na Zahradě si nechte zdát o vykachlíkovaných záchodcích), diváci se skvěle bavili.

Fotogalerii z této akce od autorky článku si můžete prohlédnout zde.

K této akci, konané 29.5. na sokolském hřišti v Opavě – Kateřinkách, mnoho nemám, povedlo se mi po pracovní sobotě zahlédnout 2,5 kapely. Dala by se jistě nazvat nejutajenějším z jmenovaných festiválků, alespoň na netu se dopátrat informací bylo poměrně složité a jak vyprávěla kamarádka, poptávala se vícero místních známých a nikdo nic nevěděl. Přesto se nějací diváci dostavili, lavičky a stolky nezely zcela prázdnotou.

V době mého příjezdu hrálo místní Country S.R.O., po nich následoval Kelt Grass Band – těleso početné (8 lidí), s elánem hrající keltskou a příbuznou muziku. Já jsem pouze nadšený laik, žádný muzikantský odborník, hodnotím vždy spíš celkový dojem a energii, která z kapely k divákům proudí, takže mně se tito lidičkové líbili, ovšem pár kamarádů se sluchem občas mělo nějaké připomínky k nerytmické rytmické sekci či podobně - ale to se doladí, muzika je to hezká a skočná. V zákulisí si následující kapela také se zájmem poslechla, jak hrajou Tymián v původním znění bez titulků.

Ano, hlavními hosty večera byli Žalman a Spol – zajímavé, že opaváci je pořád vedou jako kapelu pražskou, ale koneckonců, zvukař je pražák, tedy proč ne? Počas přestavby pódia se diváci mohli pobavit ukázkami práce s bičem. Poté už Žalmani postupně nalákali diváky blíž k pódiu ke společnému zpívání. Místní uspořádání bylo totiž trochu nekoncertní, lavičky a stolky po obvodu sestaveny do čtverce, pódium na jedné hraně a zvukařský pult vpředu před diváky. Nakonec se poměry změnily, Sbohem lásko už z davu znělo před zvukařem. Jelikož hřiště se nachází v obydlené oblasti, muselo být vše směřováno k zakončení před desátou hodinou. Za tu krátkou dobu jsem se o jídlo moc nestarala, ale povolební gulášek měli. Shrnutí vynechám, nemůžu hodnotit celek, jelikož jsem viděla asi třetinu.

---

Závěrem můj skromný dojem: rozhodně bych ocenila snahu všech pořadatelů i v dnešních pořád omílaných krizových dobách nerezignovat na kulturu. Prototyp místních akcí s možností představit domácí kapely lidem, které přiláká hlavní hvězda programu, často nabídne opravdu příjemně strávené odpoledne a večer. Cena těch venkovních “domáckých” festiválků je díky sponzorům kolikrát výrazně nižší, než samostatné vystoupení pozvaného hvězdného tělesa a lidé mají možnost seznámit se s kapelami, na které by se samostatně podívat nešli, takže jen tak dál! Pokud bych chtěla vůbec hodnotit atmosféru, prostředí, vybavenost, z jmenovaných by u mne zvítězily Horecké struny.