FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Až nás smrt rozdělí

Až koně odletí
do noci, do zahrad Jericha,
až naše objetí
proplyne do ticha,
až ústa tvá budou uzamčená,
jako bych líbal jednu z trojských bran:
budu jen pária beze jména,
už neopíjen a nemilován.

Až dozní výstřely
z karabin v ulicích nad námi,
až nás smrt rozdělí
modrými vodami,
až dovoní sklenky po kořalce
i polštář po kartářce Markétě:
pak bude po písni, po válce,
po lásce, bude po světě.

Kapela ve složení Luboš Malina (banjo, klarinet, low whistle), Luboš Novotný (dobro), Emil Formánek (kytara, mandolína), Petr Surý (elektrický kontrabas) a Josef Malina (housle) měla neuvěřitelný drive, publikum ani nedýchalo a každou píseň odměnilo bouřlivým potleskem. Ačkoli jsem bývala zvyklá na Druhou Trávu s bicími, samotný fakt, že je neslyším, jsem zaznamenala až zhruba v polovině koncertu - tak plný a sytý byl zvuk kapely. Nejen, že bicí absolutně nechyběly, ale díky tomu naopak měly možnost více vyniknout sólové nástroje. Vše má ovšem svá pro a proti - některé skladby (např. Telegraph Road) by bez bicích zřejmě zahrát nešly, proto je tentokrát diváci museli oželet. Velký prostor věnovala kapela také instrumentálkám, zejména těm irským opravdu slušely housle a procítěná sóla Luboše Maliny na low whistle. Po několika přídavcích se publiku nakonec podařilo vytleskat (přesněji vyskandovat) i kýženou Panenku, která ovšem po Wayfaring Stranger působila spíše jako chudý příbuzný.

Pokud bych měla pojmenovat změny, kterými kapela prošla, tak jsou to jistě změny k lepšímu, které mě velmi příjemně překvapily. Jmenovitě absence bicích a doplnění o technicky velmi dobře zvládnuté housle. Jediným momentem, který trochu kazil celkový dojem z jinak úžasného koncertu, byly sbory. Respektive místa, ve kterých jsme sbory (hlavně vyšší hlas) mohli jen tušit. Nepodařilo se mi identifikovat, zda to bylo vinou zvukaře, či samotných zpěváků, ovšem u takových písní jako Kdo to obchází můj dům nebo Na španělských schodech to byla opravdu škoda. Bohužel stejného problému jsem si všimla i v nedávném vydání televizního pořadu Na moll, takže to pravděpodobně nebude náhoda. Pokud jde o záměr, rozhodně bych se přimlouvala k návratu k původní verzi..

Závěrem už snad jen promluvím k pochybovačům, podle nichž je Lidový dům ve Kbelích "daleko" a "stejně tam nebudou chodit lidi". Podobně jako na jiné koncerty nejen z FC žánru bylo plno a spojení MHD je velmi dobré jak z Palmovky, tak z Vysočanské (nemluvě o dostavovaném metru). K tomu přidejte příjemné prostředí, dobrou akustiku, bar a jiné vymoženosti, jejichž koncentrace na jednom místě je v Praze více než vzácná. Podrobnosti najdete na webu http://www.lidovydum.cz/program.html