FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Vystoupení hned první skupiny - Pacifiku - mělo trochu smutný podtext, kdy se nedalo ubránit srovnávání a vzpomínkám na Pepu Blažejovského, jenž zemřel v prosinci loňského roku. Na jeho místo, jež zahříval Pepa od počátku existence kapely roku 1971, usedl František Nedvěd mladší. Hned při vystoupení další kapely CS Bandu Pavlíny Jíšové se žel ukázala snad jediná špatná stránka festivalu - ozvučení. To provázelo pak většinu interpretů - zejména těch, kteří hráli na forbínách (zejména zazdilo skoro celé vystoupení Žofie Kabelkové či Martiny Trchové, která zde i pokřtila své nové CD Čerstvě natřeno ). První rozezpívání davů přišlo s legendou českého country skupinou Fešáci, která vystoupila ještě s hostem Petrem Kocmanem, a skupinou Nezmaři, kteří i představili své poslední CD "?než tóny doznějí". Tradičně výborní Cop pak udělali skvělé entrée pro Wabiho Daňka s Milošem Dvořáčkem, které se moderátoři společně s diváky snažili opětovně neúspěšně vyvést z míry, tentokráte zmatením v "hymně" trampů - Rose na kolejích. Asi jako zjevení působilo na mnohé diváky uskupení Traband, jež si po úspěšné kariéře ve Francii snaží vybudovat dobré image i u nás a daří se jim to s jejich "dechnem" výborně. Jedním z nejlepších vystoupení na festivalu vůbec se tradičně předvedl Robert Křesťan se svou Druhou Trávou. Po dlouhé době a právě na Kvítku se na jevišti ukázal Honza Nedvěd s "kapelou". Příjemně překvapil úplně novými aranžemi svých starších a starých písniček a naopak docela šokoval novou písní o poslední večeři páně - že by se nám dal na víru?? Pak po sobě následovaly postupně tři taneční "nářezy" v podobě Čankišou, Beltaine z Polska a Ivo Batouška a Jumping Drums. Ty pak na forbíně prokládali při vystoupení zmoknuvší Jaroslav Samson Lenk, na Kvítku také čestně dekorovaný Řádem rytířů českého a moravského folku, a Jiří Schmitzer, který letos nahrazoval zapomenuté vystoupení z loňska. Opětovně zvuk utopil vystoupení muzikálové zpěvačky Radky Fišarové a Jarmily Vlachové, jež se snažily ukázat především něco ze šansonů. Závěr pak patřil stále nestárnoucímu "psychiatriu" Janoušek-Redl-Samson, které v poslední době stabilně provází Petra Šany Šanclová, skupině Semtex, nedávno křtící nové CD Svalosil, a na úplný závěr pak poprockovému Divokému Billovi.

Folkovému Kvítku můžeme do budoucna jen přát stále tak šťastnou ruku při výběru interpretů a skupin, dost energie a elánu na pořádání tak kvalitní soutěže pro mladé muzikanty a hlavně dost soudných lidí, diváků i sponzorů, kteří pochopí, že co se dělá pro děti, je ze všeho nejtěžší a nejdůležitější. Na závěr bych chtěl také osobně poděkovat Hoppovi, že na festival pouští zadarmo děti z dětských domovů, kéž by takových pořadatelů bylo více!