Horní Jelení - boj o tradici

30.05.2002 Horní Jelení - boj o tradici (Jaroos)

Rok se sešel s rokem, já s Horním Jelením a trampské kapely na jevišti místní sokolovny. Oč se mi letos zdála akce chudší co se atmosféry "hlavního ležení" týče, o to více to jiskřilo právě na podiu a v zákulisí. Ale nepředbíhejme?

Akce se jevila být úspěšnou hned od počátku. Na hlavním nádraží jsme totiž hned v úvodu absolvovali úspěšné jednání o jízdě v prázdném kupé pro invalidy, které neměl nikdo jako jediné odvahu obsadit. Výpravčí na mne coby vyslance pouze soucitně pohlédl a po jeho pátravém pohledu bylo naší žádosti na můj vkus až příliš ochotně vyhověno. Cestovali jsme tedy pouze ve třech v jinak prázdném kupé (ono tam víc sedaček ani nebylo), částečně též díky tomu, že další kamarád, dobíhající na poslední chvíli, nám v části vyhrazené vozíčkům sehrál scénku na téma "dilema cílové zastávky", zakončenou zajímavou pointou s prvky hysterie a z vlaku zase vyskočil, nedbaje zběsilého mávání výpravčího a křiku: "nevystupujte, jedeme!".

V Pardubicích pak na nás čekal přistavený vůz dalšího kamaráda, který zcela ignoroval mou předchozí žádost, aby kroužil okolo nádraží a my jej mohli kvůlivá trampskému image "stopnout"? Vykašlal se na to a ani následná jízda, kdy např. plnou čáru považoval spíše za příjemnou malůvku, zpestřující jinak jednotvárně šedou silnici, mne jako člověka, nepraktikujícího adrenalinové sporty, nenechala klidným.

Dorazili jsme na místo a v touze dojít alespoň těch pár metrů "stylově" pěšky, zatáhl jsem posádku automobilu pod záminkou guláše do zdejší restaurace. Jako loni se zde šikovaly skupinky trampů a za zvuků kytar debatovali o nadcházející akci. V jejich podání jsme tak mohli vyslechnout kousky ze "zlatého fondu trampské hudby", jako jsou například Stánky či Klára, píseň to nastupujících Chinaski.

Do areálu koupaliště jsme dorazili těsně před zahajovacím ceremoniálem. Vlajka tedy zněla i stoupala, V Jelení se objevili i Indiáni a některé vystupující kapely, ač to letos nebylo povinné, se představily na zdejším improvizovaném podiu.

Festival trampských písní v Horním Jelení, jenž letos nesl pořadové číslo 27, je vnímán jako konzervativní, či přesněji ortodoxní trampská akce. Na toto téma bylo již napsáno, respektive řečeno, mnohé. Počínaje samotným pojmem "trampská píseň" a zkostnatělostí a uzavřeností konče. Ano. Tato akce se bude zcela jistě muset nějakým způsobem přizpůsobit dnešní době a nastupující generaci trampů. Je ovšem otázkou, zda dokáže najít takový způsob, aby si i při nezbytných ústupcích dokázal zachovat svou jedinečnost právě v onom důrazu na "tradiční hodnoty".

Zatím pořadatelé v tomto ohledu trochu tápou. Po kritice vyvolané při loňském ročníku došlo k úpravám regulí festivalu. Pravda, nepříliš výrazným. Ovšem změny se očekávaly spíše v samotném přístupu, především poroty.

Samotná soutěž probíhala zpočátku v tradičně poklidném duchu. Zúčastnilo se 16 kapel, do finále postoupilo devět z nich (ostatně, výčet soutěžících, postupujících a finálové pořadí bylo na Folktimu zveřejněno již v pondělí). Bylo vidět, že některé přijely prostě "si zahrát", bez ambicí postoupit, jiné pak od počátku daly své záměry najevo zcela jednoznačně.

Poněkud "šumno" pak začalo být dopoledne při prvním vystoupení skupiny Lístek. Mladá, přesto již dosti zkušená kapela ve čtyřčlenném obsazení za doprovodu basy, panovy flétny a dvou kytar (respektive kytary a banja) nenechala chladným zřejmě nikoho. A stala se hlavním zdrojem pozdějších svárů (v čemž jí ovšem zdatně sekundovali také bratislavští Harvestri).

Během rozhodování o postupujících do finále byla údajně porota vystavena dosti silným tlakům "starších trampů" (a není ostatně důvodu tomu nevěřit), že Lístek do dalších bojů jako "folková" kapela postoupit nemůže. Nejenže prý nejsou "trampští", ale zároveň nesplnili jednu z podmínek účasti, a to zařadit do repertoáru trampskou píseň složenou do roku 1950. A to byla, narozdíl od první výhrady, zcela bezpochyby pravda. Lístek totiž nasadil Píseň k západu slunce - Eluyla (zpívanou lakotsky!). Harvestri pak již do samotné soutěže vstupovaly s upozorněním, že vyhovující píseň nemají?

Do finále však nakonec postoupily obě kapely, které se proti regulím festivalu tímto způsobem provinily. Přiznejme si ovšem zcela otevřeně, že Lístek byl bezkonkurenčně nejlepší zúčastněnou kapelou letošního ročníku festivalu. Dalo to ostatně najevo i publikum. Lístek totiž v diváckém hlasování drtivě zvítězil. Harvestri pak zaujali především svými instrumentálními výkony. Zvláště sólový kytarista (mám dojem, že jsem v souvislosti s ním zaslechl cosi o učiteli hry na kytaru) byl famózní. Sám za sebe jsem si v tu chvíli vzpomněl na Honzu Fruhwirtha z dnes již neexistujícího Magisonu.

Vyvrcholením večera bylo konečné třetí místo Lístku. Mám-li situaci trochu odlehčit, pak bych atmosféru popsal jako nadšení mladších, křepčících nad hroutícími se zástupci starší generace trampů a konsternované tváře pořadatelů. Obávám se, že právě pořadatelé si jako první uvědomili závažnost rozhodnutí poroty. Lístek, kapela nedodržující regule festivalu, vystoupala až "na bednu".

Co k tomu říci? Byly porušeny regule festivalu? Ano i ne. Máte náladu na trochu slovíčkaření? Zkuste to se mnou. Zde je bod dvě festivalových regulí:

V soutěži se hrají 3 trampské písně, z nichž min. jedna, která byla složena do r. 1950. Písně mohou být v různé kombinaci jako např. jedna do r. 1950, jedna do r. 1970 a jedna moderní trampská, nebo jedna do roku 1950 a dvě moderní trampské nebo všechny tři do roku 1950 atd ?.

Pokud si mohu v trampském prostředí zahrát na právníka (a budu skutečně slovíčkařit), je tento odstavec naprosto nic neříkající. Samozřejmě všichni víme, jak je myšlen, ale žádnou kapelu konkrétně ve skutečnosti k ničemu nezavazuje. Říká pouze to, že "v soutěži" musí být zahrána min. jedna píseň složená do roku 1950. Zcela striktně řečeno nezavazuje dostát tomuto závazku každou kapelu. Stačí, pokud tak učiní jedna za všechny (pomiňme tu úsměvnou alternativu, že takto důsledně chápáno by během festivalu směly zaznít jen tři písně). Jedním slovem, pořadatelům v regulích vypadla formulace "každá kapela hraje?".

Dost slovíčkaření. O dost závažnější je totiž odstavec týkající se finále:

Postupující skupina do finále může pozměnit své soutěžní písně za dodržení předpokladu, že min. jedna z nich bude složena do r. 1950.

V této chvíli by již kapela skutečně měla inkriminovanou píseň zařadit. Na druhou stranu, alibisticky řečeno, nejsou v regulích stanoveny žádné sankce v případě jejich nedodržení. Porota tedy může postupovat dle svého uvážení. V tomto případě je otázkou, zda selhala. A mně se na ni odpovídat nechce. Učiňme paradoxní závěr. Regule nebyly porušeny, avšak zároveň ani dodrženy. Jinými slovy - vlk se nažral a koza přežila (i když celá zcela určitě nezůstala).

Konečný verdikt poroty nakonec zní:

1. místo - Rosa Litomyšl

2. místo - Ozvěna Brno (loňský vítěz)

3. místo - Lístek Praha

(Další výsledky jsme přinesli v aktualitkách 27.5).

Probíhá předávání cen, poznamenané, pochopitelně, také trochou vášní, vítězné kapely hrají konečné minipásmo. Lístek je bouřícími diváky neustále vyvoláván a já ani trochu nezávidím konferenciérovi, který už zcela viditelně ztrácí nervy.

Jsem rád, že nejsem porotce ani pořadatel. A sám pro sebe si mohu, bez ohledu na regule, udělat vlastní pořadí: 1. - Lístek, 2. - Pupkáči, 3. - Harvestri. A bez zábran se přiznávám, že si hlasuji jen soukromě podle toho, jak se mi kapely líbily. A to včetně "mého" třetího místa. Harvestri bych totiž mezi "trampské" skupiny nezařadil ani já. Být porotcem, neměl bych odvahu prvního a třetího z "mého" žebříčku postoupit za daných okolností byť "jen" do finále.

O co tedy šlo? Snad o přetrvávající "boj" mezi starými trampy a mladší generací? Snad. Lístek ovšem podle mne rozhodně JE trampská kapela. Stejně jako Falešná karta, Tempo di vlak a další z "mladších". A jejich problémem není podle mne styl hudby (ostatně nabízí se srovnání se svého času stejně "nepřijatelnými" Ryvoly), ale právě letos předvedený přístup k pravidlům festivalu, který jim osobně zazlívám. Revolta je sice obvyklým znakem mládí, ale stavění na odiv vlastního postoje bez ohledu na důsledky je v daném případě zbraň minimálně dvousečná. Alespoň tak to působí na mne, jakkoliv se mohu v myšlenkách "Lístkařů" mýlit.

Nedokázal jsem letos popsat festival jako celek. Nešlo to. Určité události totiž vystoupily do popředí natolik, že zcela zastínily zbytek, na který se docela obyčejně nedostalo. Je to nefér vůči ostatním zúčastněným. Stejně nefér je cokoliv hodnotit. Ať už jde o práci poroty či pořadatelů z KFTP, kteří pro zdárný průběh akce udělali maximum. Doufejme, že už příští rok se budeme moci soustředit jen a jen na muziku. Nezávidím pořadatelům práci, při které se budou muset do budoucna vypořádat se všemi problémy, které nejen letos, ale nejspíše už v průběhu mnoha let krystalizovaly a teprve nyní vypluly na povrch ve všech svých důsledcích. Sám za sebe si přeji jediné. Aby mi Festival trampských písní v Horním Jelení zůstal. A pokud možno, stále výjimečným?

Sdílet na...

| Více...