Hostina MEZI PLOTY, aneb jak si pochutnat a neprejíst se (den první)

10.06.2003 Hostina MEZI PLOTY, aneb jak si pochutnat a neprejíst se (den první) (Jarda Síbrt)

Přestože se ve svém dvanáctém ročníku festival Mezi ploty opět rozrostl, patří díky pořadatelskému citu stále k těm akcím, kde je množství a kvalita v příznivém poměru. Jeho asi největší předností je množství scén šikovně rozmístěných po celém areálu bohnické léčebny, které návštěvníkům umožňuje libovolný výběr divadelních, hudebních i jiných vystoupení, včetně hromady doprovodného programu, a přiláká tak fůru různorodého a tolerantního publika s širokým záběrem zájmu. Proto je festival zajímavý i pro účinkující a tím se kruh uzavírá, neboť díky tomu je rozhodně z čeho vybírat. Divák, který by chtěl absolvovat vše, co program nabízí, by to nezvládl, ani kdyby se rozkrájel na deset svéprávných, soběstačných kousků.

Příslib článku pro hudební server mně toto dilema částečně vyřešil, neboť jsem pro tentokrát vynechal všechnu nehudební produkci, ale přesto jsem občas trochu litoval, že nemohu být na více místech najednou. S lehce naplánovaným programem, nevylučujícím změny a překvapení jsem s předstihem přikvačil k bohnickému ústavu, ve stínu se ochladil zmrzlinou, zásobil tekutinou, a pak se vrhnul do víru dění horkého jarního dne.

Na scéně Oáza začal hned první koncert s asi dvacetiminutovým zpožděním. Ivan Hlas představil novou kapelu s názvem Pink Glasses, se kterou zahrál blok svých pohodových písní. Ze zajímavostí stojí za zmínku hra Olina Nejezchleby na ne zcela obvyklý nástroj, kterým je elektrická mandola, nebo fakt, že do nové Hlasovy kapely přišel z "rockové" Vltavy, která nedávno ukončila svou činnost, baskytarista Martin Štec.

Z Oázy jsem vyrazil na téměř druhý konec areálu, kde v Kavárně I. vystupoval Marian Palla, výtvarník, spisovatel, autor roztomilých básniček i jiných originálních počinů (např. billboard u dálnice Praha-Brno s ručně psanou výzvou "CHCI PENÍZE", číslem konta a podpisem). Protože je vystudovaným hudebníkem a jeho vystoupení bylo vklíněno mezi jinými hudebními čísly, těšil jsem se, že poznám jeho další tvář, kterou jsem dosud neměl příležitost objevit. Jednalo se však o autorské čtení z mně známé knížky, a tak jsem se pro tentokrát rozhodl zamířit za další muzikou.

Prošel jsem kolem hlavní Hudební scény I., kde zrovna hrála Mňága a Ždorp, která přilákala možná vůbec největší množství diváků. Ze dvou písní, na které jsem pobyl, i z dalších, zaslechnutých na dálku po cestě, čišela pohoda a já si ověřil, že Mňága nepřestává být kultovní kapelou, její členové jsou nad věcí a radost z muziky je neopouští. Na Hudební scéně II., kam jsem mířil, jsem stihl ještě tři písně anglicky zpívající kapely Votchi, mladé, avšak velmi dobré. V jejich hardrocku inspirovaném hudbou 70.let je příjemným oživením příčná flétna.

Následoval návrat do Oázy na druhý konec areálu, kde se k vystoupení chystala Ida Kelarová s kapelou Romano Rat. Překvapením byl asi třicetičlenný sbor Absora, který, ač nebyl v programu inzerován, postupně se vtěsnal za muzikanty na pódium. To zjevně zaskočilo zvukaře, kterému se podařilo vyprodukovat uspokojivý výsledný zvuk až v druhé části koncertu. Ida Kelarová předeslala, že dnešním vystoupení bude zaměřené na písně o lásce a celý soubor začal pomalejšími, rozvláčnějšími písněmi, které dojaly postupně se zatahující oblohu k slzám. Déšť ovšem celému vystoupení očividně prospěl, neboť posedávající publikum se protřídilo, zbabělci se odešli schovat a nadšenci se soustředili pod pódiem, čímž se patřičně vylepšil kontakt publika s účinkujícími, jež se vzájemně povzbuzovali k větším výkonům. Písně se zrychlily, začalo se tančit, Ida Kelarová vyzývala ke společnému zpěvu a vystoupení spělo k euforickému konci.

Pro mě však jedním z vrcholů dne bylo následné vystoupení desetičlenné kapely Sto zvířat na hlavní hudební scéně. Déšť stále neustával, a tak se tato jedinečná skupina se zpívajícím bubeníkem, čtyřčlennou dechovou sekcí a podmanivým, neotřelým hlasem zpěvačky, vrhla do boje za lepší počasí a zlepšení nálady publika. Za přispění nového baskytaristy a trumpetisty se jí to skutečně dařilo od prvních tónů a tak si publikum zatančilo, zazpívalo a déšť nakonec ustal. Většina zahraných písní byla z jejich posledního (mimochodem vynikajícího) alba "Ty vole, na základní škole".

Druhým vrcholem dne, který téměř bezprostředně následoval, bylo vystoupení Tara Fuki. Toto duo krásných violoncellistek, výborných muzikantek a zpěvaček, mohlo zpočátku vyvolat dojem, že se hodí spíše do nějakého komorního prostředí než na festivalovou scénu, ale zájem diváků a jejich následný ohlas potvrdil mylnost tohoto předsudku. Snová hudba, něžná i divoká, krása, která se těžko popisuje slovy. Pokud jste ještě neměli tu čest, nezbývá než doporučit, neboť něco takového se musí především prožít, což diváci vycítili a nestyděli se dát najevo své přesvědčení o výjimečnosti toho, co společně vytvářejí tyto dvě dámy. Mile překvapující nebyl pouze ohlas, ale i počet diváků sledujících tento koncert, jež předčil i zájem o známější kapely se zdánlivě mnohem přístupnější muzikou.

Sobotní hudební nadílku pro mě i další diváky scény Oáza uzavírali Neřež, taktéž v novém, tříčlenném složení. Vít Sázavský a Zdeněk Vřešťál k sobě přizvali bakytaristu Filipa Benešovského. Oba dříve jmenovaní pánové jsou natolik zkušenými muzikanty (a Vít Sázavský tak šikovný aranžér), že mohou své písně interpretovat téměř v libovolném počtu a nástrojovém obsazení, a proto i vystoupení této sestavy bylo velmi příjemným, postupně gradujícím zážitkem. Vít Sázavský krom kytary bral občas do ruky violu, Zdeněk Vřešťál sáhl po foukací harmonice, oba pak příležitostně rytmicky zachřestili. Spokojení diváci si vyžádali i přídavek, kterým byla poněkud drsnější, jasně mířená píseň Honza.

Ve čtvrt na devět nezbylo než konstatovat, že sobotní hostina je u konce a s příjemným pocitem kolem žaludku se vydat vše strávit a doprožít. Za tento pocit pohody patří dík nejen účinkujícím, ale i organizátorům, jimž se podařilo zajistit veškeré příslušenství tak, aby tento stav mohl nastat, což lze zařídit třeba tím, že dají návštěvníkům možnost uchýlit se v průběhu festivalu někam do ústraní, kde je klid, přejít k jiné scéně, když se jim program nezamlouvá, pořídit si krom párku a piva třeba vegetariánský oběd, vystát na záchod frontu, která je únosná a mnoho dalších "detailů", které vytváří celek, na který se jen tak nezapomíná.

Sdílet na...

| Více...

< Předchozí		Další >

Komentáře pro tento článek

Jméno:

Email:

Název:

Naše hlavní město

antispamová kontrola

UBBKód:

Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

Markéta - Re: Hostina MEZI PLOTY, aneb jak si pochutnat a ne

|158.194.41.xxx |10.06.2003 19:59:00

Jenom bych chtela uvést na pravou míru nekteré veci týkající se Idy Kelarové. Predne, kapela I. K. se nejmenuje Romano Rat, ta se pred Vánoci rozpadla a nyní se secvicuje nová sestava. Sbor se jmenuje Apsora (romsky slza) a koncertovat zacal s Idou v polovine dubna. Témer nikdo ze sboru nemá žádné hudební vzdelání. Také dlužno ríci, že koncert mel nakonec ponekud jinou skladbu písní, než se ocekávalo- predcházející kapela skoncila pozde a na vystoupení zbylo jen asi 35 minut. Se zvukem problémy byly, škoda, že TV natácela první cást koncertu, kdy byl zvuk nejhorší..

Odpovědět

Jarda - Re: Re: Hostina MEZI PLOTY, aneb jak si pochutnat

|80.250.2.xxx |13.06.2003 11:33:00

Ahoj Marketo,
diky moc za opravu. Sbor Apsora jsem slysel poprve a overeni jmena z internetovych zdroju se mi nepodarilo, takze se timto omlouvam. Pokud si ale pamatuji, Ida Klearova doprovodnou skupinu jako Romano Rat predstavovala...?!
Krasny den preje Jarda

Odpovědět

Markéta - Re: Re: Re: Hostina MEZI PLOTY, aneb jak si pochut

|194.228.170.xxx |16.06.2003 21:00:00

Já se omlouvám za takový puntickárství, mne je líto, že Ida Kelarová je u nás méne známá a ceskými posluchaci nedocenená. Meli bychom na ni být víc pyšní, je to úžasná muzikantka. Samozrejme to není myšleno nijak proti tobe, to byla jen taková informace pro ctenáre. Ida možná uvedla Romano Rat, ale je to urcite zatím jen pracovní název, pak se asi bude rozhodovat, jestli ho ponechá, v zahranicí samozrejme uvádí Romano Rat. Opravdu to ale není ta sestava jako pred Vánoci

Odpovědět

Jarda - Re: Re: Re: Re: Hostina MEZI PLOTY, aneb jak si po

|80.250.2.xxx |18.06.2003 13:41:00

Ahoj,
diky za doplneni, to je naprosto v poradku. Nechapu to jako nic proti mne, jsem rad, ze to nekdo upresni. Detail kolem nazvu Romano Rat jsou asi spis pro fandy, ovsem ten nazev Apsora je dost vecna oprava. (Nazev jsem slysel poprve,
proto ta zamena "b" za "p". Romstinu neovladam, aby mi to dalo logiku a zdroje, kde bych si to overil jsem nenasel, takze informace je o to cennejsi
;o)
Hezky den preje
Jarda Sibr

Odpovědět