FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Ale v čem se mi tentokrát nevyplatilo skryté těšení se? Zcela jednoduše- můj foťák Olympus, který už toho zažil hodně, snímal ten večer Pavlínu a její kapelu jen a jen rozmazaně, jako kdyby mi někdo neviditelný třásl rukou.

Tak mi nezbývá než nahradit roztřesené obrázky slovy.

Prvním, s kým jsem se před vystoupením setkal byl Peter Szabados, dobrista, v kapele zvaný Sabík. Peter si liboval, jak dobře se kapele hrálo den předtím v Ústí nad Orlicí. V počátcích CS Bandu Peter, který žije v obci Medveďovo blízko hranic s Maďarskem, nepůsobil dojmem štíhlého mladíka, byť například na Jardu Buksu z Poupat Peter nikdy neměl. Jenže Peter vlastníma rukama staví nahrávací studio ve svém domku a tak hubne bez redukčních diet a fit center.

Podobný nápad (tedy ne hubnout)  má i bubeník Pavel Plánka, ale na rozdíl od Petera si betonování nerozumělo s Pavlovými zády, takže CS Band hrál bez bubeníka. Na chvilku si k nám přisedl i kapelník Pavel Malina, jenže za chvilku byla zvuková zkouška.

Úderem sedmé sál potemněl a na scénu jeden po druhém přicházeli členové CS Bandu a naposledy ta, kvůli které lidé ten večer hlavně přišli, Pavlína Jíšová.

Kapela včetně basisty Juraje Figury, druhého Slováka, toho času "dočasně umístěného" v Kovářově u Milevska na úvod doprovodila píseň Tanči Marie, kterou často slýchám i na Country radiu.

Potom už Pavlína Jíšová jen vybírala ze svého bohatého repertoáru: Já písnička (psáno dost dávno se Žalmanem  a Tondou Hlaváčem ve Snině) Sedm mostů (ještě nikdy jsem nezažil, aby diváci nezačali tleskat ve stop-timu), Světlo rozdáváš (jedna z písní vyjadřujících Pavlíninu životní filozofii - ale i filozofii jejího manžela Zbyška Rašky), nádherné Hvězdy, které vedly hitparádu jihočeského Eldorádia, Láska je nádech ze stejnojmenné předposlední desky a dlouho nehrané Pokušení z alba s Druhou trávou.

Tak bych mohl pokračovat, ale slovo neměla jen Pavlína Jíšová. Jako vždy, a byl bych nerad kdyby tomu tak nebylo, předvedl Pavel Malina ve své skladbě Taky ráda z alba Quitar Session, jaký je vynikající kytarista.

Peter Szabados pak sólo zazpíval svým příjemným hlasem vlastní skladbu Filomén s vtipným slovenským textem.

Pavel Malina spolu s Peterem Szabadosem vyznali svou lásku k bluegrassu v instrumentálce Black Mountain Rock. Jak říká Hanka Skřivánková z Jarretu, jednotlivé skladby byly doprovázeny vtipným slovem  interpretky. Pavlína totiž spolu s Pavlem Malinou nahradila, jak řekla sama, "druhou část Nezmarů" na zájezdu v řecké Sivotě. Zkrátka se Pavel s Pavlínou (podle matriky vlastně s Pavlou) stali na pár dní Tondou a Šárkou.

Nezmaři už jezdí do Řecka hezkých pár a mezi jejich pravidelný doprovod patří například i Tereza Terčová, která seděla v řadě za mnou, samozřejmě jako vždy doprovázena svým přítelem Danem Švecem.

Kromě vtipného slova Pavlína Jíšová oznámila dvě novinky. V listopadu tohoto roku vyjde deska písní pro děti s názvem Havěť všelijaká. Na této desce se Pavlína spolu s Vítkem Sázavským podílí skladbou Lenochod. S Lenochodem, jehož text perfekcionistka Pavlína složila až po bedlivém studiu dostupných informací o tomto podivném zvířeti, nás autorka seznámila unplugged. V této souvislosti mě napadlo, jak relativně málo (výjimkou jsou například Jarda Marian se ženou Pavlou) se pro děti skládá.

V dubnu příštího roku Pavlína Jíšová vydává desku k dvacátému pátému výročí své premiéry na jevišti. Na tuhle desku se velmi těším, neboť tam zazní i písně, na které se skoro zapomnělo a to by byla škoda. Jen ten čas kdyby tak neutíkal, vždyť Pavlínině Adélce už bude ke konci roku patnáct let.

I tento hezký večer utíkal, ostatně jako všechno hezké.

Na přání neznámého ctitele Daniela Maška  zněla nádherné "rohrichovka" Býváš můj sen z poslední desky V proutěném křesle, dále Vídám zářivej bílej dům z desky s Weekendem (od  Dolly Partonové - Pavlína občas zmiňuje svou jistou podobu s touto legendou), Někdo jiný než jsem já (první velký úspěch tehdy devatenáctileté Pavlíny), Prázdný schránky, které podle mého soudu nikdo tak nezazpívá jako Pavlína (Jindřiška Brožová je prakticky s A spolem nezpívá) a nakonec Žába, za kterou by měly České Budějovice Pavlínu vyznamenat.

V přídavku pak zněl všemi milovaný Jeruzalém ze zlata, jen s doprovodem kytary Pavla Maliny. Český text, kongeniálně s původním hebrejským, vynikajícím způsobem složil Josef Prudil s ponechám originálního refrénu. Četl jsem, že tato píseň složená v době války v roce 1967, kdy jsme jako země dodávající v první válce mladému státu Izrael tanky a jiné zbraně, diplomatické styky s Izraelem přerušili, aspirovala na státní hymnu. Všechna bolest i krása té malé zmučené země s tisíciletou tradicí je zakleta do nádherné melodie i textu a i zde si neumím představit lepší interpretku než je Pavlína Jíšová.

Nebylo cílem jen popisovat playlist tohoto večera a ani jsem jej celý nepopsal. Už po kolikáté jsem se přesvědčil, jaká mezi námi žije veliká zpěvačka a autorka. Její umění vnímám současně s její skromnou povahou a i relativním nezájmem sdělovacích prostředků.

Nevím, nakolik zná vystudovaná češtinářka Pavlína Jíšová Haškovu knihu Osudy dobrého vojáka Švejka, ale na závěr bych si dovolil parafrázi úvodu této knihy počínající slovy : "Velká doba žádá velké lidi." Jenže ona nezapálila Chrám Bohyně z Efesu jako ten hlupák Hérostratos, aby se dostal do čítanek . Ona jen řekne: "Já jsem Pavlína Jíšová."  A to je daleko víc, dodávám já.

Tak moc děkuji za krásný večer a Pavlovi Plánkovi přeji brzké uzdravení.