Jak bylo na WoodFolku?

17.09.2009 Jak bylo na WoodFolku? (Daniela Sedláčková)

autoři: Daniela Sedláčková, Petr Hroch Binder, Petr Berka, Honza Žamboch)

V sobotu 5. září proběhl v Jiřicích u Benátek nad Jizerou již 3. ročník festivalu WoodFolk pořádaný kapelou Kámen úrazu. O své pocity z průběhu festivalu se s vámi podělí za pořadatele Daniela Sedláčková, z úhlu moderátora Petr Hroch Binder, z pohledu účinkujícího Honza Žamboch a o svých pocitech diváka (a smažiče úžasných křupavých hroších vaflí) promluví Petr Berka. Tak jaké že to bylo?

Místo konání

Honza Žamboch: Nádherný domácí pidiamfík pod jasanovou střechou, s anglickým trávníkem a modřínovým podiem, které hlídá pět koček (čtyři chlupaté a jedna v šatech).

Petr Hroch Binder: Neznám půvabnější travnatý bazén bez vody, co se tváří jako amfiteátr vhodný k pořádání hudebních festivalů.

Petr Berka: Sorry, tak to fakt nemůžu sloužit. V sobotu ráno mě ospalýho naložili a celou cestu jsem prospal. V neděli ráno mě naložili spícího a nějakým zázrakem jsem se probudil doma ve své postýlce. V mezičase jsem pobýval na něčí zahradě, co vypadala jako přírodní divadlo, a kde se krásně hrálo.

Daniela Sedláčková: Já tam teda bydlím. Když pominu, že se mi po zahradě procházejí srnky a kanci a že se mi domů stěhují kočky z okolních asi 50 kilometrů čtverečních, protože se kočičí šuškandou rozneslo, že je u mne dobrá kočičí hospoda, kde kočkám nalévají zdarma, zjistila jsem úplně fantastickou věc: Do mého pididomečku, který byl původně koncipován jako rekreační domek pro 3 (slovy TŘI) osoby, se vejde nastojato nějakých padesát lidí a naležato dvacet pět. A to v jedné vrstvě! (To na vysvětlenou - aby si někdo náhodou nemyslel, že štosuju trampy jednoho na druhého a prokládám je trampkami až do výše jednoho metru!)

Atmosféra

Honza Žamboch: Elektrizující sličnými ženami a junáckými muži, vonící rozličnými destiláty, pálícími se vaflemi, tlejícími myšlenkami na pracovní povinnosti, které jsou odhazovány v průběhu festivalu v dál a především plná radosti z hudby hrané a hudby poslouchané.

Petr Hroch Binder: Vzduch byl čistý, čas od času prosycený vůní grilovaného masa, pečených vaflí, hořícího dříví, zapálených cigaret, zapálených srdcí. Atmosféra byla daleko lepší, než na rodinné oslavě narozenin, přestože počtem jsme tomu odpovídali.

Petr Berka: Pěkná muzika: 100%, prima lidi: 100%, dobrá bašta a pití: 100%, hezký baby: 100% a pak takový ty podružnosti co jsou potřeba k dejchání. P.S. Jestli náhodou někomu ty procenta neštymujou, tak ať si trhne nohou.

Daniela Sedláčková: Krásná ve dne, vskutku magická při světle osmdesáti rozzářených svíček v publiku, když se setmělo, a nádherně trampsky-romantická v noci u ohně. Nechtělo se spát a taky se nespalo …

Počasí

Honza Žamboch: Nejdříve větrné, až jasany k zemi čumákama čenichají, poté však bez větru i deště, pod hvězdným širákem. Déšť není, neexistuje, je zapomenut.

Petr Hroch Binder: Vymodlené. Během táboráku spadly tři kapky, jinak vzhledem k okolnostem a co jsem pak slyšel z jiných míst republiky, lahůdkové. Jako párečky.

Petr Berka: Po loňské zkušenosti jsem si z domova vzal plavky, mejdlo a plavací čepici, páč nesnáším, když mi nateče voda do uší. Těšil jsem se, jak bude krásně pršet a jak se přírodní divadlo změní v přírodní koupaliště. Jak se z účinkujících i diváků stanou hrající, zpívající a poslouchající akvabely. Prdlajs. Fučelo, že mi z toho odstávaj ušiska, mám polovinu vlasů, než jsem měl (teda jeden) a sebralo mi to dvě čepice. Příští rok přibalím draka, abych měl co pouštět ve vichřici.

Daniela Sedláčková: Původně jsem pro pořadatelský tým čítající patnáct lidí vydala zákaz požívání alkoholu do 22:00, aby aspoň někdo někde někoho našel a někam poslal, aby aspoň někdo byl schopen něco zařídit, případně aby si byl aspoň někdy někdo vědom toho, že má někde postávat, tvářit se oduševněle a vyzařovat informace. Už po poledni jsem musela zákaz zrušit, jinak by mi pořadatelé umrzli. Má nová píseň se bude jmenovat Óda na alkahól a bude to o tom, jak metla lidstva spasila festival WoodFolk.

Účinkující

Honza Žamboch: Profesionální až hrůza, zábavní až krása, dojemní až k slzám, drsní jako jemný smirek a hlavně lidští a bez konfliktů s čímkoli. Jakožto účinkujícího bych zde rád vyzdvihl Jardu Topinku za zvukařským pultem, který nám všem podal pomocný zvuk k tomu, abychom se všichni vzpínali k totálním výkonům.

Petr Hroch Binder: Účinkujících bylo až dost na jeden festival. Ale já jsem dost nenáročnej, mně stačí Kámen úrazu, Simona a Žamboši a byl bych spokojenej. No, pak ještě Bob a bobci, Martin, Mošny, Zhasni, Ležérně a vleže, Duende a Deváté patro. Nic víc bych tam už nesnesl.

Petr Berka: Báječní. Nejvíc odvázanej jsem byl ze Simči Klímový, než mi řekla, že už je zadaná, a když mě viděla, říkala, že ještě dlouho bude. Pak mě hodně zaujaly Mošny, co maj v mošně neskutečný hlas, co zpívá jako Armstrong (ne ten kosmonaut). Výběr byl hodně bohatý, prakticky od kotlíkářů až k world muzice, což se mi líbilo.

Daniela Sedláčková: No, byli úžasní všichni … Češi, Moraváci i všichni ti Valaši - ty bylo mimochodem slyšet až do Českého Krumlova, kde prý až do třiadvacáté hodiny a patnácté minuty nepřetržitě drnčely okenní tabulky. No fakt. Rozjeli to nádherně. Závěrečné Znakoplavky v metalové úpravě (v podání Ležérně a vleže a Žambochů) mě dostaly na kolena, na kolena, na kolena jéjéjé… Ale stejně - já prostě fakt úplně nejvíc žeru Kámen úrazu. To bude tím, že mě u nich nechávají hrát a zpívat. A dokonce už po mně ani nechtějí, abych jim za to smažila řízky :-)

Publikum

Honza Žamboch: Naprosto mně rozparádilo, a ne jen mě. Bylo otevřené a stálo a sedělo při nás. Rajské publikum se tomu myslím říká. Ach a ty svíčky, ach a ty svíčky. Nechtělo se s hraním končit. Hrošíku promiň, dotýkali jsme se nebe.

Petr Hroch Binder: Publikum bylo rodinné, skoro všechny jsem už znal, což je prča, ale na druhou stranu, co čekat od rodinného festiválku.

Petr Berka: Osobně jsem se zaměřil spíš na divačky. Výběr mohl být bohatší, sukénky mohly být kratší, výstřihy hlubší. Ale jo, holkám to slušelo i těch norkovejch kožiších.

Daniela Sedláčková: Publikum bylo parádní. Kdo by řekl, že nějakých 100 lidí dokáže udělat takové čóro.

Jídlo, pití, víno, ženy, zpěv

Honza Žamboch: K tomuto by se měl vyjádřit někdo, kdo si pamatuje více. Končil jsem ve čtyři ráno s oslavou konce léta a nevzpomínám si... :-)

Petr Hroch Binder: Fantastickej gulášek, a to já poznám, jsem guláškovej. Pivko jako křen, teda jako že dobrý, víno jsem neměl, jen jsem držel dvě lahve vína v ruce, ale ty byly pro výherce anketové soutěže. A ženy? K zulíbání.

Petr Berka: Připálený vafle, připálený vafle, a zase připálený vafle. Příště vyhoďte toho vaflaře, co poslouchá muziku, tancuje, jako když má epileptickej záchvat, furt s někým kecá a zapomíná obracet.

Daniela Sedláčková: Byla jsem hlady. Bohužel. Všude to vonělo po vaflích, guláši a zelňačce, ale nebyl čas. Asi tak patnáctkrát za to odpoledne jsem se – slintajíc si na džínovou bundičku - vydala po čuchu směrem k vaflím, ale nedorazila jsem, jelikož mě pokaždé někdo zastavil a něco po mně chtěl. Aspoň jsem neztloustla. To někteří jiní budou mít vafle rozložené kolem pasu a na pozadí ještě hodně dlouho!

Co se mi nejvíc líbilo

Honza Žamboch: Daniela Sedláčková

Petr Hroch Binder: Nejvíc se mi líbila pohodička. Žádné honění, křik a nervozita. Kdo chtěl, mohl poslouchat, kdo chtěl, mohl pojídat dobroty, kdo chtěl, mohl na kadiboudu. Prostě svoboda.

Petr Berka: Nejvíc se mi líbila ta atmoška, kde si nikdo na nic nehrál, i když náhodou na něco hrál, a mohl by si tudíž na něco hrát. Skupiny byly skvělé a díky za krásný hraní. Moderátor byl taky nadstandardní. Kde jste ho vyhrabali?

Daniela Sedláčková: Nejvíc se mi líbilo, že se to všem líbilo a že se mi to fakt líbilo.

Co mi chybělo

Honza Žamboch: Ještě tak stovka fajn diváků a Sting.

Petr Hroch Binder: Chybělo mi víc diváků, ale to mi chybí vždycky, i kdyby přepadávali přes ploty. Jinak to bylo dokonalé. Ba jo, chybělo mi víc folkáčů, myslím folkovejch skupin. I když, co je dneska ten folk? Všichni se elektrizujou a bez šťávy neudělají ani krok. Jsem duší ještě takovej ten starej trampík samotář, introvert se sklony k exhibicionismu. Zachránil to ten táborák, kde jsem slyšel písničky, který pohladěj po duši i toho nejzarputilejšího kotlíkáře. Důležité je, že jsem si odnesl spoustu energie do dalších dní všedního života a smradlavou vestičku od kouře. Snad vydrží do další akce.

Petr Berka: Řekl bych, že nic. To je dobře, ne?

Daniela Sedláčková: Nechybělo mi nic, kromě odvahy rozplakat se dojetím, když Hroch … no však víte….. už zase slzím. Moc děkuji všem, kteří se na festivalu podíleli – pořadatelskému týmu, který šlapal jako hodinky, všem účinkujícím, kteří rozdali sebe sama, skvělému a ochotnému zvukaři Jardovi Topinkovi z rádia Proglas, třeskutě vtipnému moderátorovi Petru Hrochovi Binderovi i cateringovému týmu obecního zastupitelstva. WoodFolk 2009 je mrtev, ať žije WoodFolk 2010!

Sdílet na...

| Více...

< Předchozí		Další >

Komentáře pro tento článek

Jméno:

Email:

Název:

Naše hlavní město

antispamová kontrola

UBBKód:

Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

Tomáš Pohl

|94.113.161.xxx |17.09.2009 07:38:56

Milá Dančo,
jsem moc rád, že nám to oběma vyšlo, byť Tys měla větší zimu. Hlavně bych byl rád, kdybychom se příští rok navštívili navzájem a doufám, že Ty nedorazíš sama.

Odpovědět