FOLKtime - Vaše brána do světa folku

(reportáž z festivalu Vánoční prázdniny v Telči)

Jsou různá měřítka běhu času. Pro mě je takovým měřítkem hudba v Telči. Je rozdělena do dvou částí. První z nich je letní festival Prázdniny v Telči a druhým jejich zimní souputník, Vánoční prázdniny v Telči. Telč je láska na celý život a kdo ji jednou pozná, musí se do tohoto města stále vracet. Jenže pokaždé přibude pár vrásek, pár šedých vlasů. Nejde jen o těšení se na hudbu, rád vždy potkám známé tváře, se kterými jsem se jakoby nedávno loučil, jenže uplynulo opět půl roku.

Zimní Telč bývá jiná, než letní. Při příjezdu 27. prosince 2008, kdy byla sobota, vítají na náměstí Zachariáše z Hradce návštěvníky zavřené obchody a lze potkat jen několik kolemjdoucích. Někde v dálce doznívá hukot náměstí pod letním nebem a zvuk kytar a zpěv do pozdních nočních, či spíše ranních hodin. Přesto každou zimu v Telči něco zajímavého potkám. Letos to byla v galerii v Hasičském domě výstava fotografií Daniela Reynka. Pokud by vám příjmení umělce připomínalo podivuhodného básníka, grafika a překladatele Bohuslava Reynka, není to náhoda. Daniel Reynek, letos slavící 80 let, je synem Bohuslava Reynka a jeho ženy, francouzské básnířky Suzanne Renaudové. Daniel Reynek pracoval jako šofér, ale od šedesátých let minulého století vytvářel v Petrkově u Havlíčkova Brodu podivuhodné barevné fotografické koláže.

Vraťme se ale od fotografie k hudbě. Hlavní hvězdou prvního večera byli Nezmaři z Českých Budějovic. Nezmaři, myslím, nikdy na Vánočních prázdninách

Druhý večer 28. prosince 2008 byl pro mě určitým svátkem. Zpěvačku a hráčku na flétny Kateřinu García jsem v Telči nějak delší dobou neviděl. O to jsem měl větší radost, když se zde ten večer zastavila při své vánoční cestě domů z Dublinu. Na jevišti vedle ní stáli ještě Luboš Malina, hráč téměř na všechno, Adam Stivín s basovou kytarou a Petr Košumberský s kytarou. Oba posledně zmínění muzikanti Kateřinu Garcia doprovázeli v její kapele Dún an Doras. Dnes si říkají zcela jednoduše a srozumitelně Garcia a společně natočili v roce 2007 desku s názvem Woven Ways Na desce hostoval za bicími i David Landštof, kterého potkáváme v řadě kapel, mimo jiné i v Druhé trávě Roberta Křesťana. Ten večer zazněla téměř celá deska. Tradiční irské písně zpívané irsky a anglicky jsou doplněny i vlastní tvorbou Petra Košumberského. Nade vším se klene jako duha nádherný hlas Kateřiny García. Její tóny hladí, krouží a vracejí se zpět z publika, aby znovu a znovu daly najevo, jaká osobnost stojí na jevišti. Na něm stojí vysoká dívka s vlasy svázanými do culíku, se zářícíma očima a vůbec nevadí, že lidé nerozumí irským a často ani anglickým textům. Výraz Kateřiny García je natolik vroucí a sdělný, že nepotřebuje tlumočení. Verifikaci tohoto názoru mi poskytl i všudypřítomný Petr Cihelka, který podle vlastních slov texty v jiné řeči než české nemusí, ale u Kateřiny García mu to nevadí. Kateřina pozvala na pódium i svou sestru Báru a společně přednesly dvě písně ve španělštině, jednu z Galicie a druhou z Asturie.
Po přestávce, při níž měli nejvíc práce zvukaři celého festivalu Tomáš Vrbas a Marek Ottl, stála na jevišti trojice zralých mužů, kterou pravidelným návštěvníkům hudby v Telči netřeba představovat. Veterán bigbítu a všech jeho podob Jan Hrubý je spolu s uskupením Kukulín každoročním hostem festivalu. Dramaturgicky bylo spojení kapely Garcia s Kukulínem opět bezchybné. Hovořit o hrátkách s houslemi a keltském duchu v případě Jana Hrubého, je opakováním stokrát vyřčeného. Ve spojení se dvěma klávesami a akordeonem a dalšími nástroji v rukou Jana Koláře a Rudolfa Hálka se z jeviště nese jeden velký hudební proud, který, byť je na vystoupeních opakován, je stále něčím novým. Vždy se v tisíckrát hraných skladbách, jako Černé ovce či Cesta na severozápad, objeví nějaká jiná, malinko odlišná odbočka, protože Jan Hrubý a Kukulín nesázejí na zavedené cesty a přijaté postupy. Potěšitelné bylo, že ten večer občas nastal malý problém s místy pro diváky, ale vše se podařilo díky pořadatelům zvládnout. Jako přídavek zněly chodské lidové písně a hlas Rudolfa Hálka s přáním, aby mu panský pacholek půjčil střelnou zbraň za účelem jedné ranky, otřásal stěnami sklepa. A tak hezky skončil druhý večer.

Třetí večer,  pondělí 29. prosince 2008, měl jen jediného účinkujícího. Stejně jako v předcházejících 14 ročnících, tak i letos si nebylo možné představit Vánoční prázdniny v Telči bez Pavla Žalmana Lohonky a jeho kapely. Letos vydala kapela Žalman a spol. album Mezi kameny s poněkud opožděným bonusovým DVD z koncertu z Vletic z června 2004. Zároveň slavil Žalman výročí 40 let na pódiu. Žalman má své příznivce v několika generacích a má i svůj dobře fungující fanklub. Dvouhodinový koncert byl tak trochu průvodcem Žalmanovou tvorbou, zpočátku spíše tvořenou převzatým repertoárem, či upravenými lidovými písněmi, později již vlastní tvorbou. Je velmi těžké se 40 let na pódiu udržet a postupně se stávat legendou, jejíž písně

Tentokrát, na rozdíl od loňského roku, nebyl posledním dnem festivalu Silvestr, ale předposlední den roku 2008. Venku panovalo mrazivé počasí beze sněhu, ale díky mrazu se dalo bruslit i na zimním stadionu a na telečských rybnících. Kdo se chtěl zahřát, mohl si dát jako vždy nějaký vynikající zákusek v cukrárně umístěné v přízemí hotelu Celerin, kde se na něj střídavě usmívaly milé a ochotné prodavačky Jarka, Zuzka a Lucka. Na Silvestra tedy zbyly jen dvě hlavní tradiční akce, a to hokejový zápas Medvědů a Sklepovských sršánů a dopolední výstup na Javořici z výchozího místa u hospody v Řásné. Ale v době, kdy píši tyto řádky, se na obě akce ještě čekalo.
Pokud jde o poslední hudební vystoupení, i zde byla tradičním hostem kapela Jarret z Liberce. Letos kapela natočila v Malém divadle v Liberci album z živého vystoupení s názvem Jarret sobě. Byl jsem jak na natáčení, tak i na křtu desky v Balbínce. Po mnoha létech na desce hraje i zpívá ten, bez něhož by kapela neměla základ své tváře, Bohouš Vašák. Ale o desce bylo již dost napsáno. Ten večer zněl většinou známý repertoár, tedy známý fanouškům kapely. Pro mě je největším zážitkem z nové tvorby Jarretu píseň, která nemá ještě oficiální název a kapela jí pracovně zatím říká "Židi" podle jednoho zvolání: "Všichni Židi raus!". Bohouš Vašák zde prokázal nejen hudebně a textařsky, ale především lidsky, jaký je umělec. Výraz "angažovaná píseň" dostal v minulém režimu na frak a dnes budí spíše útrpný úsměv. Jenže je naivní si uvědomit, že zde není nepřítel. Nepřítelem je především zlo, ať již hlásané přímo primitivními tupci, nebo zabalené do frází s třešňovou polevou. Největším nepřítelem je ale naše lhostejnost. Bohouš Vašák S celou kapelou dal vynikající formou a obsahem najevo, že jim není jedno, když primitiv, bezesporu řízený ďáblem v pozadí, beztrestně hajluje, popírá holocaust, nebo mlátí lidi jen proto, že jsou jiní. Pokaždé mě při skandování slova "raus" ústy zpěvačky Hanky Skřivánkové mrazí. Kdybych měl napsat více na adresu této zpěvačky, hýřil bych už pokolikáté superlativy. Její sugestivní projev a hra s hlasem vyniká i při přednesu převzatých písní zpívaných velmi dobrou angličtinou (aby ne, když ji zpěvačka učí), kdy se mi projev zpěvačky často zdá lepší, než anglický originál.
K festivalu v Telči patří i mluvené slovo. To dostal ten večer Mára Sýkora, šašek a klaun a kamarád kapely. Jeho vystoupení nebylo s ohlasem přijímáno jen několika přítomnými dětmi, pro něž je určeno, ale i dospělými. V závěru byl příběh narození Ježíška, kdy diváci a divačky hrály ovce a pastevce, doplněn i známými a méně známými koledami v podání všech členů kapely a muži v kapele se na chvíli proměnili v pištce.

Při následném posezení a "pokecání" se Tonda a Jitka z fanklubu kapely Žalman a spol. přiznali, že odpoledne využili k uzavření sňatku. Nelze zde znovu, stejně jako u letní svatby Žambochů, nevzpomenout na knihu Františka Kožíka, jejíž název se stal jedním ze sloganů festivalu. Tak těm dvěma, ale i dalším, kteří se na folku v Telči poznají a třeba se zde také vezmou, přejme "zlomte vaz", protože hodně štěstí se prý nepřeje.

Tak skončily další Vánoční prázdniny v Telči, ale léto pomalu klepe na vrata a 31. července 2009 začínají prázdniny letní.