Keltská smršt v Akropoli

28.02.2006 Keltská smršt v Akropoli (Jakub Blesk Moravec)

Když jsem odcházel z domova, zrovna se Dominik Hašek zranil a střídal ho Vokoun. I přesto jsem opustil televizní přijímač a vydal se do Paláce Akropolis. Do Prahy totiž po roce zavítali irsko-britští Flook a jako hosta si pozvali Dún an Doras. Výše zmíněný hokejový zápas s Němci možná ovlivnil počet lidí v sále, který nebyl, ke škodě nepřítomných, zcela zaplněn. Z pohledu přítomných bylo alespoň kde tancovat.

První část večera patřila, podle mého soudu, jedné z našich nejlepších kapel, která se věnuje keltské hudbě. Dún an Doras nastoupil oslaben o nemocného Radvana Markuse, ale za to posílen hostem. Jím byl Marek Poledna na akordeon, který s nimi spolupracoval již na poslední desce Rua. Z té jsme pro tentokrát mohli slyšet The Lowlands of Holland, ale povětšinou zněly písně z projektu připravovaného. Skupina nijak nevybočuje ze své dosavadní cesty a anglicky i irsky zpívané kusy střídají

Brian Finnegan

zdroj: www.flook.co.uk

pestré instrumentální skladby. Jedním z nosných pilířů souboru je hlas Káťi Garcíi, která si premiérově vyzkoušela i hru na whistle.

Poté už podium opanovali Platýzi - Flook znamená v shetlandštině platýz - a s nevídanou energií spustili své dlouhé sety, kdy směs tradičních irských jigů prolínají autorské skladby. Zvuk kapely je mimořádně zajímavou kombinací dvou fléten (příčné a whistlu), která dělá toto uskupení netradičním a odlišuje ho od ostatních. Právě flétnista Brian Finnegan, jeden ze zakládajících členů kapely, se na serveru LiveIreland.com a Irish American News stal před třemi lety mužským hudebníkem roku. V pozadí ale nestojí ani druhá flétna, na kterou hraje jediná žena u Flooků - Sarah Allen. Ta v mnoha skladbách prokázala, že je také zdatnou akordeonistkou.

Hudba na pomezí folku a world music se neztrácí v žádném dogma irského tradicionalismu, ale naopak se otvírá rozličným vlivům a neotřelým postupům. Je radost poslouchat hravou dravost či něžnost zahraných tónů a zároveň pozorovat lehkost s jakou všichni hráči podávají jednotlivé skladby. Cítit je také všudypřítomná preciznost a přesnost, která ovšem nijak nebrání přirozenosti ani případné improvizaci.

Většina předvedených skladeb je na novém CD Haven, které tato čtveřice přivezla s sebou a plzeňským pivem jej pokřtila Katka García. Jsem přesvědčen, že stejně jako předchozí projekt Rubai, má i tento nosič nakročeno na mnohá ocenění. Flook nenechá posluchače aby se nudili, ale přesto je trochu škoda, že vystoupení není oživeno alespoň několika zpívanými písněmi. Repertoár složený pouze z instrumentálních, přestože vynikajících a bravurně hraných, skladeb se časem slévá do jednotvárnosti. Než se tak ale mohlo stát v Akropoli, přišel závěr. Po přídavku už ani vytrvalý potlesk, dupání a skandování nezvrátilo fakt, že pro letošek to bylo vše. Prý se všichni potřebují vyspat. Ráno se totiž přesouvají do Německa, které jsme i bez mého aktivního fandění nakonec porazili.

Playlist: Wrong Foot Forward, Mouse Jigs, Souter Creek, Padraigś, Flutopia, Asturian Way, Gone Fishing, Road to Errogie, The Tortoise and The hare, Jigs

Závěrem něco faktografie o kapele Flook, kterou tvoří: Brian Finnegan - flétny, whistle; Sarah Allen - flétny, akordeon; Ed Boyd - kytara; John Joe Kelly - bodhrán;
Kapela vznikla v polovině devadesátých let pod názvem Fluke, ale protože v Manchesteru existovalo techno-seskupení shodného jména a došlo i k výrazným změnám v obsazení, přejmenovali se na současný Flook.

Diskografie: Flook live (1996), Flatfish (1999), Rubai (2002), Haven (2005)

Sdílet na...

| Více...